Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
lumpajda
23. lis 2010

Naše druhé štěstí

Snažení o naše druhé miminko jsme začali  v lednu 2009, čekala jsem, že to nebude jednoduché, ale realita předčila mé očekávání. MS po vysazení antikoncepce dorazila krásně 26 dní první cyklus, že by se po porodu vše upravilo? Další MS po 28 dnech, to je krása. V dubnu už 30 dní, ale to je pořád nádhera. Zkouším od kamarádky mikroskop na sliny k určení OVU. V květnu odjíždím s Tomáškem na Šumavu s dětičkama ze školky, MS nikde,že by, testík nedělám, MS dorazila 35 dní, jsem trochu zklamaná. V červnu 40 dní a jdu na gynekologii. Lékař dělá sono, děložní sliznice nízká, dle délky MS zase anovulace, ale po domluvě ještě počkáme. V září stále nic cykly dlouhé 40-45 dní.Po domluvě hormonální profil a spermiogram.

Manžel dopadá dobře normospermiogram, já bohužel taky bez nálezu, tak v čem je zase problém. Dr. nás odesílá do CAR, doporučuje Pronatal( dnes litujeme, že jsme nedali na náš první pocit a nešli jinam). Přemlouvám ještě Dr. na Clostilbegyt, moc se mu do toho nechce, nemám prý už nárok na UTZ a další léčbu si musím platit, jsem překvapená přístupem, raději nás cpe do CARu, než aby nejdříve zkusil to nejjednodušší. Souhlasím, že si to zaplatím a začínám s další MS brát Dufaston a Clostilbegyt, 11.den cyklu krásný folikl 18mm, snažení.24 den cyklu, mám nateklé prsa a teče mi mlíčko, je mi zle a na testíku je duch, radost však netrvá dlouho 29 den začínám špinit, asi zamlklé těhu. Nikdo se tím nezabívá, můj Dr, už mě předal do CARu a tím to pro něj končí.

V centru znovu dělají hormonální profil, prý v pořádku, ale manžel má najednou hrozný spermiogram, teratospermie.Hned doporučují IVF s CSII, nechcem jít hned do IVF, chceme zkusit IUI, doktor se netváří, ale po našem naléhání souhlasí, ale dost zvláštně. Nemám ovulace, dělá mi UTZ a vidí útvar na vaječníku, prý cystu, pak najednou, že možná fiolikl a že hned zkusíme inseminaci, Aplikuji si Pregnyl a manžel musí dát zase spermie, po 24 hodinách jdu na zavedení, lékař mi zavede do dělohy spermie, hned mě posazuje a já cítím, jak ze mě vše teče ven, sestřička je zaražená a ptá se Dr. jestli mě nemá nechat ještě chvilku ležet- tak jí tedy položte, dost pozdě, utírám si ´´TO´´ až ze stehen. Říkám to manželovi a že je mi to všechno divné, chce jít jinam, ale já kravka nechci znovu všechny testy a přemlouvám ho, že to ještě zkusíme.

V lednu plánované IVF- krátký protokol CSII- cena 20000 tisíc. Vaječníky krásně reagují 18 foliklů a 15 vajíček-11 krásných, manžel prý příšerný spermio- doporučeno ICSI-další peníze. Oplodnilo se 9 vajíček, každý den si voláme, jak naši bojovníci bojují, 4 den nám do telefonu říkají, že máme jen 4 bojovníčky ale krásné jedníčkové další den ET- těšíme se- po příchodu nám embryoložka ná najednou tvrdí, že embia se pozastavila ve vývoji, mají být blastocysty a jsou jen morule a ze čtyř jen dvě, pláču, vím, že je to špatně. Nic na zamražení, manžel je z toho všeho zmatený. Jdu na zavedení, po hodině můžu domů, dávajími fotečku, že tam jsou prý naše miminka, nic nevidím, ale doufáme.

