Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
a uvidíš všechny příspěvky!
ma_cherie
16. črc 2018 Čtené 18x

Když se na blogu koník_testuje objevilo testování na Pampers Pants a Pampers Splashers, byla jsem nadšená a zkusila se přihlásit. Pantsové plenky jsem chtěla dlouho vyzkoušet a plenky do vody Splashers by se zase velmi na léto hodily, protože naše roční dcera je milovnice vody a čekala nás první dovolená u moře.

Pampers Pants

Nejprve bych se ráda v recenzi věnovala plenkám Pampers Pants.

Plenky jsou z příjemného materiálu, jsou měkké a hebké. Mně osobně krásně voní (samozřejmě než do nich dítě pošle nálož). Chvíli jsem měla problém pochopit, která část je přední a která zadní, ale nakonec jsme zjistili, že plenky jsme celou dobu dávali správně. Na zadní části je malý modrý nalepovací proužek, díky němuž lze plenu po použití slepit do úhledného balíčku a vyhodit. Oceňuji i indikační proužek, který bývá většinou jen u plenek pro malá miminka. Plenky skvěle sednou, dobře dítě obepnou, ale zároveň nikde neškrtí a nezařezávají se. Za dobu testování se u dcery nevyskytly žádné opruzeniny, ani jiné problémy. Pleny vydrží bez protečení celou noc i více než 8 hodin. Ze začátku mě systém "pants" nijak zvlášť nenadchl, to se ovšem změnilo v okamžiku, kdy jsem měla dceru přebalovat v cizím prostředí, kde se převrací, stoupá si a nechce se nechat přebalit. V tu chvíli jsem byla za existenci těchto plenek neuvěřitelně vděčná. Přebalení bylo raz dva, dcera se mohla klidně na hlavu stavět a spokojené jsme byly obě. Se systémem přebalování byl spokojený i můj muž, ale rovněž plenky ocenil spíše při přebalování venku.

Splashers

Co se týče plen Splashers, nemůžu říct jediné záporné slovo. Plenky jsme zkoušeli v malém domácím bazénku, ale i v divokém baltském moři a v obou případech obstály na výbornou! Tak jako u Pants i u Splashers musím pochválit materiál a to, jak dokonale pleny sednou dítěti na tělo. Pěkný je i motiv plen, který je letní, veselý a barevný. Dítěti je tento parametr asi jedno, ale je to maličkost, která potěší. Neuvěřitelně oceňuji i fakt, že plenky jsou také navlékací "plenkové kalhotky", což je při převlékání v terénu zkrátka praktičtější, nemluvě o faktu, že plenkové kalhotky si dítě nesundá tak snadno a rychle, jako obyčejné zalepovací. Musím říct, že duo Pants& Splashers je bezchybný pomocník při přebalování a pobytu (nejen) na pláži. Dcera přichystala Splashers plenkám tu nejtěžší zátěžovou zkoušku v podobě vykakání se do plenky, v které byla v moři a víte co? Splashers udržela vše v plence a nepropustila nic! Musím plenky pochválit i v tom, že při koupání opravdu nenasakují vodu a dítě je tak v klidu. Rozpínání je praktické a rychlé, stejně, jako u Pants.

Tímto si získala mou plnou důvěru a jinou značku příště volit nebudu! Jediná maličká výtka je v tom, že Splashers chybí modrý lepící proužek, díky kterému jde použitá plenka slepit do balíčku.

Závěrem?

Jsem velmi ráda, že jsme měli příležitost vyzkoušet plenky Pants i Splashers a velmi za to děkuji. Splashers mě naprosto nadchly a při pobytu u moře to byl neuvěřitelný pomocník, kterého budu doporučovat. Plenky Pants zase budu volit a kupovat vždy, když mě bude čekat přebalování jinde, než doma.

#test_pampers2

#recenze

Čti celý článek
ma_cherie
23. dub 2018 Čtené 345x

O ambulantní porod jsem se začala zajímat někdy v půlce těhotenství. Trpím syndromem bílého pláště a z představy hospitalizace v nemocnici mě jímala hrůza. Holt jsem takový typ.

Ruku v ruce s tím šlo i téměř nulové soukromí, nemocniční strava, často nepříznivé podmínky ke kojení, stres a hlavně touha po tom, se s děťátkem sžít a první okamžiky prožívat společně, jako rodina, doma. Nadhodila jsem manželovi tento nápad a on mě podpořil. Začali jsme tedy zjišťovat informace a připravovat se. Začala jsem být klidnější. 

