Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
a uvidíš všechny příspěvky!
ma_cherie
4. zář 2018 Čtené 119x

Už dlouho jsem vyléčená z představy krásně uklizeného domova s batoletem. Vím, že uklízet a mít doma dítě je naprosto Sisyfovská práce. Je to jako vytírat v zablácených botách. Nicméně je to potřeba. Nikdo asi doma nechceme nevítané návštěvníky v podobě různé havěti, která si libuje v bordelu. Moje dcera nabyla představy, že úklid je něco zlého, špatného a je třeba proti tomu zbrojit a bojovat. Doufám, že jí to do doby, než povede svojí domácnost, stihnu rozmluvit. Jen pro představu vám popíšu, jak asi zhruba probíhá úklid našich cca 75 m2 a jaké grády to nabere s batoletem. Byt se mi zdá chvílemi malý, ale při úklidu mi to připadá, že má metrů minimálně 200! Nic složitého – vysát, vytřít, setřít prach a umýt koupelnu a toaletu. Za běžných okolností (rozumějte BEZ dítěte) zvládnu byt uklidit za třičtvrtě hodiny – když se s tím hodně mazlím.

Většinou uklízím když je dcera vzhůru, protože jsme ještě nebyli schopní do nového bytu koupit interiérové dveře, a tak bych jí sebemenším hlukem budila. Takhle přece hned odmala pozná domácí práce a uvidí, že je to běžná součást života, žejo.. nebo ne? Pro představu vám přidám přibližné čas (hh:mm:ss).

Čas: 00:00:00

Pozvedám všechny věci ze země nahoru, abych se při vysávání ničím nezdržovala. Dcera se dívá nesouhlasně a kam dosáhne, začne věci sundavat, kam nedosáhne, zase na mě ječí ty svý japonský vojenský příkazy, asi chce abych to dala dolů já.

Čas: 00:05:00

Začíná to vysavačem. Než ho zapojím do zásuvky, dcera si na něj sedne, hopsá na něm a předstírá rodeo.

„Ne miláčku, to nepůjde. Maminka musí vysát.“

Čas: 00:10:00

Dcera si myslí něco jiného a obdaruje mě nasupeným výrazem. Dodám tomu třešničku na vrch, když jí zakážu hrát si i s teleskopickou tyčí. Tu k tomu vysávání jaksi potřebuji. Nabídnu jí pár hraček, odvedu pozornost a jdu vysávat.

Čas: 00:10:30

Zapnu vysavač a udělám prvních pár pohybů. Dcera propukne v hysterický pláč, protože teď – po 14 měsících jí došlo, že se vlastně bojí vysavače. Tím její přátelství s vysavačem končí.

Čas: 00:12:00

Dcerku utiším, vezmu jí do náručí. V jedné ruce držím dceru, druhou rukou vysávám. Jde to dost blbě. Ale jít to musí. Často musím vysavač vypnout, dceru odložit a bez ní vysát na těžko dostupných místech. Když si musíte lehnout na břicho a vysávat pod postelí – fakt u toho ještě nezvládnete držet batole. Nejde to, ani to nezkoušejte. Občas vysavačem nechtěně fláknu do nějakého rohu, odsype se kus malby, který můžu znovu vysát. Už mě to tak trochu nebaví.

Čas: 00:35:00

Uff, hotovo, vysáto. Je mi horko a potím se, jako kdybych právě vylezla ze sauny. Na řadu přichází vytírání. To naopak dceru zajímá velice, protože vodu miluje a nejraději by do kýble s vodou vlezla. To jí nechci dovolit, protože voda je horká a navíc v ní je úklidový prostředek. Jeden zákaz, druhý zákaz, třetí zákaz. Dcera pochopí, že to myslím vážně a začně vřeštět. Jsem ráda, že je dopoledne, většina sousedů je v práci a raději ještě zavírám okna. Výsledek zápasu je ten, že opět držím smýkající se dceru v jedné ruce a druhou se snažím vytřít. Pod nohami se mi motá pes. Začínám přemýšlet o paní na úklid.

Čas: 00:55:00

Hotovo, dovytřeno. Vylévám špinavou vodu z kýble, dcera projevuje svůj nesouhlas, ale má to marný. Připravím si čistící prostředky na koupelnu a WC. Všechno důkladně postříkám, natočím si malý kyblík s vodou na prach, koupelnu a WC zavírám a odcházím dělat prach, což osobně úplně bytostně nesnáším. Dcera opět zmerčí vodu v kyblíku a dožaduje se jí. Ani podruhé ovšem neuspěla. Snažím se jí zabavit hromadou hraček, nechá se neochotně uplatit. Otráveně zvedám a otírám jednu věc po druhé s tím, že hned zítra na nábytku bude znovu prach. Přemýšlím, jestli by páni vědci nemohli vymyslet nějaký přístroj - něco jako „pohlcovač prachu“ nebo tak. No a co ta paní na úklid? Zatím? Při uklízení prachu otírám nábytek do výšky jednoho metru (kam dcera dosáhne), protože ráda na nábytek lepí jídlo.

Čas 01:15:00

Teď budu uklízet toaletu a koupelnu, kde jsou čističe, které jsou pro děti nebezpečné. Dceru upíchnu k televizi a pustím jí Fíha tralala. V rychlosti blesku vydrbu koupelnu a WC. Samozřejmě v tom okamžiku dceru zajímám nejvíc a neustále od televize odbíhá k zavřeným dveřím a buší na ně. Vylezu uřícená, načichaná čističů, odnesu a postavím jí před televizi a vysvětlím, že teď potřebuji opravdu chvíli klid. Kouká na mě jako na totálního idiota, ale asi se jí mě zželelo a zůstává v obýváku.

