Vystudovat vysokou školu, mít dobrou práci, cestovat, vdát se a mít dítě před třicítkou. Myslím, že nejsem jediná, kdo si tohle dal v mládí za cíl. Splnilo se mi to. Jenže byla doba, kdy jsem si říkala, že něco dělám špatně.

Bakaláře jsem dokončila, když mi bylo dvacet pět let. Moji kamarádi zvládli dokončit v tomto věku magistra.

Měla jsem skvělá zaměstnání. Přesto jsem si říkala, že bych mohla pracovat někde jinde a mít lepší pracovní dobu a peníze.

Jako letuška jsem cestovala pracovně opravdu hodně. Na druhou stranu jsem ale také byla z toho pěkně unavená.

Když se moji kamarádi začali vdávat a ženit brzy po dvacítce a měli děti, tak jsem neměla ani vážnou známost.

Jenže pak se člověk ohlédne a zjistí, že ačkoliv ještě nedosáhl svého cíle, je přesně tam, kde má být.

Někdy tedy přemýšlím nad tím, co jsem si vysnila o době po dítěti.

Nikdy jsem sama sebe neviděla jako maminku v domácnosti. Myslela jsem si, že už budu mít MBA a budu zaměstnaná. Nemám MBA, zaměstnání a jsem maminkou v domácnosti. Přesto vím, že jsem přesně tam, kde mám teď být a jsem za to neskonale vděčná.