Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    drago49
    8. únor 2021    Čtené 560x

    Náš život s Motolem IV.

    A pro dnešek i s ÚHKT- ústavem hematologie a krevní transfuze. Konečně jsem se totiž dostala na vyšetření, jestli jsem přenašečkou hemofilie. Z původních cca 14 dnů, do kdy měly být hotové testy od Máti, byli skoro tři měsíce. Ale nestěžuju si, nepospíchám na to. Původně před zjištěním jsem stejně chtěla začít zkoušet druhé dítě až v létě, aby mi to vyšlo skrz práci a rodičák.
    Když už jsem měla žádanku, tak objednání do ÚHKT trvalo asi 3 týdny, což není tak strašná čekací doba. Vím od jiných maminek, že čekali i 4-6 měsíců. Na výsledky mám volat za 2-3 týdny. 
    Klasicky na lačno jsem odevzdala celkem 8 zkumavek krve. Naštěstí odběr probíhal přes aplikační křidélka a já je konečně viděla “v akci”. Touhle pomůckou totiž budu aplikovat Máťovi faktor a ikdyž k tomu mám respekt, je to o dost jednodušší, než aplikace přes klasickou jehlu. Ono by to u takhle malých dětí ani moc nešlo, žilní systém je ještě hrozně slabý a hrozí, že u každé aplikace se žíla zjizvý a bude problém do ní aplikovat dál.

    Po odběru jsem měla ještě sezení s paní doktorkou ohledně rodinné anamnezy, přijde mi, že už znám dopodrobna nemoci strýčka z třetího kolena.. samozřejmě s nadsázkou.

    No a po ÚHKT jsme jeli směr Motol. Už o víkendu jsem psala, že díky naší nepozornosti se Matěj zranil. To co by u jiného dítěte vyřešila náplast, u hemofilika je to složitější. Ruka stále krvácela ještě včera večer, tak jsme pro jistotu jeli a já byla připravená na to, že budeme aplikovat.
    Paní doktorka Zavadská se na to podívala a naštěstí už to tolik aktivně nesáklo, že jsme se domluvili na kontrole ve čtvrtek a odjizdeli jsme opět bez aplikace. Dál podáváme exacyl. Moc si nedovedu představit, jak bude probíhat první aplikace faktoru, protože to co Máťa předváděl během převazu bylo hrozný. Celkově mi přijde, že čím dál tím víc špatně snáší jakékoliv omezení, i třeba v posteli, když spí. Nesmím na něj sahat, nesmím ho hladit, chce si usnout v klidu sám, ale musí vědět, že tam jsem. No.. střelce nezapře chlapec.
    Tak na nás myslete ve čtvrtek, ať neaplikujeme a máme klid.

    Jinak kdyby se někdo chtěl podívat, koník mě oslovil ohledně rozhovoru o Máťovo hemofilii, tak přikládám link: 

    https://youtu.be/g6uQvLC6zLE

    Ještě jednou děkuji za příležitost k rozhovoru, třeba to do budoucna nějaké mamince pomůže 😊. 

    drago49
    13. led 2021    Čtené 1074x

    Náš život s Motolem III.

    Dneska jsme měli další kolo v Motole. Byla to plánovaná kontrola na hematologické ambulanci a následovala po ní schůzka s genetičkou, protože už mají Matějovi výsledky.
    Den před Motolem jsem vždycky nepříjemná sama sobě, nevím co mám čekat, jestli náhodou nemá už ty modřiny tak velký, že by muselo dojít k aplikaci faktoru nebo jestli je to ještě v mezích normy.
    Na ambulanci se vždycky loučíme slovy: ať se vidíme za co nejdelší dobu a hlavně bez úrazu. Už jsem psala předtím v KZ, že Mates si 23.12. udělal obří monokl o roh stolu i přes to, že máme ochrany rohů.
    Pan primář se ptal jak to dlouho mizelo a Máťu kontroloval. Dostali jsme pochvalu i přes to, že teď má jeden větší hematom na ruce v podpaždí, kterou jsme mu udělali my, když jsme ho chytali při pádu ze židle. Máťa dostal pochvalu i za to, jak hezky chodí, že to se moc u hemofiliků nevidí. Netuším jestli je to způsobené tím, že při zakrvácení je nožičky bolí, ale i já už bezpečně poznám, kdy Mates nemá svůj den a je vidět, že ho bolí “celé tělo”.
    Většinou má i místa s hematomy teplejší, celkově si ulevuje a spíš si hraje v sedě, nebo se po mě “válí”. Další termín nejdřív za dva měsíce, což je super, čím méně cest do Motola, tím lépe, bude jich i tak mít dost.
    U paní doktorky na genetiku se potvrdila genová mutace a já dostala konečně žádanku do ÚHKT na odběry- důvod- potvrzení nebo vyvracení mě jako zdravé prenašečky hemofilie a hlavně mi bylo vyloženě řečeno, že nás prosí, abych do té doby, než budou výsledky nebyla těhotná.
    Já sama jak už jsem psala to neplánuju, mám v tomhle nastavený blok a hranici, kterou nehodlám překročit, ale i tak, mi nebylo úplně hej, když jsem poslouchala znovu o IVF a podobně. Obdiv všem maminkám, které tohle musí nebo museli absolvovat, aby měli doma svoje vytoužené miminko.