Do 40. tt jsem na kontroly chodila ke své doktorce, potom mě předala porodnici. Přenášela jsem. TP byl vypočítán na 24.6. Tušila jsem, že nesprávně. Absolvovala jsem dvě kontroly v porodnici, když mě na té druhé (Čt 29.6.) naprosto zaskočila věta lékařky, že pokud se přes víkend porod nerozběhne, v pondělí (3.7.) mám ráno i s věcmi přijet do porodnice a porod mi budou vyvolávat.

Byl to naprostý šok, zklamání, bylo mi úzko. Nedostala jsem žádné věcné informace o tom, jak se dítěti daří, jestli je skutečně nutné vyvolávat, nebo se bude vyvolávat jen z toho důvodu, že se to tak v této době po termínu dělá. Zkoušela jsem tedy vše možné i nemožné způsoby a babské rady, jak si porod zaručeně vyvolat – svařák, horké vany takové, že zadek jsem měla doslova vařený, milování, litry maliníkového čaje, úklid bytu, několikakilometrové procházky. V sobotu 1.7. jsme s manželem v rámci možností oslavili první výročí svatby. Objednali jsme si jídlo z čínské restaurace a povídali si. Dala jsem si extra pálivé nudle a večer zkusila Ricinový koktejl. Večer na mne vše dolehlo a já dala emocím naprostý průchod, plakala jsem, zoufala jsem si, nadávala jsem a znovu plakala. Večer jsem už šla spát smířená.

V noci na neděli jsme se s manželem vzbudili zoufale brzy ráno, už kolem půl čtvrté. Ani jednomu se už nechtělo spát, uvařili jsme si kávu, udělali snídani a šli si pustit Zootopii. Kolem páté ráno mě začalo velmi lehce pobolívat břicho. Postupně se bolesti zesilovaly – asi jako ty menstruační a rozhodla jsem se, že s manželem půjdu ráno vyvenčit naší fenku. Během vycházky jsme zpozorovali, že bolesti byly pravidelné – každých 10 minut.

Celý den přeskočím, protože vlny jsem měla od neděle od 5 hodin ráno, do pondělních 2 hodin ranních, kdy se dcera narodila. Manžel se o mě staral. Nosil mi pití, jídlo, hladil mě, masíroval, podporoval, držel za ruce. Celý den jsem střídala skákání na míči, chození, nadávání, zpívání, křičení, sprcha a vana! Ach vana! Jak ta mi dělala dobře. Náramně mi ulevovala. K mojí smůle bydlíme v domě, kde máme bojler. Tudíž omezené množství teplé vody, než se stihne dotvořit nová teplá voda. Samozřejme došla.

Bolesti se stále stupňovaly a intervaly mezi kontrakcemi se zkracovaly. Přesuňme se teď do zhruba 23:00 hodin v noci z neděle na pondělí. Vlny po 2-3 minutách. Na manželovu žádost volám do porodnice a rozhodla jsem se, že tedy vyrazíme. Hlavně ale z toho důvodu, že v porodnici mají velkou vanu a nemozené množství horké vody. Zásobili jsme fenku piškotama a vyrazili jsme. Manžel jel trošku jako šílenec, ale bolesti mi nezabraňovaly mu jeho „zběsilou jízdu“ brzdit. Já vím, jsem hrozná ženská, že ani v takové chvíli mu do toho řízení nepřestanu kecat :slight_smile: Krátce před půlnocí dojezd k porodnici. Na recepci jsem hodila další šavli (do svého blicího růžového kyblíku se třpytkama, který jsem si hrdě nesla) a mezi zvracením a hekáním jsem recepční řekla, že jdu rodit, kdyby to náhodou – uááá – nepoznala. Myslím, že poznala.

V porodnici mi PA natočila monitor, dali jsme jim všechny dokumenty, které jsme měli předem vyplněné a PP. Mladá lékařka mě vyšetřila a udělala UTZ, z kterého odhadovala váhu dítěte. Porod byl za půlkou – byla jsem otevřená na 6 cm. S manželem a PA jsme se přesunuli na porodní sál, kde jsem měla k dispozici sprchu, skákací míč, žíněnku a žebřiny.

K mému velkému zklamání jsem nedostala vanu. Následovaly další dvě hodiny kontrakcí, kdy už jsem si říkala, že víc to už bolet určitě nemůže. Haha. Posledních několik kontrakcí, kdy tělo tlačilo samo bylo daleko horších, než celých předchozích 20 hodin. Kříčela jsem, nadávala a přiznám se, že dost sprostě. Netuším, co všechno to ze mě tehdy lítalo za výrazy. Doktorka i PA vše nesly v naprostém klidu. Manžel mě stále podporoval, nosil pití, fandil mi. Přišlo mi, že kontrakce se měnila v jednu nekončící zatraceně šílenou bolest.

