Tenhle týden odjíždí tchyně do lázní a já z toho mám fakt depresi. Ne že by se nějak přetrhla co se týče hlídání. Ale aspoň občas se nechala lapit do nějaké pečlivě vykonstruované léčky, z níž vylezlo hlídání. Teď ale šlus. Měsíc nebude po hlídání ani vidu, ani slechu. Já si prve naivně představovala, že před odjezdem do lázní si bude chtít dětí užít a bude je hlídat každý den. To jsem se ovšem spletla. Pro představu uvádím pár výmluv z právě končících Velikonoc:
"Venku je hrozně hnusně a lezavo, to není k tomu jít na procházku."
"Nějak mi zase lítá tlak..."
"Přijede nám asi návštěva a nevím, kdy odjedou..."
"Děda je nějakej chcíplej, tak ať se děti nenakazí..."
A úplně nejlepší je telefonát ze včera: "Já bych vzala děti ven... Aha, vy jste jeli pryč? To je ale náhoda Tak jindy..."

Z toho možná bude průvodce matky věčně čekající na hlídání...