    Je to asi dva dny, kdy jsem na FB narazila na podobný příspěvek, jaký jsem já dávala par mesicu zpět do skupiny hemojunior. Rodiče nově zjistili diagnózu u syna. S paní jsem si psala a nechci psát detaily, protože je to hodně soukromá věc, ale když jsem pak večer usinala, úplně se mi vrátil ten den, kdy i my jsme se dozvěděli, že existuje hemofilie a že ji náš Matěj má. Poslední dobou mi přijde, že už to beru víc a víc jako součást toho, jak zijeme a že se když to přeženu prestavam cítit pokorně vůči téhle nemoci. Tohle mě zase trochu vrátilo na začátek, ale jsem rada, že jsem si mohla s paní vyměnit pár zpráv a třeba ji i trochu uklidnit, protože mě to hodně pomohlo, když to stejné udělal někdo jiný pro mě.

    Ještě takový dodatek, pár z Vás se mě ptalo, jak vypadají modřiny hemofilika, ale já ještě nejsem úplně ok s tím tohle zveřejnit, tak se nezlobte. 😊 

    drago49
    12. lis 2020    Čtené 1345x

    Náš život s Motolem II.

    Další kolo v Motole je za námi, tentokrát došlo na genetické vyšetření. 

    Vždycky když vyjedeme do 5.patra v Motole v dětské klinice, na hematoonkologii, tak musím obdivovat ty rodiče a děti co se léčí s mnohem horšími nemocemi. Ikdyž je to tam moc hezky zařízené a doktoři jsou skvělý, tak jsem večer totálně vycucaná a bez energie. 

    Krev nabírali v Motole na centrálním odběru, což je výjimka, protože jinak se pro nás vše děje v hematologickoonkologické ordinaci. 

    Matejovi brali 8 zkumavek krve, nebudu popisovat, že po nás už tam nejspíš žádný dítě jít nechtělo.. ale co mě zarazilo, bylo to, že vůbec nevěděli, jak hemofilika ošetřit po odběru. Musela jsem sestru upozornit já, že musí použít jinou jehlu, že musí na ránu dát gelita-spon a ránu silně držet a zachladit(měla jsem nachystané zamražené polštářky). Ale nevadí, teď už budeme standardně chodit zase ke svým, kde vědí co a jak. 

    Výsledky budeme mít do 14 dnů, potřebují vědět, kde přesně nastala chyba a tuhle chybu budou hledat i u mě, aby se potvrdila nebo vyvrátila “zdravá” hemofilie. 

    Máťu zkontroloval i primář, protože naše paní doktorka byla po noční službě a opět nám potvrdil, že profilaxe ještě počká, za což jsem samozřejmě ráda. Jakýkoliv čas navíc bez aplikace je super. 

    Potom jsme měli sezení s genetičkou, která s námi spíš řešila další případná těhotenství a potvrdila nám, že v případě toho, že budu přenašečkou, musíme postoupit IVF a selekci embryí na dívky a chlapce. Jako prenašečka nebudu už moct mít chlapce, u dcery bude 50% šance na to, že bude opět přenašečkou hemofilie. U ní se případně bude řešit těhotenství také IVF. 

    Poslední dobou u mě platí “odříkaného největší krajíc” a opravdu bych ráda druhý mimčo co nejdřív. Ale nechci nic riskovat a mít druhého hemofilika, ikdyby to mělo znamenat, že Máťa bude sám. 

    Další kontrola bude až v lednu, když nedojde ke krvácivé nehodě, tak to bude zase jen preventivní kontrola a konzultace výsledků z krve. 

    Za chvilku bude Máťovi rok, hodně se toho změnilo, už jsme si zvykli na zvýšenou kontrolu Máti při každodenních činnostech a pořád nechceme dělat z hemofilie naší 100% identitu.

    drago49
    30. zář 2020    Čtené 1960x

    Náš život s Motolem I.

    Celý příběh našeho Matěje se začal psát okolo 5. měsíce, kdy se mu udělala první velká modřina na hrudníku. Mysleli jsme si, že to má od prababičky, která i přes naše prosby, že ho nemá nosit v ruce, když sama sotva chodí nerespektovala nic. 

    Další a větší modřiny přibývaly a já už upozornila naší MUDr, že bych ráda věděla co to je. Odpověď až do 10.měsíce byla vždy stejná: je to normální, učí se lézt a chodit, kluci to mají. Ano to měla pravdu, hemofilií trpí z většiny chlapci, ženy jsou přenašeči toho to genu a je jen pár vyjímek, kdy to ony samy mají. Ja půjdu teprve na genetiku a nejspíš to bude hrát velkou roli v rozhodování o dalším dítěti. Pokud bych byla prenašečka a měla dceru, i ona bude přenašečka a nechci, aby žila s tím, že jednou porodí nemocného syna. Pokud by to byl kluk, je opět 50% šance, že hemofilii mít bude. Nejsem připravená na 100% udělat ještě jakékoliv rozhodnutí, ale vím, že nechci aby moje děti někdy jakkoliv trpěli. 

