Na jedné straně mistička a na druhé lahvička. Při pohledu na syna v dětské židličce si říkám, kde je to malé miminko, které jsme si přinesli domů před skoro šesti měsíci.

Tento měsíc začal s příkrmy! Vůbec nevím, jak a proč to tak rychle uteklo. Ještě včera to byl takový malý uzlíček, který se mi vešel do dlaně. Ale musím přiznat, že to pro mě byla i doba náročná. Kojení byl boj. Spousta slz a zoufalství. Tři návštěvy laktační poradkyně. Nekonečné návštěvy pediatra a modlení, aby Maverick konečně přibral na váze. Další slzy v laboratoři, kde mu odebírali krev kvůli novorozenecké žloutence. A ještě více slz, když mi volali a řekli, že se žloutenka nezlepšuje. Když jsem poprvé vytáhla odsávačku mléka, cítila jsem v sobě prázdno. Když jsem mu poprvé dala umělou výživu, cítila jsem se poražena. Až s postupem času jsem si konečně uvědomila, že nejlepší způsob krmení je ten, který nakrmí miminko. A tohle je věta, kterou maminky někdy potřebují slyšet. Lahvičky by měly být naši pomocníci a ne něco, co nám spustí slzy.

Spokojené bříško máme díky teto lahvičce od #drbrowns, která nám úspěšně pomohla a pomáhá s prdíky a ublinkáváním. Savičky imitují bradavku, takže jsem se nebála, že by mohl nastat problém mezi prsní bradavkou a lahvičkou.

Kromě mléka máme také rádi hrušku, avokádo a sladký brambor. Teď si ale půjdeme dát mléko a později hrášek.

A jaká mňamka vede u vás?