mariegroth
24. lis 2023
1779 

Můj druhý porod v USA - Část První

Psal se prosinec 2021 a já zjistila, že jsem podruhé těhotná! O miminko jsme se snažili od června 2021. Bohužel naše euforie netrvala dlouho a před Silvestrem jsem potratila. Asi nemusím popisovat svoje pocity a smutek. Nikdy na to miminko nezapomenu. Miminko se k nám mělo připojit na konci srpna 2022, někdy kolem narozenin našeho Mavericka a asi tři týdny po termínu švagrové. Konec roku mám v mlze. Jen si pamatuji, že jsem se tak nějak smířila s tím, že to bude trvat dalšího půl roku, než zase otěhotním. Teda pokud nám bude přáno. V únoru jsem si udělala test a nic od toho nečekala a….byl pozitivní!! Manžel byl tou dobou na cestách a já samozřejmě čekat nevydržela, takže i toto těhotenství jsem ohlásila přes FaceTime, stejně jako tomu bylo u syna. A začalo tedy nové těšení na miminko, které stále doprovázela bolest ze ztráty miminka. Věřím, že ono miminko je tady s námi. Jak? To se dozvíte během následujícího příběhu.

Hned od začátku jsem věděla, že se chci pokusit o VBAC. Moje lékařka to i sama nabídla a rozhodně mě to v tom podporovala. Vysvětlila plusy a mínusy a já zhodnotila, že pozitiva VBACu převýšila negativa. Asi v jedenáctém týdnu těhotenství jsem si udělala SneakPeak test. To je domácí test na určení pohlaví. Je to docela zajímavé - mrkněte na odkaz. Samozřejmě, není to stejná garance, jako DNA test u lékaře. Takže jsem to brala spíš jako takový "hokus pokus" a zábavu. ALE vyšla nám holčička a asi do dvou týdnů to potvrdil i lékař. Termín porodu - 16.listopadu. 

V těhotenství jsem se poctivě připravovala primárně na dobu po porodu a porod. Najala jsem si dulu, IBCLC (laktační poradkyně), absolvovala porodní kurz od Built to Birth, který moc doporučuji nebo třeba vařila jídla do mrazáku. TAK moc se mi nechtělo a nakonec TAK bodly. Těhotenství uteklo poměrně rychle. Na konci léta 2022 jsme ještě stihli jet do ČR. Pro manžela a syna to bylo jejich poprvé. Týden jsme byli na plzeňsku u rodiny, pak týden v Řecku na Krétě a poslední týden jsme společně s českou rodinou cestovali - jeli jsme na Hlubokou, do Prahy, do Karlových Varů a Mariánských Lázní. Bylo to moc fajn. Po návratu moje mysl přepla do "baby mode" a to jsem měla ještě dva měsíce do porodu. Vnitřně jsem cítila, že se narodí před termínem. HA!

Když jsem byla asi ve 37 týdnu, přijela tchyně. Tchyně kdysi bydlela na stejném místě jako my, ale na začátku léta 2022 se odstěhovala. Teď potřebovala přijet kvůli zdravotním potížím - je dlouhodobě nemocná s ledvinami a musela se hlásit do centra v Seattle, i když bydlí v jiném státě. Její návštěvu tady uvádím proto, že naše vztahy nejsou ideální. Nevedeme mezi sebou válku, ale speciálně po prvním porodu mi dost ublížila. Několik týdnů před její návštěvou jsem ji řekla, že ji před, u a po porodu nechci. A teď jsem panikařila, že se miminko určitě narodí. Na Halloween jsem měla silné poslíčky, ale malá mě poslechla a vydržela. Tchyně odjela, když jsem si pomyslně odškrtla třicátý devátý týden. Tak jsem ji řekla,  že už může přijít. Netrvalo dlouho a já ji prosila, ať ještě chvilku vydrží - ve čtyřicátém týdnu těhotenství jsem celá rodina dostali chřipku. Jakože opravdovou chřipku. Bylo mi špatně jako už dlouho ne. Takže opět panika - co teď? Co když bude chtít přijít teď? Budu mít sílu na porod? Nemocní byli i naši přátelé, kteří měli hlídat Mava. Do tří dnů jsem byla z toho nejhoršího venku. Toho dne jsem šla na prohlídku a oficiálně jsem byla ve čtyřicátem prvním týdnu. 

V čekárně jsem si připadala jako přírodní úkaz. V USA se poměrně běžně vyvolává ve 41 týdnu. Já ovšem nechtěla do nemocnice na vyvolání. Moje lékařka to věděla. Sama uznala, že teď je pro mě nejdůležitější se zmátořit a nabrat sílu. Ale bylo vidět, že není zvyklá na ženy, které ještě chtějí být dobrovolně těhotné. Já taky nechtěla být těhotná!

