Naše S. nikdy neměla problém s jídlem, ve školní jídelně jí spolužačky dávaly své nesnězené porce masa, kuchařky rády přidávaly. Prostě vděčný strávník, přesto díky atletice se stále štíhlou postavou. Širší rodina nikdy nechápala moje stesky, že pořád jenom vařím a peču, protože to děcko žere jak kyselina.
S. nastoupila na střední školu, která je shodou okolností přímo naproti domu mojí mamky, a ta jí v nestřeženém okamžiku dala své klíče od bytu.
Myslím, že babička pochopila svoji chybu už 1. září, kdy se u ní doma S. zjevila s požadavkem oběda, v úterý jí do práce zavolala, že ty švestky už jsou jeté, tak ať s nima nepočítá. Ve středu si po obědě skočila pro nanuk a dneska ráno si vzpomněla, že si zapomněla ke svačině sbalit ovoce.
Stejně nebude přes víkend doma a ta nektarinka by zplesnivěla...