Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    mariegroth
    24. lis 2023    Čtené 1779x

    Můj druhý porod v USA - Část První

    Psal se prosinec 2021 a já zjistila, že jsem podruhé těhotná! O miminko jsme se snažili od června 2021. Bohužel naše euforie netrvala dlouho a před Silvestrem jsem potratila. Asi nemusím popisovat svoje pocity a smutek. Nikdy na to miminko nezapomenu. Miminko se k nám mělo připojit na konci srpna 2022, někdy kolem narozenin našeho Mavericka a asi tři týdny po termínu švagrové. Konec roku mám v mlze. Jen si pamatuji, že jsem se tak nějak smířila s tím, že to bude trvat dalšího půl roku, než zase otěhotním. Teda pokud nám bude přáno. V únoru jsem si udělala test a nic od toho nečekala a….byl pozitivní!! Manžel byl tou dobou na cestách a já samozřejmě čekat nevydržela, takže i toto těhotenství jsem ohlásila přes FaceTime, stejně jako tomu bylo u syna. A začalo tedy nové těšení na miminko, které stále doprovázela bolest ze ztráty miminka. Věřím, že ono miminko je tady s námi. Jak? To se dozvíte během následujícího příběhu.

    Hned od začátku jsem věděla, že se chci pokusit o VBAC. Moje lékařka to i sama nabídla a rozhodně mě to v tom podporovala. Vysvětlila plusy a mínusy a já zhodnotila, že pozitiva VBACu převýšila negativa. Asi v jedenáctém týdnu těhotenství jsem si udělala SneakPeak test. To je domácí test na určení pohlaví. Je to docela zajímavé - mrkněte na odkaz. Samozřejmě, není to stejná garance, jako DNA test u lékaře. Takže jsem to brala spíš jako takový "hokus pokus" a zábavu. ALE vyšla nám holčička a asi do dvou týdnů to potvrdil i lékař. Termín porodu - 16.listopadu. 

    V těhotenství jsem se poctivě připravovala primárně na dobu po porodu a porod. Najala jsem si dulu, IBCLC (laktační poradkyně), absolvovala porodní kurz od Built to Birth, který moc doporučuji nebo třeba vařila jídla do mrazáku. TAK moc se mi nechtělo a nakonec TAK bodly. Těhotenství uteklo poměrně rychle. Na konci léta 2022 jsme ještě stihli jet do ČR. Pro manžela a syna to bylo jejich poprvé. Týden jsme byli na plzeňsku u rodiny, pak týden v Řecku na Krétě a poslední týden jsme společně s českou rodinou cestovali - jeli jsme na Hlubokou, do Prahy, do Karlových Varů a Mariánských Lázní. Bylo to moc fajn. Po návratu moje mysl přepla do "baby mode" a to jsem měla ještě dva měsíce do porodu. Vnitřně jsem cítila, že se narodí před termínem. HA!

    Když jsem byla asi ve 37 týdnu, přijela tchyně. Tchyně kdysi bydlela na stejném místě jako my, ale na začátku léta 2022 se odstěhovala. Teď potřebovala přijet kvůli zdravotním potížím - je dlouhodobě nemocná s ledvinami a musela se hlásit do centra v Seattle, i když bydlí v jiném státě. Její návštěvu tady uvádím proto, že naše vztahy nejsou ideální. Nevedeme mezi sebou válku, ale speciálně po prvním porodu mi dost ublížila. Několik týdnů před její návštěvou jsem ji řekla, že ji před, u a po porodu nechci. A teď jsem panikařila, že se miminko určitě narodí. Na Halloween jsem měla silné poslíčky, ale malá mě poslechla a vydržela. Tchyně odjela, když jsem si pomyslně odškrtla třicátý devátý týden. Tak jsem ji řekla,  že už může přijít. Netrvalo dlouho a já ji prosila, ať ještě chvilku vydrží - ve čtyřicátém týdnu těhotenství jsem celá rodina dostali chřipku. Jakože opravdovou chřipku. Bylo mi špatně jako už dlouho ne. Takže opět panika - co teď? Co když bude chtít přijít teď? Budu mít sílu na porod? Nemocní byli i naši přátelé, kteří měli hlídat Mava. Do tří dnů jsem byla z toho nejhoršího venku. Toho dne jsem šla na prohlídku a oficiálně jsem byla ve čtyřicátem prvním týdnu. 