Jen jsem věděla, že pokud chci porod s minimálním zásahem, tak ho nemůžu začít indukcí v porodnici. Z prohlídky jsem odjížděla s kontrakcemi a věřila jsem, že se porod blíží. Hned další den bylo Díkůvzdání. Měla jsem kontrakce ráno a večer. A to samé následujícího dne. V sobotu mi volali z porodnice, že pokud můžu přijet do hodiny, tak mají pro mě místo na vyvolání. Do hodiny jsem tam opravdu být nemohla - bydleli jsem cca 50 minut od porodnice a Mav měl zůstat s přáteli, kteří byli už naštěstí zdraví, a kteří bydlí od porodnice ještě dál. Vlastně jsem byla překvapena, že volali. Pak mi ale hned volala moje doktorka, která ten den sloužila v porodnici. Ptala se mě, jak se cítím. A tak jsem přiznala, že dost blbě. A to především po psychické stránce. Už jsem z toho byla tak frustrovaná. Kontrakce jsem měla každý den a nic z toho. Hlavně ty večerní byly dost silné a nepříjemné. Usnula jsem, ráno se probudila a zjistila, že už je zase ráno, další den a miminko nikde. Rozhodně mi nepomohla pomyslná zbraň u hlavy a dennodenní otázky, jestli už chci vyvolání. Bylo pondělí ráno a já už psychicky prostě nemohla. Bylo to moje dno. Cítila jsem se, že žiju někde v tunelu a neumím z něj vylézt. Tento příběh píšu se skoro ročním odkladem. Už to není tak živě v mojí paměti. Ovšem pamatuji si, že jsem manželovi řekla, že jestli porodnice nabídne vyvolání, tak to vezmu. Už prostě dál nemůžu. Začala jsem totiž o sobě dost pochybovat a říkat si, že je něco špatně. Aby bylo jasné - nikdy mi doktorka neřekla, že na vyvolání musím ze zdravotního důvodu. Rozhodně bych něco takového nebojkotovala. Všechny testy vyšly dobře. V pondělí dopoledne se rozezněl telefon: 

"Máme pro vás připravený pokoj. Můžete tady být do dvou hodin?" Toto je poslední fotka, kterou mám s Mavem, před narozením sestřičky 

A tak jsme popadli tašky, já se vysprchovala, manžel obstaral syna a jeli do porodnice. Po cestě jsem si říkala, jak by bylo fajn, aby se mi samovolně rozjel porod. Na cestě do porodnice jsem ale byla plná optimismu. A vlastně jsem byla naprosto ok s takovým rozhodnutím. Bylo 28.listopadu a já si říkala, že by bylo hezké, kdyby se fakt dnes narodila. Byla by se synem přesně o tři roky a tři měsíce. 

 Došli jsme do výtahu a dojeli do příslušného patra. Bylo to vlastně podobné checkinu v hotelu. Dali nám pokoj, přidělili zdravotní sestru, dula byla na cestě. Pokoj obsahoval monitorovací stanici, lůžko, sedačku, pár skříněk, stanici pro miminko a také koupelnu, ve které byla toaleta a vana. S vanou jsem měla velké plány! Také mi přinesli jídelní lístek, ať si objednám něco k jídlu. Objednala jsem si vývar, sendvič a čaj. Hlad jsem moc neměla, ale věděla jsem, že budu potřebovat hodně energie. Možná jste to měli úplně stejně. Pocit, že jste se měli den předem víc vyspat (jakoby to snad šlo), že jste měli všeobecně víc relaxovat atd. Ještě jsem úplně nebyla stoprocentní po chřipce. Stále jsem měla mírný kašel. Už na začátku jsem se cítila dost vyčerpána. Probral mě však skvělý tým a těšení se na miminko! Byla jsem připravena na vyvolání 

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Pokud jste dočetli až sem, tak vám děkuji. Zároveň vás s úctou prosím, abyste mi nepsali nevyžádané rady na téma vyvolání 🙂. Děkuji

Jeee, přečetla jsem to jedním dechem, a jsem mega zklamaná, že musím čekat na pokračování 😭😭😭😅

24. lis 2023

to skoncilo v nejlepsim 😄 tesim se na priste 😊👍

24. lis 2023

Tvoje články mi tady moc chybí. Těším se na pokračování

24. lis 2023

A teď se nemůžu dočkat pokračování 🙈

24. lis 2023

Je to napinavy jak maly ksandy uz aby bylo pokracovani…tvoje clanky jsou navykovy a moc mi ti chybely…

24. lis 2023
24. lis 2023

Jsem taaak napnutá!

24. lis 2023

Mě chybí tvé články a postřehy ze života v USA i kafíčko, hlavně teď před vánoci. Přečetla jsem to jednou zpětně...chápu, že dvě děti atd., ale zvaž častější návrat 🙂

24. lis 2023

Taky mi chybí tvé články, moc ráda jsem je četla

24. lis 2023

Ahoj, milé překvapení, také ráda čtu všechny Tvoje články a těším se i na fotečky, jste krásná rodinka.

24. lis 2023

už se těším na pokračování 🙂

24. lis 2023

Dekuji moc za krasne reakce. Druhy dil snad uz brzy :D

25. lis 2023

Jezis to jsem rada, ze jsi tu po delší době něco napsala ♥️

25. lis 2023

Už se těším na pokračování 💖

25. lis 2023

Mě překvapil ten jídelní lístek. Čekala bych spíš klistýr a už nic nejíst, kdyby něco. A co tchýně udělala po prvním porodu?

25. lis 2023

Už se těším na pokračování.

25. lis 2023

@petaov To se tady vubec nedela - ten klistyr. A podle nejnovejsich poznatku ta rizika spojena s jidlem u porodu jsou minimalni.

26. lis 2023

@petaov
@mariegroth mě ten jídelní lístek přijde jako úžasný servis. Až mě to rozesmálo, že v USA dostaneš jídelní lístek a u nás tak leda klystýr 😂
Jinak mi během dlouhého porodu dali v porodnici polévku a já ji stejně vyzvracela😅ale energie je potřeba.

26. lis 2023

Začni psát komentář...

Odešli