Nikdy mě nenapadlo, jak strašně těžký to mají ti pracující otcové. Poslední týden chodím domů jen na návštěvu (tedy ne doslova, obvykle toho za krátkou dobu pobytu doma dost udělám, znáte to). Ale jak přijedu, je to katastrofa! Děti se na mě pověsej a mě v tu ránu bolí hlava, jsem otrávená... Dneska jsem nedokázala s malým ani vstát 😀 Je to hrůza. A hlavně ta konfrontace, když z dospělého světa plného intenzivních zážitků přijdete do té uřvané reality, to je síla 😀