    V čekárně jsem si připadala jako přírodní úkaz. V USA se poměrně běžně vyvolává ve 41 týdnu. Já ovšem nechtěla do nemocnice na vyvolání. Moje lékařka to věděla. Sama uznala, že teď je pro mě nejdůležitější se zmátořit a nabrat sílu. Ale bylo vidět, že není zvyklá na ženy, které ještě chtějí být dobrovolně těhotné. Já taky nechtěla být těhotná!

    Jen jsem věděla, že pokud chci porod s minimálním zásahem, tak ho nemůžu začít indukcí v porodnici. Z prohlídky jsem odjížděla s kontrakcemi a věřila jsem, že se porod blíží. Hned další den bylo Díkůvzdání. Měla jsem kontrakce ráno a večer. A to samé následujícího dne. V sobotu mi volali z porodnice, že pokud můžu přijet do hodiny, tak mají pro mě místo na vyvolání. Do hodiny jsem tam opravdu být nemohla - bydleli jsem cca 50 minut od porodnice a Mav měl zůstat s přáteli, kteří byli už naštěstí zdraví, a kteří bydlí od porodnice ještě dál. Vlastně jsem byla překvapena, že volali. Pak mi ale hned volala moje doktorka, která ten den sloužila v porodnici. Ptala se mě, jak se cítím. A tak jsem přiznala, že dost blbě. A to především po psychické stránce. Už jsem z toho byla tak frustrovaná. Kontrakce jsem měla každý den a nic z toho. Hlavně ty večerní byly dost silné a nepříjemné. Usnula jsem, ráno se probudila a zjistila, že už je zase ráno, další den a miminko nikde. Rozhodně mi nepomohla pomyslná zbraň u hlavy a dennodenní otázky, jestli už chci vyvolání. Bylo pondělí ráno a já už psychicky prostě nemohla. Bylo to moje dno. Cítila jsem se, že žiju někde v tunelu a neumím z něj vylézt. Tento příběh píšu se skoro ročním odkladem. Už to není tak živě v mojí paměti. Ovšem pamatuji si, že jsem manželovi řekla, že jestli porodnice nabídne vyvolání, tak to vezmu. Už prostě dál nemůžu. Začala jsem totiž o sobě dost pochybovat a říkat si, že je něco špatně. Aby bylo jasné - nikdy mi doktorka neřekla, že na vyvolání musím ze zdravotního důvodu. Rozhodně bych něco takového nebojkotovala. Všechny testy vyšly dobře. V pondělí dopoledne se rozezněl telefon: 

    "Máme pro vás připravený pokoj. Můžete tady být do dvou hodin?" Toto je poslední fotka, kterou mám s Mavem, před narozením sestřičky 

    A tak jsme popadli tašky, já se vysprchovala, manžel obstaral syna a jeli do porodnice. Po cestě jsem si říkala, jak by bylo fajn, aby se mi samovolně rozjel porod. Na cestě do porodnice jsem ale byla plná optimismu. A vlastně jsem byla naprosto ok s takovým rozhodnutím. Bylo 28.listopadu a já si říkala, že by bylo hezké, kdyby se fakt dnes narodila. Byla by se synem přesně o tři roky a tři měsíce. 