Po 24 hodinách mám strašné bolesti v břiše, nemůžu ani dýchat-pohotovost hyperstimulační syndrom-tekutina v břiše, pět dní trvalo, než to přestalo alespoň trochu bolet. Sleduji se, ležím a doufáme, i když po pravdě moc tomu nevěřím. Prsa přestávají bolet, 10.den po ET test bílý, po vysazení léků do dvou dnů MS, krev negativní. Jsem zklamaná, ale čekala jsem to horší, za to manžela to strašně sebralo, netušila jsem, jak moc tomu věřil. Je protivný a je vidět, že se s tím nemůže srovnat .Brečím kvůli němu a on neví, co sám se sebou, je mi ho tak líto.Do konce února jsem na neschopence a pak se vracím do práce.

V březnu jdem ještě na konzultaci do Pronatalu, manžel se ptá, jak je možné, že se embrya tak zhoršila a proč nám je tedy zaváděli,když nebyla dobrá, odpověď není, jen hned zase tlačení do dalšího pokusu, bez vyšetření. Chci genetiku a imunologii-neprovádějí po prvním neúspěchu.Odcházíme.

Začátek dubna IVF.institut- manžel je otrávený a pesimistický-po konzultaci s lékařkou je nadšený, do ničeho nás netlačí, zabívají se opravdu náma a naším problémem, diví se , že nám zavedli pozastavená embrya-škoda pokusu, a hned nám doporučují vyšetření. Genetiku nám dělají hned, hormonální profil a manželovi spermiogram.Genetika je dobrá u mě jen trombofilní mutace a snad jen nějaký lehký druh.Spermiogram celkem slušný- nesrovnatelně lepší oproti Pronatalu- nedoporučují ani ICSI, záleží na nás.Manžel chce jít do dalšího pokusu co nejdříve, ale doporučují ještě imunologii v Plzni. Manžel nechce, přemlouvám ho a jedem tam. Dr. Ulčová- Gallová je skvělá, příjemná a povzbuzuje nás, že to tentokrát určitě vyjde. Manžel ještě musí jet znovu do Plzně na spermoigram- vrací se úplně vyřízený, nic tak ponižujícího prý ještě nezažil, místo místnosti, jen záchod a pár časáku, strašný- je mi ho líto a moc si ho vážím, že to vše podstupuje.Výsledky do měsíce. Jedu pro ně sama, přijde mi, že manžel začíná být trochu otrávený a moc se mu do toho nechce. Výsledky nic moc, ale dá se to zvládnout lehkou imunosupresí-Spermoigram perfektní- že by zabrali vitamíny. Protilátky proti vlastním spermiím a já hraniční protilátky proti manželovy.

V červnu plánovaný dlouhý protokol, s imunosupresí,s heparinem, moc se těším.18.června si mám přijít pro léky a 17. června mi volá lékař, že se omlouvá, ale vše o měsíc posuneme, rekonstrukce laboratoří se protáhla.Trochu mě to zaskočí, ale říkám si, že je to asi znamení a měla bych jít na tu akupunkturu co o ní pořád přemýšlím. V pondělí 21.6 jdu a jsem nadšená, bolí to, ale cítím se výborně.Další týden se citím zvláštně, bolí mě prsa a rozbrečí mě i reklama.V pátek 2.7. mám denní, ráno v půl šesté si dělám tajně test, nevěřím, jen doufám, nic,obléknu se,umyji a jdu test  vyhodit. u okna mám pocit, že vidím ducha- musím hned na autobus, beru test sebou. v práci přemlouvám kolegyni aby mi nabrala krev- HCG 23. Volám do instititu- buď hodne brzké těhu nebo zamlklé těhu. kontreola hcg po 14 dnech. Mám doma Utrogestan a tak si sama nasazuji  třikrát jeden- vím, že mám málo progesteronu k udržení těhu.V sobotu máme odjet na dovolenou a já přemýšlím, jestli to mám manželovi říct, bojím se zklamání, vím, jak špatně by to nesl. Večer to nevydržím a ukazuji mu testík, nic nevidí, brání se tomu věřit, myslím, že se chrání před dalším zklamáním.Se sebou si beru testíky a testuji obden, je mi zle od žaludku, jsem unavená, bolí mě prsa a čárka sílí. Věřím, že je to dobré, hladí bříško a přemlouvám bublinku, aby s náma zůstala. v úterů musíme domů, malej má 40 teploty- angína.Mám ve středu noční a necítím se dobře, na noční mám horečku a zvracím, klepu se, mám strach o bublinku- má kolegyně  Martina je úžasná a dodnes jsem jí vděčná, posílá mě si lehnout a stará se i o mé pacienty, naštěstí je klid, žádný příjem. Ráno jdu hned k Dr. antibiotika-angína PN, nechávám si znovu dělat HCG -1450- není pochyb jsem těhu, teď jen aby miminko vydrželo.