    Na 10.mesicni kontrole jsme měli přítomnou i novou paní doktorku, zřejmě na atestaci a té se ty modřiny opravdu nezdáli. Nejdřív jsem samozřejmě dostala horkou sprchu ve smyslu, zda je u nás všechno v pořádku a zda se nejedná o týrání. Trochu jsme si vyměnili v ordinaci názory a rozhodlo se o odběru druhý den. Po odběru se Matesovi udělal na ruce jeden obří hematom a to už jsem neváhala a jela do Motola. O tom jak probíhal odběr v ordinaci zatím nemám chuť mluvit. V Motole proběhlo vyšetření, náběr z prstu, rozhodnutí o konzultaci na hematologii hned druhý den a jeli jsme domů. Matesovi ale prst krvácel přes 10 hodin, takže jsme se vraceli do Motola a už jsme tu zůstali na noc. 

    Hemofilie jako taková má více druhů, u našeho Matěje je to typ B. A aby to nebylo jednoduché, má i několik poddruhů, u nás je to bohužel nejhorší varianta a to těžká hemofilie, kdy naprosto chybí faktor IX. To způsobuje, že když se Matěj řízne, jeho tělo neumí vytvořit strup. Je to hodně laicky vysvětleno, ale je x milionu článků na internetu a já nejsem doktor, tak bych nerada interpretovala něco, co vysvětlili jiní lidé lépe. 

    Je to nemoc, která je vážná. Ale při neštěstí je i trochu štěstí a to, že léčba je. Existuje spoustu druhů léků na tuto nemoc a my jsme momentálně ve fázi, kdy Matěj čeká na první dávku. Pojišťovna nám už schválila lék jménem Alprolix 500IU i.v. Funguje to totiž tak, že pokud není krvácení do kloubu, nebo do svalu, nebo do hlavy, tak se s první dávkou čeká a to z důvodu toho, že pak už automaticky nastává léčba trvalá. Díky pár skupinám a hlavně díky Hemojunioru jsem ve spojení s několika maminkami, jejichž chlapečci i podobně staří tuto nemoc mají. Trochu mě to uklidnilo, ale přiznám se, potřebuju si někam o samotě zalézt a brečet, nadávat a kopat kolem sebe. Musím to ze sebe dostat, nebo to ublíží ještě mě. Právě proto jsem se rozhodla, že o tom jak si vedeme budu psát články a budu to brát i jako formu sebeterapie. Možná to někomu přijde jako banalita, ale pro mě to je šok. Zas na druhou stranu si říkám, že průser vypadá úplně jinak. Leželi jsme na oddělení hematologie/onkologie a takhle opravdu vypadá průšvih. 

    A víte co se ještě o hemofilii B říká? Že je to nemoc králů (měla ji totiž královna Viktorie, dnešní britská monarchie už jí dávno nemá) a že kluci s touhle nemocí jsou opravdu králové. A to náš Máťa je.

    drago49
    19. črc 2020    Čtené 86x

    Testování SAVO aneb život s miminem a vlkem

    Jak už vidíte v úvodu, byli jsme vybráni, abychom testovali nové Savo dezinfekce, která neobsahuje chlór a má odstraňovat alergeny a až 99.9.% bakterií. 

    Testovali jsme poctivě oba prostředky na úklid, což u nás nebyl problém jak v nadpisu vidíte, naší domácnost obývá vlk a batole. 

    Moje každodenní rutina úklidu se změnila hned jakmile Máťa začal lízt a cestou nabalil tunu chlupů od Draga. Takže vysavač u nás jede každý den (silně uvažuju o nějakém geniálním pomocníkovi, co luxuje a vytírá sám, to nebudu lhát), ale od té doby co rostou Máťovi ještě zuby a nechává za sebou cestičku jako slimák, jsem musela přidat i každodenní vytírání. 

    Nejsem úzkostlivá matka, co furt jen uklízí, ale dokud nenašiju dítěti mop na body a tepláky, nebo neoholim psa, tak mi nic jiného nezbývá.

    Vůně 

    Ze začátku byla moje reakce docela pozitivní, tohle Savo totiž nemá typickou nemocniční vůni, ale zjistila jsem, že mi trochu vadilo s ním vytřít celou kuchyň, chodbu, koupelnu, záchod a chodbičku v zádveří. Prostě toho bylo moc. U spreje jsem vůni nijak extrémně neregistrovala, v dalším odstavci vypíšu, na co vše jsem ho použila.

    Účinek 

    Nevlastním doma nic, čím bych dokázala to, že jsme zničili oněch 99,9% bakterií. Ale! Čistí docela dobře. Savo na podlahu jsem použila převážně na vytírání dlažby, co doma máme a měla jsem pocit, že se nemusím tolik snažit drhnout některé fleky jako s konkurenčním prostředkem. 

    Savo ve spreji jsem používala na více věcí, třeba na dětskou židličku, kterou musím umývat opravdu denně a šlo to z bílé koženky hezky dolů. 

    Dál jsem testovala sprej na dětské puzzlové podložce a ano povrch byl čistý, ale ze struktury pěnového puzzle už nějaké fleky vyčistit nejdou, takže stejně jednou za čas peru v pračce (čtete dobře, pěnové hrací puzzle peru v pračce na 30’ a je jako nové, takže doporučuju 😊). 