2 hodiny ráno - můžeme jít tlačit. Hurá! Hurá! Hurá! Jeden bod z PP byla i volba polohy. PA mě zkoušela natlačit do toho, rodit na zádech. Zde se mě ovšem zastal manžel, ať zkusím tu polohu, která mi byla pohodlná při cvičení s aniballem a nedám se. Přesunuli jsme se tedy na porodní stoličku, kde jsem rodila „v podřepu/na bobku“. Manžel byl za mnou. Kontrakce, tlačení, kontrakce, tlačení. Myslím, že dcera byla venku asi na 3, nebo 4 zatlačení. Zde jsem ovšem naprosto zklamala sama sebe, neboť jsem nedohlédla ani na jeden bod z PP. Po porodu okamžitě přestřihli pupeční šňůru a dceru mi odnesli (sice v té samé místnosti) na vážení, změření, otření a vrátili mi jí už oblečenou. Čekali jsme hodinu na placentu. Zde opět došlo z porušení několika bodů z PP (stejně jako i během porodu). Jakmile placenta vyšla, zůstali jsme s manželem a dcerou sami na porodním pokoji. Ujistili jsme se, že chceme odejít ihned, po 2 hodinách.

Po asi půl hodině přišla sestra z neonatologie a zeptala se, jestli jsem dceru zkoušela přiložit. Zvláštní, vůbec mě to tehdy nenapadlo – nakojit ji. Když jsem řekla že ne, chytila a zmáčkla mi neuvěřitelně bolestivě prso a narvala ho dceři násilím do pusy, ta ho nepřijala. Se slovy „hm, nejde jí to“ naštěstí odešla. Zmíněné sestře bych chtěla poděkovat za můj počáteční blok ke kojení.

Již po 1,5 hodině přišla PA, že přijela rodit další maminka a mám se přesunout na pokoj na oddělení šestinedělí, kde si dám i sprchu. Řekli jsme, že jsme si zvolili ambulantní porod a s miminkem odcházíme domů. I s manželem jsme přešli do pokoje.

Já šla do sprchy a manžel zůstal s dcerou. Přišla sestra z neonatologického oddělení a téměř bez vysvětlení dceři píchla injekci. Kdyby se manžel neohradil, ani by mu neřekla, že se jedná o vit. K. Během doby, co jsem byla ve sprše PA i sestra z dětského manželovi tvrdily, že odejít nemůžeme, že nestihnou vystavit papíry a dítě není prohlédnuté doktorem. Osprchovala jsem se, vyčůrala a oblékla se do svého civilního oblečení, v kterém jsem měla i úmysl odjet domů a sedla si na židli (PA mě zkoušela přemluvit, ať si lehnu do postele).

Přišla znovu sestra z dětského, řekli jsme i jí o ambulantím porodu, ona odešla a vrátila se: „Pan doktor vás prostě nepustí, on ani nepřijde.“

„Sestřičko, pan doktor není bachař, aby nás tady držel. My ten reverz nechceme vystavit kvůli sobě, ale kvůli vám. Takže my prostě odcházíme.“ Sestra odešla z pokoje

Mihla se tam doktorka z porodnického a řekla, že ale neví, jestli stihnou vystavit papíry, a že bez nich mě propustit nemůžou.

Z mého výrazu evidentně vyčetla, že víme obě, že to není pravda. Přišla tedy PA, poučila mě o rizicích a dala mi podepsat reverz.

Manžel rychle odběhl do auta pro autosedačku.

Po chvíli přišel neonatolog, neodpověděl nám na pozdrav, dceru neochotně vyšetřil, dal nám podepsat reverz i za ní a my odešli.

Sláva! Asertivně vybojováno.

Po cestě domů mi manžel povídá "Vidíš, touhle dobou jsme měli jet na vyvolání opačným směrem," a ukázal do protisměru "a my jedeme domů a vezeme si už i naší malou princeznu"

A co bylo dál?

Dojeli jsme domů, převlékla jsem se, dala si ještě jednu sprchu a zalezla jsem si s dcerou do postele. Díky skvělé LP se nám podařilo i kojení, plně jsem kojila 6 m, kojím stále a snad ještě dlouho budu. Po porodu jsme šli na kontrolu k naší pediatričce, která nám vypsala žádanky na vyšetření očí, kyčlí a uší. Sestřička udělala odběr z patičky. Poté, co přišel RL vyřídil manžel zdravotní pojišťovnu a další náležitosti.