     Došli jsme do výtahu a dojeli do příslušného patra. Bylo to vlastně podobné checkinu v hotelu. Dali nám pokoj, přidělili zdravotní sestru, dula byla na cestě. Pokoj obsahoval monitorovací stanici, lůžko, sedačku, pár skříněk, stanici pro miminko a také koupelnu, ve které byla toaleta a vana. S vanou jsem měla velké plány! Také mi přinesli jídelní lístek, ať si objednám něco k jídlu. Objednala jsem si vývar, sendvič a čaj. Hlad jsem moc neměla, ale věděla jsem, že budu potřebovat hodně energie. Možná jste to měli úplně stejně. Pocit, že jste se měli den předem víc vyspat (jakoby to snad šlo), že jste měli všeobecně víc relaxovat atd. Ještě jsem úplně nebyla stoprocentní po chřipce. Stále jsem měla mírný kašel. Už na začátku jsem se cítila dost vyčerpána. Probral mě však skvělý tým a těšení se na miminko! Byla jsem připravena na vyvolání 

    POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

    Pokud jste dočetli až sem, tak vám děkuji. Zároveň vás s úctou prosím, abyste mi nepsali nevyžádané rady na téma vyvolání 🙂. Děkuji

    7.prosince - Vanocni sousedstvi

    Moc rada projizdim nasim sousedstvim v dobe Vanoc. Libi se mi decentni vyzdoba a pres okno vidite nazdobeny stromek 🌲.

    6.prosince - Mikuláš

    Pro tyhle čokolády jsem šla až na kraj světa. Mikuláš se v USA běžné neslaví. Večer jsem mu dala sladkosti do holinek a dneska najdu nějakou pohádku o Mikuláši ❤️

    5.prosince - Leavenworth, WA

    Náš tradiční vánoční výlet do německého městečka v horách ve Washingtonu. Jezdíme tam za sněhem. Letos jsme měli smůlu a místo sněhu byl déšť.

    Na programu byla i sobí farma. Maverick si tam sundal boty a odmítl si je znovu nazout 🙂.

    4.prosince - Stockings

    Tradiční punčošky. Letos jsem je musela dát někam, kde malému nebudou úplně na očích. Tak jsem je dala na náš krb v ložnici (po vyfocení jsem je odsunula na stranu). Tento rok jsme od tchyně dočasně adoptovali jejího psa, tak jsme pořídila “H”. Řadím je podle věku a pes je starší než Mav.

    3.prosince - Candle Day

    Kdo zná Bath and Body Works a měl možnost ovonět jejich svíčky, tak asi tuší, proč jsem z nich nadšena. Dnes a zítra má BBW víc než 50% slevu na jejich svíčky. Jdu tam jednou ročně a mám pak vystaráno.

    2.prosince - Stromeček
    Pro stromek chodíme vždy kolem Díkůvzdání. Letos jsme šli na Black Friday a bylo tam lidí jako smetí. Samozřejmě jsme ještě doma nechali pilku, takže jsme si ji museli jet půjčit ke kase.

    Projížděli jsme kolem garáží, bagrů, traktorů a skladiště, kdy mě zaujal tento osamělý stromek. Byl mimo plantáže ale podle tvaru jsem poznala, že je zastřihovaný a snad i k prodeji. Samozřejmě jsme se zeptali, jestli si ho můžeme uřiznout a bylo nám řečeno, že jo.

    Takže jsme na stromkovou farmu jako takovou ani nedošli a tohle je náš stromek z parkoviště 😂.

    1.prosince - Skřítek neplecha (The Elf on the Shelf)

    Tradicí je, že se každý den přemístí a dělá nějakou neplechu. Také dohlíží, jestli jsou děti zlobivé nebo ne a pak to hlásí na Severní Pól. Tato část se mi úplně nelíbí, takže u nás to bude jen taková zábavná hra ho jít každý den hledat. Náš skřítek je holčička.

    mariegroth
    25. lis 2021    Čtené 574x

    Díkůvzdání v USA

    Minulý rok jsem napsala článek o Vánocích v USA, který si můžete přečíst ZDE. Tento rok bych vám ráda představila “předskokana” Vánoc - Díkůvzdání (Thanksgiving). 