    Minulý týden jsem si naplánovala úklid kuchyně (myslím pořádný úklid včetně vytažení věcí, umytí šuplíků, madel, reorganizace atd). Standardně myji kuchyň vodou s přípravkem na vinylovou podlahu, teď jsem zkusila tenhle sprej a efekt byl stejný, jen opět tolik té vůně koncentrované na jedno místo mi neudělalo dobře (mimochodem mýt kuchyň takhle mi poradil truhlář, který vyrábí kuchyně přes 20 let - tip pro vás).


    Závěr 

    Celkově je můj názor na tuhle testovačku takový, že neurazí, ale úplně nenadchne. Myslím, že bude fajn si těmito prostředky občas ozvláštnit úklid, ale nejspíš je nebudu vyhledávat a mít je jako prostředky pro denní užívání 😊. 

    Dneska zkusím umýt kuchyňské skříňky a rovnou mám největší kontrolu- ikdyž trochu znuděnou 😂
    #test_savo2

    (2 fotky)
    drago49
    Zpráva byla změněna    10. črc 2020    

    Batátová pohroma uklizená 😊
    Savo sprej je vhodný na dětské hračky a nemá klasickou nemocniční vůni 💪🏻
    #test_savo2

    (2 fotky)

    Tak dneska jsme vyzkoušeli druhý produkt od savo, je vhodný i na dětské hračky, takže jsem umyla hrací podložku. Určitě zařazuju do denní rutiny úklidu, protože Máťovi rostou zuby a strašně slintá, takže je potřeba vždycky večer po úklidu hraček podložku umýt 😊
    #test_savo2

    Čakovičky hlásí testování Savo! Takže dítě odloženo k babičce, pes s páníčkem v práci a já mám čas začít připravovat recenzi 😊 každodennímu úklidu zdar, aneb život se saarlosem a batoletem je k nezaplacení 🐺👶🏻
    #test_savo2

    drago49
    2. pro 2019    Čtené 584x

    Můj porod

    Na porody celkově jsem měla jeden jediný názor- přijedu, udělejte to všechno co jde ať to nemusím řešit a hotovo. Jenže to je začátek konce.  

    Termín jsem měla 10.12., já sama jsem pocitově věděla, ze to bude dřív. 

    Náš Matěj se narodil 24.11., ve 22:16. Je v pořádku, krásný, 52 cm dlouhý miminko. 

    Rodila jsem v porodnici v Neratovicích, protože jsem zde u své lékařky už od 18 let. Rozdíl v přístupu ambulance/porodnice je brutální. 

