Krásy života

I rozkvetly zahrady,
jen aby dívky oči potěšily,
a aby svou krásou
její vzlyky utišily.

Pročesala prsty trávu,
která se zelenala,
že ani ze štětců malířů,
nic takového nepoznala.

A oči upřela k nebi,
které bylo modřejší než tůňka v lese,
a dokonce více než ten pramen,
který sebou melodii nese.

Z keře růžového,
utrhla květ vonící a rudý,
který tak ochotně
ochraňoval ostrý trn tvrdý.

Do úst vložila jednu třešničku barvy krve,
toho sladkého plodu třešně,
a potom všem, co v zahradě viděla, chtěla víc...
věděla, že chce žít ještě.

I vstala dívka,
a z tváří setřela si slzy.
Jedině to pro koho je vyplakala,
ji teď velmi mrzí.

Přeji pěkný večer 🙂 MM