Teda porodit si takový tyrany, to se fakt poštěstí jen mně!
Čím začít? Dneska odpoledne jsem vytírala. Některé místnosti i 3x.
Na běžné cuchání nervů jsem celkem zvyklá. Ale dneska mladej přitvrdil. V mé chvilkové nepřítomnosti v kuchyni rozsypal sůl a vydoloval k tomu kostky cukru, který rozžužlal a rozpatlal přes půl kuchyně. To byl první nerv. Dala jsem ho do ohrádky, což je samo o sobě dost problematický a nerealizovatelný, jelikož se v ohrádce vzteky rozhoupe a převrhne ji. Tak jsem tu ohrádku tedy zaklínila mezi křesla. Fikané! A můžu jít vysát a znovu vytřít kuchyň. Následně uklízím rozcupované kousky molitanu z hrazení ohrádky. To už jsem ve stavu totální rezignace a říkám si, že za hodinu už bude spát, tak to nějak přežiju.
Nastane čas večeře Eliáše a čas pro další vytírání podlahy, neboť je po chvíli rýže s masem naházená v širokém okruhu židličky. Tak tedy běžím znovu pro mop a to už cedím skrz zuby nepublikovatelné výrazy. Po chvíli se samozřejmě strhne další reakce od naší madamme von Buchenwald, že tu večeři jíst NECHCE. Na mé saky paky balící nervy už to však bylo příliš. Trochu jsme si vyměnily názory, vyslechla jsem si, jak chce mít normální mamku a nakonec to zakončila slovy: "Mami, skrývej city!" Tak jo, končím s pohádkami, obzvlášť s Frozen. Všechno bude jednou použito proti vám.