    Všechno začalo už ve čtvrtek 21.11., večer jsme Matěje popohnali trochu sexem a já už v noci nespala, kvůli poslíčkům co dvě hodiny. V pátek jsem ale měla přes den energie, že jsem uklidila komplet celý dům a pekla jsem cukroví. V noci už mi tak hej nebylo, začali mi docela brutální poslíčci, ze začátku nájezd jako menstruační bolest. Začala jsem psát časy a dostala jsem se i k 13 minutám. Řekla jsem si, že počkám hodinu co bude a pojedeme. A nedělo se nic. Poslíčci se zase stáhli na hodinu a více a takhle to bylo zhruba celý den. Co mi bylo ale divný, že se už dva dny sama od sebe čistím, což pro mě jako člověka, co trpí hemeroidy a zácpou bylo záhadou. Ale byla jsem ráda, neříkám nic. Navečer už jsem měla opět poslíčky po 40-20-15 minutách a protože mi vadilo jak mi všichni volají a řídí můj porod nechala jsem se bez pravidelnosti v poslickach přemluvit k odjezdu. Muž čekal až zavelím, ale máma do mě ryla až jsem měla všeho dost. Jeli jsme na 20:30 do porodnice do Neratovic. Při příjmu se mi představila úžasná doktorka Terezka a porodní asistentka Lenka. Myslela jsem, že pojedeme domů, ale nález 3cm znamenal, že zůstáváme. Dostala jsem klistýr- opět díky mým problémům bych neřekla ani půl slova, že nechci a šlo se do vany. Vtípky, že do půlnoci je Maty na světě a pohoda. Ve vaně se mi ale kontrakce zpomalovali, tak se udělal monitor. Něco tam bylo, ale asi žádný zázrak a tak Terezka přišla s tím, že rupne vodu. Řekla jsem, že ano a ona, že se domluví s Lenkou a přijdou. Přišla jen Lenka a už bylo zase vše jinak. Dostala jsem injekci pravdy, buď rozjede kontrakce, nebo jdeme spát a šlo se na pokoj. Spát jsem nešla. Kontrakce po hodině byli silný jako prase a mě ulevilo vždy jen stát a stát. Po injekci, se mi spustila krev z nosu, takže už mi nic nedali a nechali mě být do rána do 4. Točili jsme monitor a dělalo se vyšetření. Vyšetření ukázalo jenom 4cm a na monitoru jsem regulérně usínala sjetá. Ten lék co jsem dostala se jmenuje plegomazin. Dost dobrá ňamka. V 6 mě píchnuli na další monitor a jelikož se v 7 měnila služba, tak mě hvězdy nechali přes hodinu a půl sedět s pásy na břiše. Ten monitor, to bylo něco, co mi doopravdy na celém porodu vadilo snad nejvíc. V 7 hodin nastoupila službu porodní asistentka Gábina. Od pohledu nesympatická, představila se mi tak na půl huby a když jsem se představila já, tak mi řekla: “vždyť já vím, já vás včera viděla, když jste prijeli”. Domluvili jsme se na dalším kole přípravy. Šlo se na další klistýr, při kterém mi řekla, že musím vydržet alespoň 20 minut. Upřímně kdyby mi tahle paní řekla, že mám držet rok, tak ten rok držet budu. Došla jsem se vyprázdnit, umýt a šlo se zase do vany. Žádný zázrak se opět neděl. Návštěvy byli od 2, Kuba přijel někdy před, protože jsme byli na chodbě patra a dovnitř nemohl. Usnula jsem mu vyčerpáním v klíně, občas mě něco zabolelo. Opět kontrakce, opět monitor a Kuba už nikam jezdit nechtěl, takže čekal dole v autě. Byla jsem vyčerpaná a už mi i slzeli oči z toho, že mám x hodin čočky. Když přišla Gábina, dostala jsem vynadáno, co bulim a ať se nestresuju. Díky za rady, sama na “vaně” jak se té místnosti říká a unavená po tom koktejlu z noci. Když mi řekla, že po monitoru uvidí, jestli můžu zavolat chlapa, tak jsem jí odpověděla, že čeká dole v autě. Za to jsem taky dostala vynadáno, ale dovolila ať teda přijde už teď. Vyšetřila mě, řekla, že furt nález na 5cm a píchla mě na monitor na míči. Trochu víc se mi to rozjelo, ale i tak kontrakce dosahovali max hodnoty 80 a podobně. Doktorka opět chtěla prasknout vodu. Gábina PA nesouhlasila a zavolala primáře oddělení ke konzultaci. Pan primář mě přišel vyšetřit a upřímně? Větší bolest než to co mi předvedl jsem nezažila. Ještě teď zkroutím prsty u nohou, když si vzpomenu. Zlatý tlačení. Primář mi sdělil jednu věc. Voda se praskat nebude, mají jen dva porodní sály a rodíme tři. Jediná nemám prasklou vodu, ikdyž mám takový nález, ty dvě mají sice nález 1cm, ale nemají vodu. Matýskovi je tam dobře, necháme to tak a počkáme. S tím co uvnitř prošahal to prý nebude trvat dlouho. To už jsem zas brečela, protože jsem sosala z posledních sil. Šla jsem chodit na chodbu, aby se to uspíšilo a prodýchávala jsem ve stoje co se dalo. Nedokážu odhadnout jak dlouho to trvalo, jediný co vím, že jsem poslala Kubu se najíst třeba někdy kolem 4 hodiny a v 17:15 pro mě přišla doktorka Terezka a odvedla mě na sál k vyšetření. Sotva do mě sáhla, praskla mi voda. Jestli to udělala naschvál nehtem, nebo to přišlo samo nevím. Gábina mi řekla, že to udělala ona a začala mě vyslíchat jak to celé bylo. Přišel Kuba, protože jsem mu já psala a zároveň mu Gábina i volala. Opět výslech, jak to bylo a následoval monitor po odtečení plodové vody a strašení ze strany Gábiny. Vytiskla nám záznam z monitoru a měla furt nějaké řeči typu: já to pro Vás udělám a dám Vám to. Kdyby náhodou. Pro jistotu. Kuba to nevydržel a ptal se jestli tím chce něco naznačit? Řekla že ne, jen že chce abysme jí věřili. 

    Po monitoru jsem opět šla chodit na chodbu a kolem 7 opět monitor. Gábina odešla a přišla Soňa. Díky bohu za tohohle anděla. Od 7 do půl 9 jsem chodila mezi chodbou, monitorem, prodýchávala, věšela se na Kubu a odolávala kontrakcím. Pořád to ale nebylo ono, hodnoty měření kontrakce byli strašně nízké. Dostala jsem kapat oxytocin a trochu se to rozjelo. Na porod to nebylo, ale otevřela jsem se na 8-9. Dostala jsem další dávku a protože mi furt nechtěla zaniknout branka na malém kousku tak i tabletu. Po chvilce jsem si zkusila zatlačit ve stoje a opět ulehla na monitor. Ve 21:45 už u mě byla i doktorka, dostala jsem pokyn tlačení, ale branka na kousku furt ne a ne zaniknout. Zkoušeli jsme tlačit v dřepu, ve stoje, na zádech a nic. Měla jsem si dojít na záchod, ale nešlo to, takže jsem musela dostat cévku. Díky tomuhle zážitku jsem měla celý pobyt trauma ze záchodu v nemocnici. Pak už jsme se vrhli na intenzivní tlačení a Soňa mi dost pomáhala. Tlačila jsem přes půl hodiny, na jednu kontrakci i 3x, Terezka mě chtěla povzbudit a tak mi řekla, že už vidí vlasy a ať si sáhnu. Sáhla jsem dolů a jediný co vím, že jsem řekla: on má doopravdy vlasy! Kuba mi přikládal kyslík, ale dělal to pomalu, tak jsem mu ho vytrhla a dávala si ho sama. Pak zhruba na 5 kontrakcí jsem na boku malého na sílu vytlačila. Bez nástřihu, s minimálním poraněním, byl najednou na světě. V tu chvíli mi nic nebylo. Opravdu jsem poznala to, co znamená “jak když se rve za živa maso”, ale upřímně? Teď nevím jak to bolí. Prostě si to nepamatuju. Malý křičel, Kuba brečel a já se jen smála. Měla jsem energie, že bych šla složit kamion uhlí. 

