Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
lumpajda
18. lis 2010

Tomášek

Tento datum je první den mé poslední menstruace, pak už jsme byli jen šťastný a vděční za našeho nádherného chlapečka. Naše snažení začalo v červnu 2005, kdy jsem vysadila antikoncepci, první Ms ještě dorazila, ale ten rok byla jediná bez hormonální stimulace. 30.7.2005 jsme se s přítelem vzali, svatba byla nádherná a já věřila, že mimi bude brzy. Ale jak už to tak bývá vše bylo jinak, Ms nikde testy negativní a gynekolog mi vždy jen píchl provokačku. V prosinci mi došla trpělivost, cítila jsem, že něco není v pořádku. Na mou žádost o vyšetření mi gynekolog řekl, že mi žádné testy dělat nebude, že až tak za rok . Požádala jsem ho okamžitě o svou kartu a odešla k novému Dr. A už se to začalo hýbat, okamžitě UTZ, Hormonální profil-výsledek anovulace ,amenhorea a vysoký prolaktin, pokud bych lékaře nezměnila, čekala bych zbytečně celý další rok, při tom to bylo tak jednoduché. Začala jsem brát léky na vysoký prolaktin- bylo mi po nich příšerně zle, návaly, pocit na omdlení a nevolnost, ale co bych nevydržela pro mimi, dále nasazen Dufaston na srovnání cyklu, sláva v únoru první MS po 28 dnech cyklu, po UTZ stále však anovulace i přes snížený prolaktin a proto nasazen v březnu Clostillbegyt, 10. den cyklu krásný folikl na pravé straně a doporučené snažení. 8.4. měla přijít Ms, ale nic, bála jsem se udělat si test, bála jsem se zklamání 10.4. mě manžel přemluvil a já si večer dělám testík, je tam slaboučký duch, nevím co si o tom myslet a se slzama v očích  říkám, že asi nic. Manžel však čárku vidí a pročítá si návod k testu, ráno je to přesnejší a tak druhý den testík opakujem. Manžel sedí v obýváku a je se třesu v koupelně, JE TAM A POŘÁDNÁ  DÁLNICE, jsme tak šťastný a tak moc se bojíme o naší fazolku.

11.4 HCG 7431-není pochyb, teď ještě aby bylo mimi tam kde má.

6.tt-mimi potvrzeno i se srdíčkem-dále bereme Dufaston a Kyselinu listovou a jsem na PN

10.tt.-mimi krásně roste, už jsou vidět i ručičky a nožičky

12.tt-NT screnning- mimi je úžasné i manžel kouká, jak je už dokonalé-NT-1,6 vše vypadá dobře

21.tt-velký UTZ-čekáme zdravého chlapečka-ukázal se tak, že nám ani Dr.nemusel říkat, že je to kluk-Tomášek

Do 24.tt si užívám úžasné těhu, bez nevolností, bolestí či jiných potíží

25.tt už týden mám zvláštní pocit, bříško mi divně tuhne, nevím co to je, nebolí to vlastně se tomu s manžou smějeme, že na nás Tomášek asi špulí zadeček.

26.tt, dostávám od Dr. vynadáno, jak to, že jsem okamžitě nepřišla, pravidelné kontrakce(náš vyšpulený zadeček), téměř celý den! Omlouvám se a strašně se stydím, že jsem to nepoznala, ale jsem těhu poprvé, jak mám vědět, že to není normální, nebolelo to, jen to bylo trochu nepříjemné. Jsem otevřená na 1cm, čípek měkký a malý silně naléhá na klenbu. Nasazeno Magnézium, Utrogestan a přísný klid,počítat kontrakce, pokud se to nezlepší nutná hospitalizace

27.tt, stav stejný, opět je mi řečeno, že půjdu do nemocnice, ale dává mi ještě týden,slibuji, že budu opravdu jen ležet s nohama nahoru.

28.tt mírné zlepšení, hlavně, že se to nezhoršuje. Léky ponechány stále klidový režim.

31.tt-velký UTZ-Tomášek má už 1700g, jsem klidnější, vím, že bych už mohla rodit ve Varech a malý, by to určitě zvládnul.Ale jsem stále poslušná a jen ležím.

od 33.tt poslouchám, jak je to nahraně, že jsem připravená k porodu a že by to ještě chtělo alespoň týden.