    Americké Díkůvzdání se slaví každý rok čtvrtý čtvrtek v listopadu. Je to opravdu velký svátek a většina lidí má volno z práce a děti jsou doma ze škol. Původně byl tento svátek oslavou úrody a dalších požehnaní. V kontextu dnešní doby je to spíš rodinná sešlost, kterou doprovází opravdu velká večeře. Na Díkůvzdání za rodinou jsou lidé ochotni cestovat přes celou Ameriku a často je to jedna z mála příležitostí vidět rozšířenou rodinu. Oslavy mohou mít opravdu velké množství rodinných příslušníků. Pokud už děti vylétly z hnízda a mají vlastní rodiny, tak často Díkůvzdání hostí prarodiče a jejich děti se tam sejdou i s rodinami. 

    VÝZDOBA

    Díkůvzdání provází dýně a další podzimní výzdoba. Dekorace s nápisy “Thankful” a “Blessed” jsou vyloženě spjaté s Díkůvzdáním. Je ale pravda, že hodně rodin zdobí domy na Halloween a pak hned na Vánoce. Zdobení na Díkůvzdání tady není tak rozšířené, Vánoce ho dost vytlačily. Sváteční tabule je ale často moc pěkně nazdobená. 

    PŘÍPRAVY

    Asi tak týden před tímto svátkem jsou už obchody plné lidí, kteří shánějí jídlo. Letos se “vyhrožovalo” nedostatkem krocanů, ale všude jich bylo skutečně dostatek. Já osobně začínám plánovat menu a nakupovat už alespoň dva týdny před svátky. Když musím do obchodu pro věci, které se musí koupit těsně před Díkůvzdáním, tak buď jdu ráno nebo si to nechám doručit přímo domů. Je to podobný blázinec jako v Česku před Vánoci. Někdy si lidé objednávají už hotové jídlo přímo z obchodů a koláče z pekáren. Chápu to, ačkoliv moje osobní pravidlo je to, že 90% by mělo být domácí. Často si lidé rozdělí práci, pokud bydlí blízko sebe, a na Díkůvzdání má každý za úkol něco přinést dle domluvy. 

    VEČEŘE

    Ačkoliv ne to oficiálně večeře, tak pro spoustu rodin začíná v brzkém odpoledni. V naší rodině děláme tuto hostinu už kolem 15:00. Nedá se říct, že půst by byl zvykem pro tento svátek, ale spousta rodin se tak nějak chtě-nechtě postí, protože ví, že je čeká nálož. Jak už jsem zmínila, tak setkání rodiny u velké večeře je podstatou současných Díkůvzdání. V Česku máme jako slavnostní jídlo řízek a salát a tady je to nějaké maso, přílohy a koláče. Tradičně se u Díkůvzdání objeví krůta. Pečení je celodenní záležitostí. K masu se podává několik příloh. Tradičně je to: bramborová kaše, sladké brambory, zelené fazolky, nádivka, houstičky a brusinková omáčka. Objevit se tam ale skutečně může cokoliv. Záleží na rodině.

     Spousta lidí se stejně nejvíc těší na sladkou tečku na závěr. Koláče! Nejtradičnější je ten dýňový a jablečný. Můj osobní favorit je s pekanovými oříšky. Jídlo se dá přímo na stůl a lidé si servírují podle chuti. 

    ZA CO JSTE VDĚČNÍ?

    Vůbec bych neřekla, že tato večeře je nějak extra formální. Lidé si chtějí povídat tak, jak to běžně dělají. Občas se nadhodí otázka: “za co jste letos vděční?” No, a ideálně odpovíte podle pravdy. Přijde mi fajn se nad tím takhle jednou za rok zamyslet. Asi kord v této prapodivné době. 