    Malý byl u mě, Kuba to šel obvolat a sestřička dětská malého měřila a vážila. Měl 52 Cm a 3140 gramů. Vrátili ho ke mě, Terezka mě zašila a malý se šel s tatínkem koupat. Na pokoj a do sprchy jsem došla po svých, v zádech jsem měla Soňu jako jistotu. Lehla jsem si, malý byl u mě a asi za hodinku mi ho odnesli, abych se vyspala. Terezka ho prý celý večer na lékařáku mazlila a tak byl hodný a neplakal. 

    Celkově co se dělo od 7 hodin večer v neděli bylo podle mě v pořádku a jak má být. Do té doby to bylo jen o ukojení EGA jedné nebo druhé strany. Když budu příště rodit, chci svojí PA po celou dobu, abych měla jistotu. 

    Kdyby nebylo tak úžasné oddělení šestinedělí pro Matýska a nebýt Soni a Terezky, tak na porod vzpomínám ve zlém. Takhle to hodně změnilo a jsem ráda, jak to dopadlo.

    drago49
    2. lis 2019    Čtené 127x

    Testování Persil discs 4in1

    Je to poprvé, co jsem se zapojila do soutěže na koníkovi a hned mi vyšlo testování. A zrovna tablety na praní, ke kterým jsem se stavěla vždycky skepticky.

    Na začátek uvedu, že jsme “mladá” domácnost. Společně bydlíme teprve rok, ikdyž dům jsme měli už tři roky zpět, ale dlouhodobá rekonstrukce a další komplikace, znáte to. A do každé nové domácnosti si vždy přinesete zvyky z domova od maminky. Moje mamka pere v tekutých pracích prášcích, takže i u mě se tohle ve skříni nad pračkou vyskytuje. Takže jsem ráda, že se mi do rukou dostali na testování právě tyto kapsle, sama bych se asi nedonutila je vyzkoušet.

    Celkově jsem k testování dostala balík s celkem 11 ks tablet. Začneme u balení; systém zavírání je dělaný tak, aby se do něj nedostaly děti. Upřímně to byl ze začátku problém i pro mě, když se mi podařila otevřít jedna strana krabičky, druhá se mi zasekla a nešla. Protože jsem od přírody nervák, nechala jsem krabici otevřenou pak už celou dobu. Zatím se u nás nevyskytuje žádné dítě, tak žádné neštěstí nehrozilo.

    Krabici jsem měla otevřenou a i přes to tablety pořád voněli, jako když jsem jí otevřela poprvé. Testování jsem si rozdělila na 4 hlavní praní a zbytek vedlejších.

    1.VÁRKA- povlečení a prostěradlo po ataku našeho ročního chlupatého nadělení 

    Už beru jako normální věc, že nebudu mít doma nikdy na 100% uklizeno, ikdyž luxuju a vytíram co dva dny a dokonce jsem si i zvykla na občasný “proběh” postelí od naší chlupaté obludy. Vzhledem k ročnímu období jsou špinavé packy na podlaze už klasikou, ale tentokrát se Drago podepsal na bílém prostěradle. Normálně bych použila i prací prostředek na skrvny, ale tentokrát jsem jen vzala kapsle Persilu, zapla pračku na klasický program na 40 bez přečerpání a čekala na výsledek.

    K mému překvapení na bílém prostěradle nebyly žádné stopy, vše bylo vypráno a krásně to vonělo! Nemáme sušičku, takže jsem nechala prádlo uschnout na sušáku a vůně vydržela i do druhého dne. Po vyžehlení povlečení voní stále, jen ne tak intenzivně.

    2. VÁRKA- ručníky 

    Kdo má doma automechanika tak mi dá za pravdu. Ručníky měním a peru skoro co 3-4 dny, protože ikdyž se přítel po práci od oleje pořádně vydrhne, ručník stejně bývá mastnější a je opravdu problém je vyprat. Obzvlášť ručníky na ruce, ty jsou nejproblematičtější.
    Naložila jsem pračku a protože mám takovou, která mi ukáže váhu uvnitř a ta byla 7 kg dala jsem pro jistotu dva kusy tablet. Je totiž uvedené, že jedna tableta vypere 4-5 kg prádla na jednu várku a já to nechtěla podcenit. Tabletu jsem umístila podle návodu jednu pod prádlo a druhou jsem dala navrch. Určitě ale tablety umisťujte vždy pod celou várku na praní, aby jste předešli nerozpuštění.