Čti celý článek
ma_cherie
22. dub 2018 Čtené 722x vybrali jsme

Ambulantně porodit znamená přijet do porodnice, porodit své dítě a za libovolně dlouhou dobu (dobré je zůstat dvě hodiny od porodu placenty, kdy se většinou projeví případné komplikace) odejít i s děťátkem do pohodlí a klidu domova. Mnohdy se nazývá kompromisem, mezi porodem doma a klasickým porodem v porodnici. Žena porodí v porodnici, kde má po ruce lékaře, ale první společné dny s dítětem tráví doma, takže se nemusí obávat nepříjemných zkušeností z oddělení šestinedělí.

Ambulantní porod není níc nezákonného, nebo zakázaného a v poslední době je  i poměrně využívaný. Některé porodnice (např. Rakovník) jej nabízí jako běžnou službu.

Stále je ještě mnoho porodnic, kde s AP mohou dělat potíže, vyhrožovat, nebo zastrašovat mylnými informacemi, a proto je většinou lepší o úmyslu porodit ambulantně neříkat dopředu.

Proti vaší vůli vás, ani vaše dítě v porodnici nikdo násilím držet nemůže. Jediná situace, kdy nelze z porodnice odejít je přímé ohrožení na životě.

K odchodu nepotřebujete nic. Jsou ale náležitosti, které je dobré (nikoliv nutné) mít vyřešené. Jedná se například o:

    • Souhlas pediatra s převzetím dítěte do péče po ambulatním porodu

    Správně po vás tento souhlas nikde nemají chtít, ale z vlastní zkušenosti mohu říci, že se souhlasem se vám bude odcházet o něco lépe.

    Pediatr vás NESMÍ odmítnout přijmout do péče z toho důvodu, že plánujete rodit ambulantně. Způsob porodu NENÍ důvod k tomu, nepřijmout novorozence do péče. Bohužel se to ale děje.

    • K tomu, abyste odešla ambulantně nepotřebujete mít vystavené zprávy (ani z gynekologicko-porodnického odd., ani z neonatologického), pro ty se zpětně může zastavit klidně i vás manžel, přítel, nebo maminka další den. Argumenty, že v noci se nepropouští, jsou tedy absolutně neopodstatněné.
    • Negativní reverz po vás pravděpodobně budou chtít podepsat za sebe, i dítě. Je to ochrana pro lékaře, kdyby se cokoli stalo, aby byli krytí. Odmítnou-li vám tedy reverz vystavit, jednoduše se sbalte a i s dítětem odejděte. Je v zájmu porodnice vám jej vystavit.
    • Kartičky na screening novorozence. Tyto kartičky lze zakoupit v porodnici, na internetu, u pediatra, nebo u vaší PA. Rozhodně je dobré vědět, kde je lze získat. Na internetu je můžete sehnat kolem 80 Kč, v porodnici mi je prodali za 200 Kč.
    • Informace, informace, informace! Těch není nikdy dost. Doporučuji stránky www.ambulantniporod.cz kde najdete přehledné a ucelené informace.

Je dobré vědět, že...

    • vyšetření dítěte po porodu není povinné, ale pouze doporučené. Za své dítě máte a budete mít zodpovědnost vy – rodič! Je tedy na vás zhodnotit, zda vyšetření dítě podstoupí, čí nikoliv. Doporučovaná vyšetření novorozence jsou například:

    - Screening (odběr krve z patičky)

    - Vyšetření zraku a uší

    - Vyšetření kyčlí

    • I lehčí žloutenku (s kterou se setká mnoho novorozenců) lze dobře zvládnout doma. Je důležité, aby dítě hodně pilo, protože močí se vylučuje bilirubin a můžete dítě rovněž vystavovat dennímu světlu. Případně s dítětem můžete dojít k pediatrovi, aby odebral krev pro kontrolu.
    • S kojením vám může pomoci kvalifikovaná LP. Mnoho maminek začalo kojit až po propuštění z porodnice.
    • Často se zmiňuje doba 72 hodin po porodu – je to jen doporučení MZ, nikoliv nařízení. Je tedy jen a jen na vás, kdy se rozhodnete pro odchod domů.
    • Ambulantní porod vám musí být umožněn kdykoliv a kdekoliv (pokud nejste v přímém ohrožení života vy, nebo vaše dítě). 
Čti celý článek