Času 01:35:00

Ještě zbývá vyklidit myčku, pověsit prádlo a zalít květiny. Ne. Vlastně kytky ne. Na ty mám zákaz sahat. Jednou (no dobře, dvakrát) se mi povedlo téměř všechny květiny doma utopit. Každý týden jsem šla a krupla jim trochu vodu. Květiny žloutly a žloutly. Vůbec se jim nedařilo. Manžel jednu vzal a vylil jí plný květník vody. Stejný scénář se opakoval u všech květin a od té doby mám na ně uvalené embargo v péči.

Čas 01:36:00

Dcerka mi pomáhá vyklidit myčku (občas si nějaký kousek nádobí, co jí zrovna přijde vhod odnese do pokoje). Stejný scénář je s pračkou. Podává mi kousek po kousku. Ponožku po ponožce. Jen si spočítejte, kolik kusů ponožek vyprodukuje průměrná rodina za týden. Je to dost. A ona vám kus po kuse podává. Věšení prádla tak zabere skoro stejný čas jako úklid bytu.

Konečně usedáte na gauč, spokojeně se rozhlédnete po krásně čistém, voňavém a uklizeném bytě. Nadechnete se a jste spokojená. Pocit slasti vám vydrží přesně 3 minuty, než dcera do ticha prohlásí „ham ham?“. V tu ránu je vám jasné, že veškerá ta snaha je totálně v háji. Na podlaze je během pár okamžiků spousta drobků a nechtěného jídla, banán je rozpatlaný po stole, židličce i psovi a už je to zase zpátky ten váš starý dobrý chlív.

Čti celý článek
ma_cherie
24. srp 2018 Čtené 189x

Jedna z věcí, které patrně na veřejném koupališti nechcete, je přitáhnout pozornost okolí. Nevím, jak jsem mohla být tak naivní a doufat, že s naší dcerou tu pozornost nepřitáhneme.Začalo to už na parkovišti. To asi zná každá rodina s dětmi. Jako bezdětní prostě vezmete jednu tašku a jdete na pláž. S dítětem to jsou tašky minimálně tři + kočárek a pro jistotu i nosítko. Do toho hromada serepetiček, krémů, svačinek, hraček, nafukovacích pitomostí a když to všechno vyskládáváte z kufru auta, vypadá to, že jdete spíš na týden stanovat, než se na pár hodin vyvalitk vodě.Po cestě vám (a okolí) dává dítě najevo, že jdete moc pomalu a už ho ta cesta nebaví, byť není delší než 200 metrů. Na paní, co vybírá vstupné, hází roztomilý kukuč, který jí přejde v okamžiku, co jsme z dohledu té milé dámy.Najdete si krásné místo, které je ve stínu a bude ve stínu patrně celou dobu vaší návštěvy, aby se nespálila. Začnete vybalovat věci, ale než rozložíte deku, máte venku komplet celý batoh – od plavek po svačinu. Tady začínáte přitahovat pozornost poprvé, ale kulantně děláte, že to nevnímáte.Když už jste v plavkách a obsah batohu se vám povedlo uklidit, navléknete plavky dítěti a začnete nafukovat obrovské hračky do vody, přičemž v 90% nechápete na co přesně slouží. Najednou na dece nejste jen vy, manžel a dítě, ale ještě plameňák a krokodýl. Lidé se vaším směrem začínají dívat podruhé a vy se nepřítomně usmíváte.Poberete nafukovací ZOO a jdete do vody, nejprve se něžně a opatrně osvěžit, osmělit. Vaše dítě je jiného názoru a okamžitě vás zmáčí od hlavy k patě. A sebe taky. Začne u toho hlasitě povykovata smát se na celé kolo a vy naprosto nechápete, kde vzala takovou sílu v hrdle. Voda v očích, navíc ještě když máte kontaktní čočky, vám moc vtipná nepřijde. Na to, že si chcete zaplavat zapomeňte. Vaše dítě je hbité, mrštné a teď navíc i mokré, takže kluzké. Raději se tak zdržujete na mělčině, protože sice se kasáte, že občas je zralé na to, ho poslat po vodě v proutěném košíku, ale OSPODu byste to asi vysvětlovat nechtěli.Je čas jít z vody ven. Následuje hurónský řev a vztek, vaše dítě si lehne na zem a začne kopat nohama a rukama kolem sebe. „Fáze uvědomění si sebe sama“ - citujete si ty blbosti z kniho rodičovství. Tady snad ani nemusím psát, že v tu ránu jste středem pozornosti celého koupaliště.Dáte dítěti svačinku, kterou rozhází a rozpatlá všude kolem, takže prozměnu jste teď přitáhli pozornost vos a mravenců z okolí. Začínáte své dítě dost nudit, a tak se vydává na průzkum. A na cizích dekách se průzkumničí úplně nejlíp. Běháte za ním jak pomatenec a neustále ho přenášíte zpátky na svou deku a marně se snažíte vysvětlit, že běhat cizím lidem po hlavách a chtít si brát jejich věci není úplně v pořádku. Pokaždé se to neobejde bez hlasitých zvukových komentářů vašeho batolátka. Někteří lidé se dívají odměřeně, někteří pobaveně.Snažíte se batolátko zabavit hračkami, co jste dovezli. Zaujal jen balón. Chvíli si ho prohlíží a hází ho před sebe, občas do něj kopne. Vždycky, když ho někam hodíte vy, zatváří se znuděně a nechá vás si pro něj dojít. Po pár zoufalých minutách vám dojde, že nejen, že tím míčem házíte vy, ale zároveň si ho i aportujete, jak to děláte i u svého psa koneckonců.Krásný den na koupališti končí a je čas jet domů. I všední činnosti a zážitky dostávají s vaším batolátkem úplně nový šmrnc.

http://simplythemum.blogspot.com/ 

Čti celý článek
ma_cherie
22. srp 2018 Čtené 40x

Poslední dobou se čím dál více lidí snaží žít více v souladu s přírodou a já tomuto trendu fandím. Nic se ovšem nemá přehánět a tak na jedné straně bariéry tu máme zapřísáhlé eko aktivisty, kteří se poutají ke stromům a na druhé straně lidi, kteří jsou lhostejní i k třídění plastu.

