Včera nás navštívili babička s dědou.
Všichni víme, že rodinné návštěvy slouží k tomu, aby hostitelé od rána vyvařovali, uklízeli a chystali všeljaké pohoštění. A při návštěvě hostům vnucovali všechno pracně vytvořené, ať už o to někdo stojí nebo ne. Taktéž je smyslem návštěvy to, aby se hostitelé cítili trapně při udílení životních mouder starší generace. Aby se dozvěděli, co vše je potřeba udělat v jejich obydlí, jak mají vychovávat děti, jak mají vařit a uklízet a jak by měli souložit.
Kromě toho je s návštěvou mých prarodičů neodmyslitelně spjato i dávání darů. A ne ledajakých! O perském koberci už jste se možná dočetli. Perský koberec už se u nás zabydlel . Perský koberec je náš kamarád. Při dědově zmínce o tom, že si takovou vzácnost mám vyvěsit na zeď, jsem sice upadla dočasně do kómatu, čímž byla budoucnost našeho vztahu (mě a peršanu) vážně ohrožena, ale nakonec jsme pro něj využití našli. Pod mou kancelářskou židlí mu je jistě hezky.
Tentokrát jsme dostali skleněnou dózu na vánoční cukroví. Je to prý rozkošný stromeček. Což o to, taková dóza na cukroví se hodí. Má to jen jeden háček. Vlastně dva... Zaprvé vánoční cukroví nepeču. Nikdy. A zadruhé naprosto stejnou dózu jsme od nich dostali asi před třema lety.
Nechcete někdo dózu na cukroví ve tvaru stromečku? Při odběru obou stromečků přidám peršan zdarma jako pozornost podniku!