21.7.první UTZ4,5mm-6tt-jsem tak šťastná, máme už i srdíčko-uvědomuji si ten zázrak a obrovský dar co nám byl dán, někde tam nahoře má naše miminko andílka strážného-pokud by nám neodložili pokus začala bych stimulovat a mimi by odešlo. je to spostu šťastných náhod a věřím, že i akupunktura na tom má svůj podíl.-lékař doporučuje kyselinu listovou a Utrogestan-už beru po vlastním nasazení.

3.8 UTZ 8+4tt-17,6mm

18.8. UTZ 10+2tt-už 4cm to je teda fofr, jak rosteme.

1.9.Nt Utz a genetika -12+4tt-6,5cm-manžel chce vědět pohlaví, nenechá se přesvědčit, že je ještě brzy-dr. tady podle tvaru genitálního pahorku odhaduje 70% chlapeček, tatínek je nadšený já trošku doufám v holčičku, ale vím, že v naší situaci si ještě poroučet pohlaví by bylo rouhání, hlavně ať je mimi zdravé-NT 1,3, krev negativní- čekáme zdravé miminko.

Pořád se mi zdá o holčičce, kojím holčičku, nosím holčičku- že by podvědomí nebo jen přání?

15.9 kontrola 14+6, ptám se na hematologii v zhledem nálezu v CARu,ale Dr. se to zdá zbytečné, kontrola rychlá, zdá se mi trochu odbytá, ani mi neřekli jak dál brát léky.

30.9.-17tt- odcházím k jinému lékaři, je to náš známý, tak si snad dá záležet- UTZ 192g a nejspíš je to HOLČIČKA- nemůžu tomu uvěřit, mám krásnou fotečku, mimi je nádherné

21.10 20tt. UTZ-miminko je nádherné-375g a potvrzená HOLČIČKA, já jsem tak šťastná- manžel už míň, chtěl druhého kluka, chová se tak divně, vůbec nemá o miminko zájem, nechce si sáhnout na bříško- po rozhovoru mi zděluje, že se musí smířit s tím, že jsem těhotná, koukám na něj, jako blázen, choval se divně, čekala jsem nadšení už při oznámení, že jsem těhu, ale přičítala jsem to strachu, že o miminko můžem přijít.Ale tohle mě teda fakt dostalo, s čím se jako chce smiřovat. Nechápu ho ,jsem zklamaná.

25.11.hematologie- vzhledem k váze, nekouření a k tomu, že neberu žádné léky je riziko malé- raději brát 1tbl kyseliny listové ob den.