    JAK BUDEME SLAVIT MY

    Mám štěstí, že ačkoliv můj muž je pilot, tak na velké svátky je vždy doma. Ráno nazdobíme stůl a on převezme vládu nad pečením krocana. V minulosti se mě tady na MK lidé ptali, jestli jsou trouby v USA tak velké, že se tam skutečně vejde celý krocan. Tak ano, máme tady větší trouby, ale zdaleka ne všichni lidé pečou takové ty obří. Dopoledne pak budeme připravovat všechno jídlo kromě koláčů a brusinkové omáčky. To už je připravené. Doufám, že Mavericka zabaví jeho děda a praděda a já a s manželem budu mít čas na vaření. Kolem 15:00 budeme jíst a po večeři zahájíme Vánoce :D. Většinou se díváme na nějaký vánoční film. Hned následující den je Black Friday - den slev. Ty jsou tady opravdu markantní. Klidně až 70%. Tyto slevy začínají v posledních letech už týdny před samotným BF. To je pro mě doba nákupů dárků. Všechno dělám online. Do obchodů opravdu nejdu. Půjdeme ale pro stromeček, který si i sami uřízneme. Zdobit ho ještě asi nebudeme, protože hned následujícího dne jedeme na dva dny do hor do “německého městečka” načerpat atmosféru. Sníh u nás skoro nikdy není. 

    Ačkoliv Díkůvzdání není svátek, se kterým jsem vyrůstala, tak ho mám moc ráda. I když přiznávám, že nejsem nijak velkou fanynkou toho jídla. Neříkám, že mi to nechutná, ale není to moje nejoblíbenější jídlo. Moc ráda pořádám různá setkání a domácí party a to je pro mě nejhezčí část toho celého dne. 

    S láskou, 

    Marie Groth

    Zdravime s Maverickem celeho Konika a doufame, ze se mate dobre. Tento tyden se pripravujeme na Dikuvzdani 🍗. Mav uz je velky pomocnik a ani se mi nechce verit, ze uz to bude jeho treti!

    Tak pro me velka udalost. Vcera jsem delala ovocny knedliky. Za celou tu dobu v Americe moje ceske vareni obsahovalo rizek, salat, gulas, rohliky a strudl.

    Maverick byl spokojeny. 😂

    A tady je par fotek z naseho foceni na Havaji, na Maui 🌸

    (6 fotek)

    V nedeli jsme vzali Mavericka na jeho prvni baseball. I pro nas to byla prvni hra po skoro dvou letech. Dost jsme si to uzili a tesime se na dalsi zazitky ❤️.

    Moc vas zdravim. Jak koukam, tak i u vas je leto v plnem proudu.

    Snad to prezivate ve zdravi a podnikate nejake fajn vylety.

    Mejte se krasne ✨❤️
    Marie & Maverick

    Koupacka v sedm rano

    Dneska v džungli 🌸🌸. Víc fotek dávam na IG @babiesandsleep

    (2 fotky)

    Dneska delal ranni vstavacku tatinek a planujeme vyrazit po ostrove. Podivat se na nejake krasy prirody a dat si shave ice.

    Od 5:30 ráno si už hrajeme u bazénu. Jeho volba :D

    IG:@babiesandsleep

    Preji vam krasny Den matek z Havaje 🌸🌸.

    mariegroth
    Zpráva byla změněna    6. kvě 2021    

    Dnes (u vas vcera) jsme si sli s muzem udelat covid test, abychom mohli jet na dovolenou na Havaj.

    Je to docela neco, ty jejich pozadavky na Havaji.

    - Zaregistrovat se specialni webovce pro navstevniky
    - Udelat covid test 72 hodin nebo mene od priletu na Havaj
    - Zaregistovat ten test na zminene webovce
    - Projit screeningem pred odletem
    - Projit screeningem po priletu
    - 30% cestujici musi jit na nahodny covid test po priletu

    Muj muz je plne ockovany a i ockovani tohle vse musi udelat.

    Nicmene, na dovolenou se tesime. Naposledy jsme byli na Maui na nasi svatbu v roce 2019.
    .
    .
    .
    .
    Dovolenou budu mirne dokumentovat na svem business instagramu @babiesandsleep

    Hezky patek vam preji! Vcera se mi konecne vratil muz z vycviku. Dnes jsem tedy nemela chaoticke rano :D. Zasla jsem nakoupit potraviny a potkala tam kamaradku, ktera zrovna odvezla deti do skoly a jeste jsme stihly rychlo kafe v Panera Bread.