V posledních měsících se o téma ekologie zajímám. Dostali jsme úžasný a jedinečný dar – život na modré planetě. Myslím si, že se ale k Zemi nechováme tak, jak by si zasloužila. Znečišťování životního prostředí, drancování pralesů, plasty v oceánech – to je jen pár příkladů toho, co je jistě v nepořádku. A také je v nepořádku nad tím mávnout rukou: „To mě se přece netýká“. Týká. Nás všech. Sama se řadím do „zlatého středu“ - přírodu se snažím chránit, ale nenazvala bych se fanatickou ekobio teroristkou.

Chránit přírodu přitom může každý z nás a jde to velmi snadno. Nebolí to, nestojí to nic a navrch budete mít ještě dobrý pocit. Základ u nás je třídit – plasty, papíry, sklo, kartonové obaly. To je naštěstí pro drtivou většinu domácností již samozřejmost, stejně jako vyhazování baterií do nádob, které jsou k tomu speciálně určené a velmi rozšířené (například drogerie, supermarkety). Prošlé, staré léky rovněž nepatří do směsného odpadu a už vůbec ne do toalety. Zdarma vám je bez dokladu o koupi vezmou zpět v kterékoliv lékárně. Vážně si potřebujete kupovat vody v PET lahvích, když vám kvalitní pitná voda teče doma z kohoutku? Co si místo piva v plechovce koupit to ve skleněné lahvi, kterou vám vykoupí v obchodě zpět? Co místo papírových kapesníků, plen, ubrousků používat ty látkové? Kromě přírody tyto alternativy šetří i vaší peněženku. V poslední době se začaly objevovat tzv. Bezobalové obchody, do kterých přijdete s vlastními nádobami a nakoupíte zde vše od koření, přes prací gely až po ocet. Když jsem okrajově naťukla ocet – víte, že skvěle funguje místo aviváže a ještě vám za to poděkuje i vaše pračka? Aviváž je také v podstatě změkčovadlo, stejně, jako ocet a pokud nechcete přijít o vůni, smíchejte ocet s vodou a esenciálním olejem a vaše prádlo bude měkké a nádherně provoněné. Místo pracího prášku či gelu si můžete doma vyrobit ekologický gel, takzvaný mýdlový sliz, jehož výroba je velmi jednoduchá, neuvěřitelně levná a přesto pere efektivně. Potřebujete k tomu jen mýdlo (jádrové, marseillské, nebo žlučové), prací sodu a vodu. Ocet vám rovněž efektivně poslouží i v úklidu domácnosti – na vytírání, mytí WC a koupelny, jako desinfekce. Skvělé úklidové vlastnosti má i jedlá soda Bicarbona, která nepřekonatelně funguje i jako pohlcovač pachů. Ocet a soda spolu udělají šumivou pastu, kterou skvěle umyjete umyvadlo, nebo vanu. Doma si můžete vyrobit i šumivé bomby do WC, tablety do myčky. Levné, efektivní, ekologické. Ekologicky si jde mýt i vlasy pomocí metody NoPoo. Zrovnatak vaše novorozeně nepotřebuje dvacet různých lahviček se spoustou kosmetických přípravků různých značek, ale do začátku si bohatě vystačí s olejem na koupání, což prospěje i jeho pokožce. Pokud se zamýšlíte nad otázkou vlhčených ubrousků, dobrá alternativa je Perlan/Pervin namočený do vody a dětského oleje. Ekologických nápadů je nekonečné množství. Některé fungují lépe, některé hůř, ale podstatné je, že se nad otázkou ekologie a ochrany životního prostředí někdo zamýšlí a zabývá. V drogeriích můžeme nalézt spoustu značek, které vyrábí ekologické přípravky ať už se jedná o různé čističe do domácnosti, prací gely, nebo tablety do myčky. Zrovnatak se začínají rozšiřovat sáčky z organzy, které v mnohém zastanou klasické igelitové sáčky, které jsou často používány jen na jedno použití.

Nemá cenu se ovšem do ničeho nutit. Doma jsme zkusili několik nápadů a tipů. Některé se u nás uchytily natrvalo, některé dočasně a některé se neosvědčily vůbec. Každý si udělejme tak, jak zrovna nám vyhovuje, ale chraňme naší krásnou planetu, dlužíme jí to.

Více článků na: https://simplythemum.blogspot.com/

-

Čti celý článek
ma_cherie
13. srp 2018 Čtené 90x

Když naše dcera začala broukat první hlásky, téměř vždy vyzněly jako: „Ne“. Od té doby uběhlo několik měsíců, dcera začala lézt, stát, sedět, chodit a taky si všímat věcí, u kterých bylo lepší, když byly opomíjeny.

Za tu dobu slovo: „Ne“ vystřídala slova táta, máma, bába, papa, pes, ham, zkomolenina slova ještě a další užitečné výrazy. Nejenom, že slovo: „Ne“ už neumí vyslovovat, ona ho záměrně ignoruje.

Nejsme žádní rodiče prudiči, ale chápejte, že když už vám popáté za den vylije misku s vodou (asi litrem a půl vody!) pro psa a vy máte pod linem pěknou potopu, není to zrovna v pohodě a za zákaz to stojí. Nemluvím o pěkném šrámu na vašich nervech.

