„Prosím tě, pomůžeš mi?“ Věta, která by měla vaše dítě okamžitě vyděsit

 Stačí pár sekund. Otočíte se pro rohlík do košíku, odepíšete na jednu zprávu nebo v kabelce hledáte peněženku. Váš svět se v tu chvíli zastaví, protože vaše dítě tam najednou není. Nejde o strašení, ale o krutou realitu, na kterou musíme být připraveni. Podle odbornice na bezpečnost dětí, Pattie Fitzgerald, existují pravidla, která dítěti mohou zachránit život dříve, než se stihne vybudovat falešná důvěra u cizího člověka.

Zlaté pravidlo: Dospělí nežádají o pomoc děti

Tohle je nejdůležitější věta, kterou byste měli své dítě naučit: „Dospělí žádají o pomoc jiné dospělé.“ V reálném světě neexistuje výjimka. Žádný neznámý dospělý nepotřebuje, aby mu dítě pomohlo s taškami, hledalo cestu nebo mu „jen na sekundu“ něco podrželo. Pokud se cizí člověk přitrefí k dítěti s prosbou o pomoc, je to varovný signál. Slušnost se v takových případech často používá jako past.

Co dělat, když se dítě ztratí v davu?

Když dítě zjistí, že vás nevidí, okamžitě nastupuje stres. Proto potřebuje mít v hlavě vryté jednoduché body, které dokáže aktivovat i v panice:

• Zůstat na místě: Dítě by se nemělo snažit vás „najít“ pobíháním. Má se zastavit a zůstat tam, kde vás vidělo naposledy.
• Neschovávat se: Strach někdy nutí děti zalézt pod stůl nebo do kouta. Musí vědět, že mají být vidět.
• Dělat hluk: Pokud ho někdo cizí začne někam táhnout, musí křičet, kopat a dělat co největší rozruch.
• Hledat „správného“ dospělého: Dítě by nemělo oslovit náhodného jdoucího muže či ženu. Nejbezpečnější volbou je máma s jinými dětmi, prodavačka za pultem nebo pracovník ostrahy.

Věř svému břichu

Děti často neumí logicky vysvětlit, proč se u někoho cítí špatně. Učte je, že ten „divný pocit v břiše“ je jejich nejlepší spojenec. Pokud se jim něco nezdá, nemusí být slušné. Mohou odejít, přiběhnout k vám nebo začít nahlas volat o pomoc. Jejich bezpečnost je důležitější než společenská etiketa.

Tip redakce: Nenacvičujte tyto situace formou přednášky. Zahrajte si je doma jako krátkou hru. Děti v krizové chvíli nedělají to, co jste jim jednou řekli, ale to, co mají fyzicky natrénované.

Zdroj: Safely Ever After, autorka Pattie Fitzgerald.

Co si o tom myslíte vy? Jaké bezpečnostní pravidlo učíte své dítě vy, nebo co vám nejvíc pomáhá, když jste venku mezi lidmi? Napište nám do komentáře.

Pro více zajímavostí nás sleduj i na našem Instagramu a Facebooku