6 měsíců a čas ukázal

Za celých 6 měsíců jsem se neměla čas přemýšlet o tom jak to vlastně zvládají jiné maminy. Řídila jsem se s vím instinktem a říkala jsem si že přírodě stejně neporučíš. Včera jsem po dlouhých měsících potkala kamarádku s holčičkou  jen o 4 měsíce starší než je náš Štěpánek. Kamarádka celá vysmátá já naprosto vyřízená měla jsem právě za sebou 3 týdny růstu zubů mého broučka.Jsme si vyprávěli o různých věcech a ta kamarádka o které tu píši mi jen řekla to já vůbec neznám tuhle únavu já nekojím a malá mi spí v kuse celou noc, nějaké noční koliky jsou mi cizí mám přece holčičku.Po rozhovoru s ní jsem si řekla že o svých 6 měsících né o 6 nedělích napíši.

Začnu tedy od začátku a to tím jak mě přítel celých 1 rok přesvědčoval že po 5 letech našeho soužití je čas na miminko ,jen že já miminko nechtěla ,nikdy jsem ho nechtěla s nikým jsem ho nechtěla ale nakonec po celém roce jsem povolila a tedy začala jsem se připravovat a ono hned na poprvé se povedlo, pak následovala šílených 9 měsíců které byly pro mě dlouhé, nudné a přesto jsem se na porod těšila až to nudné ,dlouhé období skončí to že porod bude strašný jsem věděla a řádně se připravila ale na to že 6 neděl bude stát za prd jsem věděla ale pořád jsem si říkala ,že pak budu ta šťastná mamina z reklamy na mateřství. No ani po 6 měsících tomu tak není.

Porod shrnu jen několika větami  tom psát nebudu. Cesta autem prozvracená a dalších šílených 6 hodin též, mimčo mělo pupeční šňůru okolo krku tak že to nebylo zrovna ideální.To co následovalo po porodu bylo krásný to miminko sevřít v náručí na první pohled jsem se zamilovala a opravdu jsem toho malého drobečka milovala a takoví pocit lásky jsem zažila poprvé a nemít děti tak ten pocit nepoznám. Ovšem na pokoji 6 nedělí to začalo najednou moje miminko bylo tu a já ho nesnášela kvůli té bolesti kterou jsem zažila, dokonce mi vadilo první den na něj se jen podívat a když jsem se na něj podívala tak to bylo jen brečící cosi … zní to divně ale ta  počáteční láska nějak zmizela a nebo se přeměnila. Já jsem věděla že se o něj musím postarat a že to i udělám jak nejlíp budu umět ale ale. No už když jsem byla těhotná tak v noci řádil tak že jsem poslední 4 měsíce v noci nespala a spala sem tam přes den a po porodu to byl noční živel. Mamina co byla se mnou na pokoji tak měla holčičku moc mě podpořila v mém nočním utěšování toho malého vetřelce,uřvance a i sestry mě pdpořily a malého si brali abych se aspoň trochu vyspala. Kojení mi nedělalo problém i péči jsem zvládla na jedničku tak po 4 dnech jsem šla domů. Přítel měl dovolenou celých 14 dní moc mi pomáhal on byl s malým vzhůru od 9 až do 8h rána a nosil mi ho po 1,5 na kojení a já spala. V 8 šel spát a já se starala o to šíleně uřvané dítě o toho vetřelce který mě tak strašně ublížil, tak moc bolestivě.14 dní se překulilo a mě nastali dlouhé noci nakonec po dalších cca 14 dnech se malí začal otáčet a jakž takž spal v noci tak že jsem si říkala aspoň něco ovšem měli jsem kontrolu na kyčlích a široké balení 4-5 plínek přes den i noc .Během pár dnů se objevili koliky a další probdělé noci a tlačení bobků najednou jsem i já byla ta mamina která byla ráda za každej pšouk a bobek dítěte přesně ta matka kterým jsem se  smála a měla je ze blázny. Mamka mi řekla že až se začne víc pohybovat prý cca 3 měsíc tak už bude po kolikách tak že zase další světlo moc jsem se těšila ( TEĎ ZPĚTNĚ SI ŘÍKÁM ZDA TO NEMOHLO BÝT I TÍM ŠIROKÝM BALENÍM NEMOHL SE KLOUDNĚ HÝBAT) padl 3 měsíc a další kontrola na kyčlích ano ok široké balení 2 plíny přes noc do konce 4 měsíce no tak to uteče a bude líp konečně a musím říci , že skutečně bylo malej prděl sice jak starej páprda ale smál se a noční buzení bylo jen ojediněle ovšem šli jsme na očkování a mě napadlo se zeptat zda vadí když malej měl 3 dny zvíšenou teplotu DR.že pro jistou odebereme moč a uvidíme jestli dáme očkování. Ani tentokrát mi to nevyšlo a další problém moč v krvi a bílkoviny hned nás hnala do nemocnice kde si nás ihned nechali po celím 1 dni konečně přišly na to co to bylo a zánět močových cet tak že antibiotika po týdnu jsme odcházeli domů a dobírali antibiotika doma no další boj, malej nezá  lžíci jak mu t dát no injekční stříkačkou no super k tomu ke všemu jsme nemohli ven celí týden,pak další týden nesmíme mezi lidi zase super a to  měl být první advent a trhy a mi zase hnili doma. Po celím měsíci jsme byly vyléčení ovšem s podezřením na vrozenou vadu a testy každých 14 dní. Přehoupl se listopad a nastal předvánoční čas už jsem si říkala že bude konec a budeme zdraví a užijeme si vánoce já budu kojit do konce 6 měsíce a jako matka neselžu a pak budou příkrmy a začínala jsem cítit že by to už konečně mohlo být ono. No nebylo musela jsem za čít další boj a to s mojí váhou rapidně klesala dolů já mela už jen 48kg dětská doktorka mě poslala na vyšetření k obvoďákovi no a okamžitě přikrmovat malého a vy jíst hodně pravidelně a zdravě .No jsme na konci 6 měsíce já mám stále 48 kg váha nejde dolů malej je zdravej a už vážíme skoro 9kg. A máme další boj rostou nám zoubky dva na ráz a moje bezesný noci jsou opět tu.

A teď se chci vrátit na začátek díky té mojí kamarádce jsem začala přemýšlet kdy se z malého vetřelce vlastně stal ten můj brouček.Ta láska k němu tady vlastně na jednou je. Jen jsem jí asi v tom zápalu boje nepostřehla. A díky té kamarádce jsem si uvědomila že mi nevadí kvůli němu nespat a být s ním vzhůru, nevadí mi když se na něj podívám. Vlastně bych se na něj mohla dívat pořád. Vlastně jsem jednou z těch spokojených mamin.  A mimochodem přítel mě přesvědčuje o 2 mimču no moc se mi do toho nechce.