    Tema dnesniho #patecni_drink je “skolstvi v USA”. Zajima vas neco? Skolky, zakladky, stredni skola nebo vysoka? Co se plati? Zlute autobusy :D? Nebo jaka je vlastne uroven skolstvi?

    Koblihy k snidani opravdu bezne nesnidam, ale kdyz uz, tak rozhodne to musi byt Dunkin Donuts nebo Krispy Kreme!

    Dnes melo byt trochu chladneji (20 stupnu, takze zadna zima), a tak jsem se rozhodla vzit Mavericka do Phoenix ZOO. Moc se nam tam libilo. Pro me byla tato ZOO nejlepsi, kterou jsem kdy v USA navstivila.

    Vsimla jsem si, ze cela ZOO ma spoustu lavicek, koutku nebo vlastne uplne cokoliv, venovane pamatce zesnulych clenu rodiny. Napr. muzete ZOO darovat lavicku a na ni je pak placard s jmenem a napisem “in loving memory”.

    Motyli zahrada byla cela venovana pamatce male holcicky. Hrozne me to dojalo a rozbrecelo. Ackoliv vychovavat deti je narocne a vysilujici, take vim, ze rodice male Christy Ann by dali cokoliv za ty tezke dny...❤️

    Po obede jsem vzala Mavericka na prochazku po sousedstvi. Tohle je takove bezne middle class sousedstvi v Arizone. Maji tady moc pekne parky, chodniky!!! akorat moc zelene tady nehledejte.

    (4 fotky)

    Testujeme vodu a tesime se do bazenu

    Na ceste do Phoenix, Arizona 🌸😎👙

    Krasny patek! U nas je den jako malovany a uz se tesim ven z domu.

    Dnes vecer me ceka virtualni “baby shower” - oslava prichodu miminka, kterou porada nekdo pro moji svagrovou. Uz brzy se jim narodi baby Kingston 🙂

    Tak jsem si rekla, ze bychom dnes v ramci #patecni_drink mohly nadhodit tema “tehotenstvi a porod v USA”. Mam tady o tom sice dva clanky, ale urcite ne vsechny Jste je cetly a mozna by vas zajimalo neco specifickeho.

    Domaci porody? Porodni domy? Duly? Prohlidky? Pece? Vybava? Nebo cokoliv jineho?

    Dneska zase o baracich, nebot vas to bavi.

    Pred par dny nas skoro soused dal na trh jejich dum. V nasi komunite ty domy jdou opravdu rychle a jsou “pending” do par dni. Pozemky u oceanu/jezera na trhu moc nejsou a jsou zadane. Tento dum se prodal za tri dny. Tady mate zase ukazku stylu domu, ktery byl popularni kolem roku 2000. Dum ma 3 loznice, tri koupelny a dva “bonus rooms”. Casto lide koupi dum v zadane oblasti, i kdyz to neni jejich styl, nebot ten pozemek ma velkou cenu. Tento dum neni muj styl, ale verim, ze si ho novy majitel uzije!

    (7 fotek)

    Posledni den v Long Beach v Kalifornii...

    Pocasi bylo skvele. Sli jsme jako cela rodina do akvaria a pak na veceri. Prosli jsme se kolem “marina” a nasali skvelou atmosferu. Ted uz jsme na ceste domu. Maverick spinka a ja popijim bile vino.

    Mezitim co jsme byli pryc, tak k nam prisla pani na uklid, tak se tesim, ze prijedeme do cisteho. V nedeli nas ceka dalsi cesta a to do Arizony!

    mariegroth
    Zpráva byla změněna    16. bře 2021    

    Neco pro milovniky Forresta Gumpa - Restaurace Bubba Gump s lavickou a teniskami