Rovněž se mi nelíbilo třískání starým, dobrým, známým plastovým špendlíkem do skleněné vitríny. Po napomenutí: „Ne, to nedělej!“, kdy jsem chtěla dodat v zápětí vysvětlení, jsem dostala špendlíkem do oka a spustila se siréna. Vaše nervy se začínají balit.

U vytahování a trhání knih z knihovny to bylo ještě drsnější. Viděla jsem, jak dcera vytahuje Harryho Pottera a Fénixův řád – ano, to je ta nejsilnější a nejtěžší kniha. A nebudu vám nic nalhávat, jsem skalní fanoušek HP, takže je to moje velmi oblíbená kniha. Okamžitě jsem se k ní rozeběhla, nadechla se a? Dceru to asi rozzuřilo natolik, že trhání vzdala a s knížkou rovnou flákla o MŮJ PALEC! Skácela jsem se k zemi jak Neymar a začala propadat panice. Vaše nervy se začínají loučit.

Otevírání šuplíků a jejich následné zavírání, když v nich má dítě prsty. Ani tohle se mi nezdá úplně ok. Zkusila jsem odvést dceřinu pozornost jinam. Marně. Zkoušela jsem jí ukázat, k čemu by mohlo dojít a že by mohla mít „bebí“. Marně. Zkoušela jsem jí prostě natvrdo přenést jinam. Řev a prsty si snaží přivírat neustále dokola. O vytahaném oblečení, ručníkách, látkových plenách a ložním prádle nemluvím, to nestojí za řeč. To skládá nějaký otrok, který to večer jistě udělá rád znovu. Nervy se rozloučily definitivně, vy se s tím nechcete smířit.

Vysvětlení, že TENTO předmět (doplňte dle aktuální situace – občanka, pojistná smlouva, nůžky, prázdná láhev od piva, pes, psí granule, kabely a zásuvky, sprchový gel) není vhodná hračka. Všechno je to marnost. Vaše dítě vás ignoruje, neposlouchá, vzdáváte své snahy o výchovu a začínáte se děsit období prvního vzdoru a puberty. Vaše nervy jsou definitivně v prdeli a jdete si načít láhev vína.

Čti celý článek
ma_cherie
8. srp 2018 Čtené 189x

Vzhledem k tomu, že k rodičovství přistupuji maximálně zodpovědně a chci být svému dítěti dobrým vzorem, rozhodla jsem se včas skončit se všemi svými nešvary a zlozvyky – kouřit jsem přestala dlouho před otěhotněním, pít alkohol... no, ne vždy se všechno zadaří... chápejte.

Co byl ovšem tvrdý oříšek byla sprostá mluva. Od svých rodičů a okolí jsem pár výrazů pochytila již v dětsví a do školky jsem tak šla plně vybavená. Ve škole mluví sprostě snad každé dítě, natož puberťák a v dospělosti jakbysmet. Když jsem se potom stala matkou a dcera začínala trochu rozumět a pokoušela se opakovat po nás slova, rozhodla jsem se, že je nejvyšší čas s vulgaritami přestat. Tak tedy od zítra – slíbila jsem sama sobě a noc předtím ulehla do postele plně rozhodnutá.

Den 1.

1.7.2018, 05:49, místo – postel, situace – dcera mě vzbudila skokem na krk

„Do prdele, to ještě není ani 6? To myslí vážně?!“

Fajn. Dneska to nevyšlo.

Den 2.

2.7.2018, 11:15, místo – parkoviště ve městě, situace – pán parkuje, kde nemá

Celé dopoledne se hlídám a raduji se, jak mi to parádně jde, než si na parkovišti dovolím upozornit řidiče, že na zákazu zastavení opravdu není dobré stát a dostanu vynadáno jak sousedův Alík za označkování rajčat.

„Idiot jeden, kdyby radši čuměl po značkách.“

Tak zase nic.

Den 3.

3.7.2018, 14:00, místo – silnice 38, situace – řídím

Paráda, tak dneska rekord, jsem na sebe fakt hrdá! I můj muž je na mě hrdý! Jsem skvělá máma! Vyjíždíme na návštěvu za mými rodiči.

Hned na první křižovatce se mi nedostane přednosti, kterou jsem měla mít. Nevadí, výdech, nádech. Za pár minut následuje prudké, brutální a ničím neopodstatněné brždění. Klídek, ještě to udýchávám.

Po tom, co mi ale floutek pošle tak brutální myšku se už neudržím, praskne mi žilka v oku, spotím se, zrudnu. „Ty jeden č...“

„Čmeláku! Lásko, čmeláku, zkus to expresivně nahradit!!!!!“ skočí mi v pravou chvíli můj klidný muž do řeči.

Po tom, co jsme během hodinové cesty potkali 2 čmeláky, 3 včelky, 4 motýlky a nespočet řidičů jsem v duchu poslala do kytiček, takže to u nás vypadalo, jako na jarní louce, jsem se rozhodla, že se na nějaké odnaučování sprosté mluvy v rámci zachování duševního zdraví vyseru a prostě si občas ulevím, protože mi to dělá sakra dobře a má dcera mi snad odpustí! https://simplythemum.blogspot.com/2018/08/jak-jsem-se-odnaucovala-mluvit-sproste.html

Čti celý článek
ma_cherie
7. srp 2018 Čtené 58x

Vysvětlivky:

Kraken – dcera

Sup/Čistá láska – pes

Otrok č. I - matka (já)

Otrok č. II – manžel

Jak už název vypovídá, nejedná se o žádnou rodinnou idylku, ale občas o pěkné peklo na zemi. Situace bývá následující:Připravuji s láskou domácí a vyvážený oběd.

Pes mi slídí pod nohami, dítě na mě huláká prapodivné, činsky znějící příkazy, manželovi se rosí čelo z té situace. V kuchyni stoupá teplota, mně stoupá tlak.