34.tt. vysazeno Magnézium, uvolněnější klidový režim

36.tt. první CTG v nemocnici-nepravidelné kontrakce-magnésium od jiného lékaře opět nasazeno

37.tt mi ho můj lékař opět vysadí, směje se abych prý ještě nepřenášela

Kontrakce mám stále, už to ani moc nesleduji, od 37.tt je to silnější a občas i pravidelné 7-10 minut, po vaně to odeznívá, takže poslíci.

9.12. od 17 ho zase silnější kontrakce koukám už ze setrvačnosti na intervali 15-20 min, jsem v klidu, zase poslíci. Manža s mím souhlasem jde na pivčo se švárou. Sedím u telky a neuvěřitelně žeru, housky se salámem, čokoládového mikuláše a zajídám to jahodovou dření, kontrakce trvají po 10 min- jdu do vany a ono to nepřechází. Ve 22:30 píšu manžovi, ať jde raději domů, že se asi nic neděje, ale budu klidnější. Je doma během 5 minut, to jsem teda nečekala. Uklidňuji ho a jdem spát. Ve 23:30 mě probouzí, zvláštní tlak, takové lupnutí a mokro, letím na záchod a odchází hlenová zádka i voda. Kontrakce po 4.min a už to trochu víc cítím. Manžel nádherně zmatkuje, je rozespalý a vůbec neví co má dělat, podávám mu instrukce, dobalím tašku, jdu do sprchy a pak jedem. Na parkovišti mi odtéká další voda, manžel mě chválí, že jsem si to nechala až po vystoupení z auta a nezašpinila sedačku, mám chuť ho kopnout. Ale smějem se tomu, když otevře sestřička, nevěřícně na mě kouká- Vy jdete rodit, a kontrakce a voda? Usmívá se, moc mi asi nevěří, že mám kontrakce po 4 min, ale není to nějak strašné, vlastně pořád čekám kdy to konečně začne opravdu bolet. Doktorka mi po prohlídce říká- máte půlku za sebou otevřená na 5 cm a to obě se setřičkou teda koukáme. Divím se i já.

Dostávám v rychlosti Yal a měří CTG, jdu do sprchy, nic ze mě neodešlo Yal na mě nějak nefunguje. A pak už jdem s manželem na sál,kde rodí další čtyři rodičky, sestřička mě povzbuzuje, schválně která z vás bude první.Chodíme po chodbě a už je to trochu nepříjemné, snažím se dýchat, ve 2:30 kontrola od PA, už ho pomaličku můžu vytáhnou za uši-HAHAHA, už mi není tak do smíchu, jdu do sprchy, mám říct až ucítím tlak na konečník, cítím ho hned při další kontrakci a to je tedy zatím to nejhorší, nutí mě to tlačit a to ještě nesmím, naštěstí při třetí kontrakci prosím už v leže Pa, že už to hodně tlačí- volána lékařka a můžem jít do toho. Druhá PA odbíhá k jiné mamince, ta rodí v boxu hned vedle nás. Přestávám cítit kontrakce a malému padají ozvy, dostávám kyslík a malý musí rychle ven, tlačím co můžu, manžel mě drží kouká na hodinky a drží mi masku s kyslíkem, nejde to, Pa mi musí zatlačit na břicho a pak už jen cítím obrovskou úlevu, nástřich jsem vůbec necítila. Ve 3:48 je naše zlatíčko na světě.

 Malý je trošku modrý má pupečník kolem krčku, hned ho odnášejí, manžel se klepe a sedí u mě, posílám ho rychle fotit a kontrolovat to naše štěstí, málem to prošvih, malej je už zvážený a oblečený v košilce- manžel brečí a hlásí mi míry 3380g a 51cm, po chvilce nám ho sestřička donáší zabaleného a já koukám, že budu mít doma dva stejný chlapy, ta podoba je úžasná. paní doktorka mě šije a manžel se věnuje malému. Pak zkoušíme malého přiložit a zůstáváme společně 2  hodiny na předsálí, už jsme rodina a jsme nesmírně šťastný. Při loučení nám PA říká, že jsme to vyhráli a porodili první. Musím je střašně moc pochválit, na to že nás tu noc rodilo 6 maminek a téměř po sobě, byly asistentky i paní doktorka Přikrylová bezvadný, milý a pozorný, nemůžu si stěžovat vůbec na nic a jen moooc poděkovat. Naše druhé miminko, budu určitě rodit opět u nás ve Varské porodnici.

    Moc hezky napsaný!!🙂

    18. lis 2010

    Krásné!!! 🙂

    18. lis 2010

    děkuji

    23. lis 2010