    Prala jsem s programem na 60, tablety jsou účinné až do 90. Po vyprání a otevření pračky mě už nepřekvapila krásná vůně, co mě ale překvapilo bylo to, že jsem zvyklá na měkčí prádlo na omak, i při praní na vyšší stupně. Normálně používám aviváž, kterou jsem teď ale nedala, protože tablety PERSIL 4v1 mají jednu komoru, která obsahuje pečující látky pro změkčení textilních vláken. Po uschnutí a vyžehlení jsem i po 2 týdnech mile překvapená vůní, která nezmizela, ale měkkost by mohla být lepší. 

    3. VÁRKA- obávané ponožky 

    Můj muž má ve zvyku na dílnu do nepracovních, takže chápejte normálních propustných bot nosit zásadně BÍLÉ PONOŽKY. Takže u nás to je prostě tak, že po nějaké době mu všechny vyhodím a nakoupím nové, protože už i na tu dílnu je to ostuda. Motorový olej se vyprat na 100 % prostě nedá. Doma mě moje mamka odnaučila například chodit bosa díky tomu, že jsem musela všechny svoje ponožky předepírat v umyvadle jelením mýdlem, ale to po chlapovi chtít nemůžu. Takže to u nás doma provozuji tak, že ponožky namočím přes noc do vody s mýdlem jelen a potom peru s předepírkou na 90 a používám i speciální prostředek na skvrny.

    Tentokrát jsem ponožky ani nenamočila, ani jsem nepoužila nic na skvrny, prala jsem v programu na 90 s předepírkou a byla jsem překvapena, že větší skrvny zmizely. Určitě by to bylo lepší, kdybych ponožky předem namočila, ale opravdu jsem výsledek čekala horší.

    4. VÁRKA- normální praní, barevné a bílé prádlo

    Bílého prádla u nás moc nenajdete, takže na jednu várku jsem čekala trochu delší dobu, nosíme spíše tmavé nebo barevné oblečení. Nevím jak to dělám, ale během těhotenství se převlékám snad 3x denně, protože půlka jídla vždycky skončí na mně. A zásadně je to vždy, když mám bílé tričko. Nepřekvapilo mě, že běžné skrvny odstranil Persil naprosto s přehledem. Na zaprané skrvny na barevném oblečení už byl ale krátký.

    Celkově ve mně tablety na praní zanechaly kladný dojem, dokonce jsem byla ráda, když jsem dostala od mojí mamky další, které jí donesla kolegyně do práce. Použila jsem je dokonce k praní vrchních přikrývek pro malého, ale jen z důvodu, že vím, že nepřijdou do kontaktu s jeho kůží. Tento produkt není určen jako speciální pro praní na novorozené. Tablety doporučuji, já sama jsem se rozhodla v nich prát povlečení, deky a polštáře, prostě vše na čem chci cítit příjemnou vůni delší dobu. Na praní oblečení s tímto druhem pracího prostředku si budu muset ještě více zvyknout. 

    drago49
    20. zář 2019    Čtené 245x

    Hematom v těhotenství

    Rozhodla jsem se napsat něco málo o mé zkušenosti s hematomem v těhotenství. Dělám to hlavně z důvodu, že já sama hledala veškeré informace, které byli dostupné a byli to spíš odborné články než osobní pohled na věc. Ještě bych ráda na začátku dodala, že to, jaký jsem měla průběh já neznamená, že to tak bude u všech. Rozhodně to neberte jako “odbornou literaturu”, ale jen jako osobní zkušenost a třeba to někomu, koho to vyděsí, tak jako to vyděsilo mě pomůže. 

    Začnu tím, že mi bylo 9.4.2019 potvrzené těhotenství 5tt, takže kontrola klasicky za 14 dní pro potvrzení srdeční akce. Při další docela vážné kontrole jsem si domluvila první screening na 31.5. a opakovali se vždy kontroly po 14 dnech. 

    19.5.jsme byli s přítelem u kamarádů na návštěvě, já předtím fungovala normálně v práci na ranní směně, nic extrémně namáhavého jsem od zjištění těhotenství nedělala, protože mě za prvé moje holky manažerky nenechali a za druhé jsem sama citila, že na to fyzicky v prvním trimestru nemám. Odpoledne jsme tedy byli u kamarádů podívat se na jejich 2měsíční holčičku Kačenku a oznámit jim, že bude mít v zimě parťáka. Normálně jsem stála u kuchyňské linky a najednou ze mě něco vyteklo. Odešla jsem na záchod a zjistila jsem, že na kalhotkách mám krev. Rychle jsem upozornila přítele a jeli jsme. Po cestě jsem volala do Neratovic, kam chodím na gynekologii a kde plánuju rodit. Sestra mi řekla ať dojedeme a že upozorní doktora. Bylo to kolem 6-7 večer, takže už jsem musela do části lůžkového oddělení, kam se chodí na příjem na porody. Celou cestu z Prahy do Neratovic jsme s K.(přítel) neřekli ani slovo, oba dva jsme byli totálně vyděšení a mačkali si navzájem ruce až jsem měla klouby doběla. 

