Mám rozepsanej článek, ale už to nedávám. Tak tedy krátce v krátké zprávě.
Dneska se tomu bilancování prostě nevyhnu. Když se člověk někde vyskytuje čtvrt století, je to potřeba zhodnotit.
Dolehlo to na mě už včera večer, když mě to předškolní mimino nutně potřebovalo k usínání. Ležela jsem u ní v posteli a přemýšlela nad tím, jak je to možný. Jak je možný, že už jsem 7 let oficiálně dospělá a převážnou většinu toho času žiju život snů. Věnuju se tomu, co mě baví - hudbě a psaní, mám rodinu.
Jen stále nevím, jestli čas utíká rychle nebo pomalu. Když vidím děti, říkám si, jak to běží rychle. Když ale vidím svoje osobní vize, chtěla bych, aby šlo všechno rychleji.
Dovolila jsme si malý pohled do minulosti. Před 10 lety jsem byla vegetariánka, tak jsem si řekla, že si to dnes připomenu. A výsledek po dni bez masa? Mám děsnej hlad! 😀 Takže k tomuto návyku se v dohledné době vracet nebudu.
Pohled jeden rok nazpět už není tak optimistický. Deprese, jedna nemoc za druhou, hádky s manželem... Co mě ale nakopne, je pohled do celého toho posledního roku. Kus cesty za mnou a to mě těší strašně, strašně moc.
A to je pro dnešek asi vše. Čeká mě nejspíš krušných pár dní i nocí s mými nemocnými zlatíčky, takže oslavy ve velkém stylu 😀