Hotovo. Konečně.

Usedáme ke stolu. Tady se názvy postav zásadně mění.Do židličky posadíme Krakena, který si hlasitě vydobývá svou porci, protože nejedla minimálně týden a v tu ránu se pod stolem zobrazí Čistá láska. Tak nazýváme v tuto situaci psa, protože ona by pod tím stolem neseděla z jiných důvodů, než z čisté lásky. Je tam čistě nezištně, ta nezištnost ji přímo čiší z očí.

Donesu dvě porce i nám - otrokům. Ha ha.

Před Krakena postavíme jeho porci a pokouším se přesvědčit na první lžičku. Neochotně otevře ústa, znechuceně je zkřiví a sousto vyplivne, v lepším případě ho polkne. Dál odmítá jíst ze lžičky, nechce jít ani rukama. Chce na zem. Po položení na zem se sápe zpět do lžičky. Třísknu rezignovaně dětským příborem a nastupuje Otrok II a jeho asertivita.

Zkouší na Krakena divadlo, za které by se nemusel kdejaký herec stydět a dostane do něj půlku porce. Skvělý výkon! Kraken v tuto chvíli bojkotuje krmení ze lžičky i od Otroka II a teatrálně se dožaduje jíst vlastníma rukama. Otrok II se stáhne a oba trneme hrůzou, co bude následovat.

Kraken nejprve nesměle hrábne do talíře s jídlem, chvíli si ho prohlíží v dlani a potom si sousto vloží do úst. Prvotní strach z nás opadá. Chyba. Druhou hrst jídla, kterou nabere flákne bez rozmyslu rovnou na zem. Co neskončí Čísté lásce v dlouhém hustém kožichu končí na zemi, kde to ten Sup okamžitě sežere, ať je to co je to. Když je to kus masa, je proces o něco rychlejší. 

S Otrokem II si mneme čela, která jsme si rozrazili o stůl, když jsme chtěli dané sousto rychle zachránit před Supem. Kraken se zlověstně směje. Párkrát se opakuje proces ze židličky/do židličky, Supovi nahází ještě zbytek své porce do kožichu a na zem (po pár týdnech si Sup začne vybírat, která jídla se uráčí sežrat a co je pod jeho úroveň). 

S Otrokem II do sebe rychle naházíme dávno vychladlé jídlo, politujeme se, poplácáme se navzájem po ramenou a odvalíme se uspávat Krakena, venčit Supa a potom se zhroutit na gauč přesně na 15 minut, než se Kraken vzbudí. Čas na svačinu.  

https://simplythemum.blogspot.com/2018/08/kraken-sup-aneb-nedelni-obed.html

Čti celý článek
ma_cherie
6. srp 2018 Čtené 104x

Prosinec 2017

Výběr dovolené je u nás doma vždy tak trochu oříšek. Můj muž miluje léto, moře, horko, preferuje leteckou dopravu a já jsem pravý opak – mám ráda chladné počasí, do letadla by mě asi jen tak někdo nedostal, z teplot 25°C a výše jdu do mdlob.

Manžel se mě několik let snažil přesvědčit na dovolenou k moři. Egypt, Itálie, Chorvatsko, Bulharsko? Ne, ne, ne a ne. Horko, letadlo, nebo dlouhá cesta v autobusu. Ani nevím kdo z nás a proč nadhodil: „A co Baltské moře? Je to blízko, bude tam chladněji a asi tam nebudou ani davy lidí.“ Znělo to jako skvělý kompromis.

Pár hodin jsme googlili, zjišťovali informace a pomalu, ale jistě jsme se do té představy začali zamilovávat. Manželův známý, který má k Polsku blízko, nám po telefonu povyprávěl a doporučil ubytování. Zaplatili jsme zálohu a potom už stačilo jen půlroku čekat a těšit se!

V mezičase jsme koupili a zrekonstruovali byt, přestěhovali se, trochu si poklepali na čelo, že první dovolenou u moře absolvujeme zrovna, když máme malé (v době dovolené rok staré) dítě a starosti s bytem, zařídili jsme hlídání pro psa.

Červenec 2018

Nastal čas začít balit. Kromě běžných věcí, jako oblečení a hygiena jsme si balili (pro jistotu) také sofsthellové bundy, plavky, pro dceru opalovací krém a rovněž krém na obličej do chladného počasí. Sluneční klobouk, ale zároveň podzimní čepice. Balili jsme i nějaké základní potraviny a jídla, protože pobyt byl bez penze.

Cesta trvá za běžného provozu asi 7 hodin. Jeli jsme od Čáslavi. Byla možnost jet přes Polsko, nebo Německem, směrem na Štětín. Vzhledem k tomu, že Poláci jsou naprosto příšerní řidiči, kvalita jejich silnic a benzínek je taky smutná, volili jsme cestu přes Německo. Dostali jsme doporučení pokusit se vyhnout koloně na berlínském okruhu (Berliner Ring), kde si, když na to přijde, postojíte tak 2-3 hodinky.

Přesně o půlnoci jsme vyrazili na cestu. Já jsem jela cestu na česko-německé hranice. Německou stranu jel manžel. Já se bojím jejich pokut. Stavěli jsme celkem 3x – u Varvažova, Berlína a Štětína. Do Polska jsme dorazili asi v půl 9 ráno. Check in jsme měli až v 15 hodin, ale díky neuvěřitelné ochotě našich hostitelů jsme měli domek připravený přednostně již v 11 hodin. V mezičase nám poskytli prostory zpřáteleného penzionu, kde jsme měli přístup ke kuchyňce, toaletě a na zastřešenou terasu. Abychom si zkrátili čekání, vydali jsme se poprvé k moři.