    Přijeli jsme do Neratovic a já cítila, že ze mě momentálně nic nevychází. Sestra mě vzala do ošetřovny a řekla, že K.může zůstat se mnou. Přišla paní doktorka a ptala se co se děje. Tady začíná pro mě dost blbá zkušenost s přístupem paní doktorky, ale za další setkání s ní na ambulanci jsem svůj názor změnila. Doktorka K.vyhodila z důvodu, že mě vyšetří a začala se ptát, zda byl sex a kdy, kolikátý týden jsem, co se vlastně stalo a poprosila mě ať si vyhrnu tričko na UTZ. Já se začala svlíkat celá, protože jsem na sobě měla overal a doktorka na mě vyjela, že jasně řekla jen tričko. Tak jsem jí ubrečeně vysvětlila, že to bohužel nejde. Provedla UTZ a řekla: vždyť dítě je v pořádku, tak co plašíte, srdeční akce je. Aha, já zapomněla, že vlastním přenosný UTZ doma, pardon paní doktorko. Pak následovalo vyšetření vaginalně, kdy paní doktorka do mě sáhla a já měla pocit, že se ze mě vylil kýbl krve. Dostala jsem vložku, bylo mi suše sděleno, že čípek drží a do ruky mi vrazila recept na ascorutin a utrogestan a byla jsem vykázána ven. Nikdo mi absolutně nic nevysvětlil, ve zprávě jsem se dočetla, že hematom in graviditas a jela jsem domů. 

    Ještě že mám kamarádku porodní asistentku, které jsem vše poslala a volala, že nechápu co se vlastně děje. Uklidnila mě, že ze zprávy vyčetla, že hematom je ve velikosti 2cm, je pod miminkem a že ascorutin mám na zatáhnutí cév a utrogestan se dává vždy pro podporu. Domluvila mi, ať jdu hned druhý den pro neschopenku ke své doktorce na gynekologii a zůstanu doma. 

    V noci jsem vůbec nespala, cítila jsem, jak hodně krve ze mě vychází a opravdu to nebylo jen pár kapek, ale na klasickou vložku to nestačilo, takže jsem používala první dva dny vložky poporodní. Ráno na kontrole jsem vlezla do ordinace a seděla tam stejná paní doktorka, jako na pohotovosti večer. Došlo mi, že paní doktorka měla nejspíš celý den, noc a druhý den ambulanci a proto se asi chovala, jak se chovala. Každopádně změna v chování pro to dopoledne byla o 180’, znovu vše vysvětlila, napsala mi neschopenku na 14 dní a potvrdila mi opět UTZ, že je vše v pořádku. 

    Začala jsem brát léky podle toho co mi napsali, ascorutin 3xdenně 2 tablety, večer vaginálně 2 tablety utrogestanu. Ležela jsem celý první týden, pak už mi otrnulo a fungovala jsem doma normálně- tím myslím úklid, vaření, žehlení atd. 31.5.na screeningu mi pan primář řekl, že hematom stále přítomný, já v tu dobu cca po týdnu stále krvácela, ne špinila, ale vyloženě krvácela jako při MS. Doporučen opět ascorutin na 3 dny. 

    4.6.na kontrole jsem už jen špinila, podle mě by se to urychlilo, kdybych ten ascorutin nasadila opět po 2-3dnech, ale v lékárně mi sestra výrazně řekla, že se diví proč mi to píšou a tím mě rozhodila. Naštěstí opět pomohla kamarádka PA, která zjišťovala u jiných Dr.jak to s tím ascorutinem je a že je to bezpečné brát vždy 3 dny po sobě jdoucí, pak na minimálně 2 dny vynechat a v případě krvácení/špinění pokračovat. 

    18.6.na kontrole už jsem měla pouze narůžovělý výtok, dál jsem brala utrogestan. Chtěla jsem se už vrátit do práce, ale paní doktorka mi řekla, že ještě ne, ale když budu za 14 dní v pořádku tak mě pustí. 

    2.7. Už jsem nešpinila, nekrvácela, ukončili jsme braní utrogestanu a byla jsem propuštěna do práce. Kontrola za 14 dní. Myslela jsem, že už bude klid, ale měli jsme dost náročný víkend s montováním nábytku a stěhováním, že jsem o týden později v práci našla na intimce zase narůžovělý výtok a druhý den šla na kontrolu, kde mi paní doktorka, že je vše v pořádku po kontrole UTZ i vaginálním vyšetření. V té době jsem už citila pohyby, takže jsem byla víc v klidu. Dostala jsem “vynadáno” a ukázat jsem se měla za 14 dní na druhém screeningu. 

    Celkově hematom v těhotenství postihne hodně žen a věřím, že kdyby ke mě paní doktorka přistupovala lépe hned ten první den, kdy jsem ubrečená seděla v ordinaci, nemusela bych se tak stresovat. U mě to bylo opravdu na dlouhodobou léčbu, každá činnost navíc nad obvyklé se mi vždycky krutě vrátila krvácením. Když to zhodnotím zpětně, myslím si, že kdybych více odpočivala, nebála si vzít ascorutin dříve než po 14 dnech znovu, tak by se doba vstřebávání hematomu zkrátila určitě o minimálně 2týdny. Hematom pod plodem je méně nebezpečný než nad ním, ale i tak to chce vzít vážně a jen odpočívat a odpočívat. 

    Snad jsem někomu pomohla tím, že jsem sepsala jak to bylo u mě a že to opravdu trvalo dlouhou dobu, než se hematom vstřebal. 

    Přeju všem krásné a klidné těhotenství.