Nesuď druhého, pokud jsi neprožil jeho život...

Poutnice

Prošla jsem údolím
temným jako sama noc,
kde ani když křičíte,
nikdo nejde na pomoc.

Prošla jsem rájem
oděným do barev duhy,
kde všechny zlé pocity,
jsou skryty pláštěm mlhy.

Prošla jsem světem,
plným sytých tónů strastí i radostí,
kde lidé sami ničí se,
kvůli vlastní hrdosti.

Vracela jsem se na všechna ta místa
neschopná se rozhodnout,
kde mám svou duši zanechat,
kde by jen měla spočinout.

Vrátila jsem se do pekla
plného zmučených těl,
kde červi vylezají z bílých lebek
a pach mrtvol všude čpěl.

Vrátila jsem tam
do toho království ďáblů,
protože teprve až pochopím utrpení jiných,
potom možná vlastní úděl najdu.