Nikdy nezapomenu, když jsem ho poprvé uviděla. Monumentální, nekonečné, silné, krásné.
Nikdy nezapomenu, jak jsem se bosou nohou poprvé zabořila do písku.
Nikdy nezapomenu ten šum.

Nikdy nezapomenu na ten jiný, mořský, vzduch.

Ačkoliv jsme za sebou měli přes 7 hodin v autě, nevyspalí, unavení, s osmikilovou dcerou na břiše v nosítku v chladném počasí a bosi jsme se šli projít po pobřeží. Udělali jsme si krásnou 6 km dlouhou procházku, kdy nám mořské vlny namočily kalhoty až po kolena a braly nám písek zpod nohou.

Když někomu řeknete, že jedete k Baltskému moři, většina lidí bude ohrnovat nos a strašit studenou vodou a větrem a tvářit se opovržlivě, protože k baltskému pobřeží se jezdilo za totalitního režimu.

Ráda vám povím, jak to je doopravdy, naším pohledem.

U Baltiku se vám pravděpodobně nestane, že zažijete tropy. Jeden den prší, ale druhý den je 25°C a ideální počasí na koupání. Baltské pobřeží je prostě nevyzpytatelné, krásné a ohromující. Je velmi osobité. Jeden den zažijete podzim a druhý léto. A kdyby vám někdo tvrdil, že se tam nemůžete spálit, tak nevěřte! My se s manželem druhý den spálili jak nikdy v životě a i obléct si tričko způsobovalo neuvěřitelnou bolest.

Moře je asi chladnější, ale jsem zmrzlík a bez ostychu jsem do moře vlezla a koupala se s námi i toho času roční dcera, kterou jsme z moře skoro nemohli vytáhnout, jak se jí v něm líbilo. Co mě překvapilo, byly vlny v moři. Měly neuvěřitelnou sílu, někdy byly opravdu silné, jak oceánské, a často se stávalo, že vám doslova braly písek zpod nohou, nechodili jsme v moři raději příliš daleko.

Vítr? Ano. Fouká. Někdy hodně, někdy málo. Ale po příjezdu zpátky domů do ČR, kde zrovna panovala horka, mi ten osvěžující baltský vítr velmi chyběl. Většina hostitelů půjčuje i zábrany proti větru, které si zatlučete do země a kromě bezvětří vám zajistí i trochu soukromí.

Samozřejmě se může stát, že bude pršet a velmi pravděpodobně se to i stane, ale i tak má oblast co nabídnout.

V nepříznivém počasí jsme navštívili například: Muzeum voskových figurín a Park miniatur majáků (Niechorze), Oceanárium a molo (Międzyzdroje ), Dům Iluzí a Otočený domek (Pobierowo), molo a obchůdky se suvenýry (Trzęsacz) a spoustu výletů jsme ani nestihli (maják, Kolobřeh, Dinopark...).

Vstupy jsou téměř stejně drahé, nebo levnější než v ČR. Pořídíte i krásné a cenově velmi dostupné suvenýry, velmi často obsahují repliky jantarů, jelikož největší naleziště jantarů se nachází právě na jižním baltském pobřeží.

Doporučuji vyzkoušet některá jídla. My si oblíbili točenou zmrzlinu, gofry (naše vafle), ryby a zapiekanku, což je rozpečená bageta se směsí (houby/maso) a sýrem.

S čím u Poláků ovšem nepochodíte je angličtina. Mluví buď polsky, nebo neochotně německy, ale s angličtinou jsme se téměř nedomluvili. Nezapomeňte při případné cestě, že Poláci mají svou měnu – Zloté.

Závěrem mohu říci, že oblast baltského moře nás velmi nadchla a během týdne jsme se do ní stihli zamilovat. Pravděpodobně nebude pro každého, ale pokud hledáte klidnou oblast s menším počtem lidí, vzdálenostně a i cenově dostupnou destinaci, nejste milovníkem tropů a typický plážový povaleč a nevyhledáváte exotiku, věřím, že si baltské pobřeží oblíbíte. My se příští rok vrátíme a rovnou na dva týdny.  https://simplythemum.blogspot.com/ 

Čti celý článek
ma_cherie
4. srp 2018 Čtené 322x

Poslední dobou se nám tady rozmohl takový nešvar. Jsou to takzvanéSupermámy.

Kdo se za tímto označením skrývá? Jsou to ženy, které jsou každý den nalíčené, jako od profesionální vizážistky, každý den mají perfektní účes a dokonale padnoucí oblečení? Jsou to ženy, které na sociálních sítích postují svou image dokonalé mámy, která na své dítě nikdy nezvýšila hlas, vychovávají své dítě zásadně podle principů Nevýchovy, nikdy jí neujely nervy a nezakřičela? Vaří podle zásad Low Carb z bio potravin a domácí má všechno, od vajec, přes tvaroh až po těstoviny? Zároveň ale stíhá 3x týdně dojet do práce a doma každý den uklízí tak, že by se dalo jíst ze země? Šije, plete, háčkuje jako profesionál a peče dorty jako cukrárna Hájek? Jako odpočinek v mezičase navštěvuje fitness a vymalovává Antistresové omalovánky, přičemž by jí netrumfnul ani Piccaso? Každé ráno uběhne půlmaraton a chystá třikrát denně čerstvé teplé (a bio!) jídlo pro celou rodinu? Do toho se tu a tam pochlubí fotografiemi, které sama fotila a které mají stejně vysokou úroveň jako fotky z královské svatby? Má dům se zahradou, která vypadá lépe, než zámecká?

Opravdu takové ženy existují v realitě a nemyslím tu virtuální?

Pokud takovou znáte, prosím, seznamte nás a já se jí pokloním.

A pro vás (nás) ostatní tu mám útěchu zvanou Realita.