27.10 21tt 4D sono a Utz na odhalení vad- manžel jde taky, ale chová se tam, že bych ho kopla. Potvrzená holčička- je to opička nechce ukázat obličejík, pořád tam má ručičky, za to zadek a pipnu nám ukazuje, jako nic.Musím jí pak poučit, že schovávat si musí uplně opačný konec tělíčka🙂

Líbí se mi jméno Nela, ale manžel se moc netváří a tak ustupuji a ptám se na jméno, nejdřív dělá, že je mu to jedno, ale pak se prokecne, že listoval v kalendáři a že moc pěkných jmen pro holku není-líbí se mu Klárka, mě taky, ale hlavně se mi líbí, že jsem se ve svém manželovi zase tak moc nespletla, že za tou maskou nezájmu je přeci jen ten citlivý mužský, kterého jsem si vzala a právě pro jeho povahu ho moc miluji. Nevím co má v sobě za problém, ale věřím, že malou miluje a bude jí milovat stejně jako miluje našeho syna. Moc bych si přála aby věděl jak moc ho miluji a jak moc jsem mu vděčná za naši krásnou rodinu a i když má své mouchy( jako každý chlap), jsem moc ráda,. že ho máme.

15.11-24tt ogtt a kontola-tvrdne mi opět bříško, ale čípek drží.-magnézium už beru, tak asi navýšíme dávku

21.11. má večer hrozné bolesti- jako by křeče do bříška i do zad, malá kope, tak snad to bude dobré.

23.11. jdu raději na kontrolu-naštěstí nález dobrý, nevím co malá nacvičovala🙂

29.12. Velký Utz 30.tt- už má 1700g, fotečku nemáme, je to opička, má zavrtaný obličejík směram dovnitř. Vypadá to, že je vše v pořádku a čekáme zdravou holčičku, ťuk ťuk ťuk, raději to zaťukám.

25.1. 34.tt- kontrola UTZ-2300g, už to není moc přesné, malá má hlavičku úplně v pánvi, nelze jí už přesně změřit.Od 35.tt kontroly v nemocnici s CTG.

16.2. 37.tt- kontrola na hematologii, nemusíme nic píchat, jen v případě komplikací a císaře.

Od 2.2.-2.3. CTG v nemocnici,pokaždé slibován rychlý porod-sliby chyby

9.3. nejkrásnější den- narodila se nám Klárka je nádherná- 4000g a 52 cm.Porod dlouhý, náročný, ale stál za to. Milujeme tě poklade náš maličký.

    jak tak čtu tak jsi to také neměla jednoduché.....jen mě tedy zaráží chování těch lékařů my si nemůžeme na nic a nikoho stěžovat profesionální přístup mají pobočky v Plzni Švýcarsku tuším že snad i v Itálii a u nás ve Varech.Jako inseminaci jsem měla na první pokus sám doktor řekl jaké šance jsou jako že nic moc tak jsme dali jen jeden a po zákroku mě nechali půl hodiny ležet dostala jsem deku a dokonce jsem usnula a po IVF jsem ležela hodinu.A další co mě zarazilo byl odběr spermií......no chudák chlap fakt síla.Držím palce ať vše dopadne jak má a jste oba dva zdraví Ivana

    23. lis 2010

    Teď koukám že jste z Varů proč jste jezdili do Plzně?

    23. lis 2010

    ajanka1977, díky, jeli jsme do Plzně jen na imunologii, jinak jsme chodili do Pronatal SPA- nebyli jsme spokojený, ale v IVF-institutu to bylo nesrovnatelné, úplně jiný přístup-doporučuji.

    23. lis 2010

    uf, úžasná slohovka...dočetla jsem až do konce a držím palce, ať to všechno dobře dopadne...

    23. lis 2010

    Díky moc, jsem se trochu rozepsala 🙂

    23. lis 2010

    tyjo ještě že jsme dali na rady.To je nahoře u nemocnice jestli tuším dobře že?Bylo nám doporučeno spíše IVF center prof.Zecha na Bělehradský 🙂

    23. lis 2010

    ajanka1977- Po svých zkušenostech bych už neváhala -IVF centrum je jednoznačně nejlepší.

    25. lis 2010