Pokud se při sčítání okamžiků, kdy jste byla nalíčená za letošek vejdete na prsty jedné ruky, u kadeřnice jste nebyla půl roku a i když si náhodou sladíte perfektně oblečení, nevydrží vám model déle, než 15 minut, než vám ho váš malý pazgřivec oslintá/pozvrací/opatlá... (doplňte si cokoliv vhodného), je to v pořádku. Pokud je pro vás slovo sociální síť jen vzdálený pojem, který rozkliknete ve volnou chvíli, než upadnete do večerního kómatu (aby vás za hodinu či dvě mohlo vaše dítě opět vzbudit). Pokud kupujete maso a zeleninu v Lidlu, nebo Kauflandu a o BIO potravinách nemůže být ani řeč, když je nouze a hodíte kostku masoxu do vývaru, nebo dítěti podstrčíte piškot, buďte klidná.

Až se budete zase příště v drogerii, nebo obchodě s potravinami potit při hysterické scéně vašeho drobátka, budete rudá až za ušima studem, až zase zakřičíte „Mlč už!“, až budete mít chuť dát ho pod studenou sprchu a potečou vám po čele potoky potu, věřte mi, že nejste sama a třeba ta opodál klidně stojící žena prošla tím samým. Třeba je to taky máma, která je jen ráda, že tentokrát nevřeští její dítě. Až si postěžujete na to, jak je to vaše smrádě šíleně náročný a ono zrovna bude hrát miminko roku, které ani nepípne a sní i brokolici s bramborem, kterou vám jinak rozmatlá do vlasů, očí, výstřihu a po zdi, jen se zhluboka nadechněte.. a dejte si víno. Hodně vína. Že když šijete, pletete nebo háčkujete, vypadá to, jako díla Střihorukého Edwarda a dort, nebo minizákusky ani náhodou nevypadají tak, jako bylo na Pinterestu ukázáno? Co po tom! Je to s láskou dělané! Propadla vám permice do fitka a i když jen dobíháte autobus, sbíráte plíce na chodníku? Inu, i to se může stát. Stačí si při nočním kojení nedat dvě tabulky čokolády, ale jen jednu. Voilá! Vaříte minimálně na dva dny? Představa, že byste k tomu všemu měla chodit do práce ve vás vzbuzuje mdloby? Ach, buďte v klidu.

Tohle je ta nejnáročnější a nejdrsnější práce na světě. Váš šéf na vás řve, kdykoliv se mu zachce. Nemáte propustky, sick days, dovolenou. Žádné benefity, ani stravenky. Musíte být holka pro cokoliv, ať už se jedná o kuchařku, šoféra, asistenta, utírače zadku, wellness asistentku, nákupčího, dozorčího. Žádné slevy na daních. Plat mizerný, soukromí nulové a pracovní doba 24/7. Pokud odpočítáváte minuty do okamžiku, kdy se vrátí domů druhý otrok (rozuměj manžel, partner), nejste méně máma. Jste úplně normální a já vám gratuluji! Jste supermáma každý den a víte proč?

Protože tohle všechno zvládáte (a je jedno jak!) a své dítě přesto milujete nadevše. Supermámy, nebo mámy ze žurnálu nejsou ty nereálné ženy ze sociálních sítích, které postují a ukazují jen tu skvělou tvář. Svoje chyby vám nikdo ukázat nebude chtít a internet je skvělé místo, kde jdou zamaskovat. Jste supermáma, protože jste jedinečná, svá a hlavně opravdová!

A jak je to u nás? ......  https://simplythemum.blogspot.com/

Čti celý článek
ma_cherie
16. črc 2018 Čtené 20x

Když se na blogu koník_testuje objevilo testování na Pampers Pants a Pampers Splashers, byla jsem nadšená a zkusila se přihlásit. Pantsové plenky jsem chtěla dlouho vyzkoušet a plenky do vody Splashers by se zase velmi na léto hodily, protože naše roční dcera je milovnice vody a čekala nás první dovolená u moře.

Pampers Pants

Nejprve bych se ráda v recenzi věnovala plenkám Pampers Pants.

Plenky jsou z příjemného materiálu, jsou měkké a hebké. Mně osobně krásně voní (samozřejmě než do nich dítě pošle nálož). Chvíli jsem měla problém pochopit, která část je přední a která zadní, ale nakonec jsme zjistili, že plenky jsme celou dobu dávali správně. Na zadní části je malý modrý nalepovací proužek, díky němuž lze plenu po použití slepit do úhledného balíčku a vyhodit. Oceňuji i indikační proužek, který bývá většinou jen u plenek pro malá miminka. Plenky skvěle sednou, dobře dítě obepnou, ale zároveň nikde neškrtí a nezařezávají se. Za dobu testování se u dcery nevyskytly žádné opruzeniny, ani jiné problémy. Pleny vydrží bez protečení celou noc i více než 8 hodin. Ze začátku mě systém "pants" nijak zvlášť nenadchl, to se ovšem změnilo v okamžiku, kdy jsem měla dceru přebalovat v cizím prostředí, kde se převrací, stoupá si a nechce se nechat přebalit. V tu chvíli jsem byla za existenci těchto plenek neuvěřitelně vděčná. Přebalení bylo raz dva, dcera se mohla klidně na hlavu stavět a spokojené jsme byly obě. Se systémem přebalování byl spokojený i můj muž, ale rovněž plenky ocenil spíše při přebalování venku.

Splashers

Co se týče plen Splashers, nemůžu říct jediné záporné slovo. Plenky jsme zkoušeli v malém domácím bazénku, ale i v divokém baltském moři a v obou případech obstály na výbornou! Tak jako u Pants i u Splashers musím pochválit materiál a to, jak dokonale pleny sednou dítěti na tělo. Pěkný je i motiv plen, který je letní, veselý a barevný. Dítěti je tento parametr asi jedno, ale je to maličkost, která potěší. Neuvěřitelně oceňuji i fakt, že plenky jsou také navlékací "plenkové kalhotky", což je při převlékání v terénu zkrátka praktičtější, nemluvě o faktu, že plenkové kalhotky si dítě nesundá tak snadno a rychle, jako obyčejné zalepovací. Musím říct, že duo Pants& Splashers je bezchybný pomocník při přebalování a pobytu (nejen) na pláži. Dcera přichystala Splashers plenkám tu nejtěžší zátěžovou zkoušku v podobě vykakání se do plenky, v které byla v moři a víte co? Splashers udržela vše v plence a nepropustila nic! Musím plenky pochválit i v tom, že při koupání opravdu nenasakují vodu a dítě je tak v klidu. Rozpínání je praktické a rychlé, stejně, jako u Pants.

Tímto si získala mou plnou důvěru a jinou značku příště volit nebudu! Jediná maličká výtka je v tom, že Splashers chybí modrý lepící proužek, díky kterému jde použitá plenka slepit do balíčku.

Závěrem?

Jsem velmi ráda, že jsme měli příležitost vyzkoušet plenky Pants i Splashers a velmi za to děkuji. Splashers mě naprosto nadchly a při pobytu u moře to byl neuvěřitelný pomocník, kterého budu doporučovat. Plenky Pants zase budu volit a kupovat vždy, když mě bude čekat přebalování jinde, než doma.

#test_pampers2

#recenze

Čti celý článek
ma_cherie
22. dub 2018 Čtené 747x vybrali jsme

Ambulantně porodit znamená přijet do porodnice, porodit své dítě a za libovolně dlouhou dobu (dobré je zůstat dvě hodiny od porodu placenty, kdy se většinou projeví případné komplikace) odejít i s děťátkem do pohodlí a klidu domova. Mnohdy se nazývá kompromisem, mezi porodem doma a klasickým porodem v porodnici. Žena porodí v porodnici, kde má po ruce lékaře, ale první společné dny s dítětem tráví doma, takže se nemusí obávat nepříjemných zkušeností z oddělení šestinedělí.

Ambulantní porod není níc nezákonného, nebo zakázaného a v poslední době je  i poměrně využívaný. Některé porodnice (např. Rakovník) jej nabízí jako běžnou službu.

Stále je ještě mnoho porodnic, kde s AP mohou dělat potíže, vyhrožovat, nebo zastrašovat mylnými informacemi, a proto je většinou lepší o úmyslu porodit ambulantně neříkat dopředu.

Proti vaší vůli vás, ani vaše dítě v porodnici nikdo násilím držet nemůže. Jediná situace, kdy nelze z porodnice odejít je přímé ohrožení na životě.

K odchodu nepotřebujete nic. Jsou ale náležitosti, které je dobré (nikoliv nutné) mít vyřešené. Jedná se například o:

    • Souhlas pediatra s převzetím dítěte do péče po ambulatním porodu

    Správně po vás tento souhlas nikde nemají chtít, ale z vlastní zkušenosti mohu říci, že se souhlasem se vám bude odcházet o něco lépe.

    Pediatr vás NESMÍ odmítnout přijmout do péče z toho důvodu, že plánujete rodit ambulantně. Způsob porodu NENÍ důvod k tomu, nepřijmout novorozence do péče. Bohužel se to ale děje.

    • K tomu, abyste odešla ambulantně nepotřebujete mít vystavené zprávy (ani z gynekologicko-porodnického odd., ani z neonatologického), pro ty se zpětně může zastavit klidně i vás manžel, přítel, nebo maminka další den. Argumenty, že v noci se nepropouští, jsou tedy absolutně neopodstatněné.
    • Negativní reverz po vás pravděpodobně budou chtít podepsat za sebe, i dítě. Je to ochrana pro lékaře, kdyby se cokoli stalo, aby byli krytí. Odmítnou-li vám tedy reverz vystavit, jednoduše se sbalte a i s dítětem odejděte. Je v zájmu porodnice vám jej vystavit.
    • Kartičky na screening novorozence. Tyto kartičky lze zakoupit v porodnici, na internetu, u pediatra, nebo u vaší PA. Rozhodně je dobré vědět, kde je lze získat. Na internetu je můžete sehnat kolem 80 Kč, v porodnici mi je prodali za 200 Kč.
    • Informace, informace, informace! Těch není nikdy dost. Doporučuji stránky www.ambulantniporod.cz kde najdete přehledné a ucelené informace.

Je dobré vědět, že...

    • vyšetření dítěte po porodu není povinné, ale pouze doporučené. Za své dítě máte a budete mít zodpovědnost vy – rodič! Je tedy na vás zhodnotit, zda vyšetření dítě podstoupí, čí nikoliv. Doporučovaná vyšetření novorozence jsou například:

    - Screening (odběr krve z patičky)

    - Vyšetření zraku a uší

    - Vyšetření kyčlí

    • I lehčí žloutenku (s kterou se setká mnoho novorozenců) lze dobře zvládnout doma. Je důležité, aby dítě hodně pilo, protože močí se vylučuje bilirubin a můžete dítě rovněž vystavovat dennímu světlu. Případně s dítětem můžete dojít k pediatrovi, aby odebral krev pro kontrolu.
    • S kojením vám může pomoci kvalifikovaná LP. Mnoho maminek začalo kojit až po propuštění z porodnice.
    • Často se zmiňuje doba 72 hodin po porodu – je to jen doporučení MZ, nikoliv nařízení. Je tedy jen a jen na vás, kdy se rozhodnete pro odchod domů.
    • Ambulantní porod vám musí být umožněn kdykoliv a kdekoliv (pokud nejste v přímém ohrožení života vy, nebo vaše dítě). 
Čti celý článek