Tak kde začít 🙂 Co třeba od začátku ...

To, že čekáme dvojčata jsem se dozvěděla v 8tt kde na mě vykoukly dvě bijící srdíčka. Jednalo se těhotenství gemini bi-bi tedy dvojvaječné těhoteství kde má každý svůj vlastní domeček i placentu. Byl to neuvěřitelný šok a upřímně jsem to nějaký ten týden rozdýchávala 😀

Těhotenství bylo ukázkové a naprosto bezproblémové. 

12.2. jsem byla na poslední kontrole u svého doktora kde mi řekl, že jsem volně na prst otevřená, kluci oba hlavičkou dolů a, že mě tedy předá do péče porodnice (to jsem byla 37+1). Objednaná jsem byla na pátek 16.

No jo, ale kluci se rozhodli jinak. Respektivě plod A (Davídek) si 15.2.2018 kolem 3 hodiny ranní prokopl bazén. (to jsem byla 37+4) 
Bolesti, ale nikde, tak jsem se rozhodla, že se v klidu vysprchuji a až pak vzburcuji manžela a babičku co nám měla hlídat dcerku. Bolesti se postupně objevily, ale žádné drama. 🙂

Příjezd do porodnice byl cca 3:45 kde nastal klasický kolotč vyšetření, papírování a už zajímavějších bolestí. 😀 Sestřička mě vyšetřila a řekla, že manžela asi ještě pošlou domu, že jsem na 2cm otevřená a může to ještě trvat. Po natočení srdíček, papírování s doktorkou a UZ (při UZ se bazének vypustil asi úplně podle té louže 😀 ). Doktorka mě znovu vyšetřila, tentokrát otevřená na 5cm. Slyším sestřičku jak říká manželovi "Tak vaše paní nějak spěchá už nikam nepojedete a jdeme na box"

Doma mám čerstvě 19 měsíčního ďáblíka, u kterého od narození bojuji s atopickým exémem a díky tomu jsem se s touto kosmetikou již setkala (ale jinou řadou). Bohužel se občas vyrážka vrátí (naštěstí již v menší míře) a začínáme nanovo. Už v této době jsme byly maximálně spokojené, protože krém od Uriage na pokožku ke skolny k atopii nám vždy pomohl.

Tak když se naskytla možnost vyzkoušet úplně novou Uriage řadu speciálně pro miminka neváhala jsem. Měly jsme neuvěřitelné štěstí a před 4 týdny přišel balíček 🙂

Radost byla obrovská a ihned jsme vše nadšeně vyzkoušely a očuchaly 😀

V první řadě musím říc, že mě mile překvapila příjemná vůně. Dále pak široký sortiment produktů od opalovacího krému přes propriety na mytí až krémy speciální pro problematickou pokožku se skoly k mokvání nebo tvorbě mléčných krust.

Sama jsem vyzkoušela jak šampón, tak sprchové mýdlo a na malé prakticky vše ostatní 🙂 (opalovací krém bude muset vydržet do léta) A obě jsem nad míru spokojené. 

Malé prakticky ze dne na den zmizela začínající vyrážka (nestačila ani svědět), podráždění z plenek také bez problému Uriage zvládl a ještě k tomu Emmička krásně voněla (předešlý krém byl bez aromat).

či také poporodní depresí trpí matky po porodu, kdy je jejich tělo vystaveno přílivu velkého množství emocí, které jsou vyvolány hormonálními změnami po porodu a o kterých do té doby neměly ženy ani tušení. Tento stav je způsoben poklesem progesteronu (hormon, který pomáhal udržovat těhotenství) a naopak stoupající hladinou prolaktinu (hormon, který spouští laktaci - tvorbu mateřského mléka (odtud starší pojmenování laktační psychóza) ). Jejímu vzniku ale napomáhá také celková vyčerpanost během šestinedělí. Dostavuje se tedy druhý až třetí den po porodu a žena se při něm může cítit nešťastně, plačtivě, úzkostlivě až depresivně. Může mít pocit zmařeného štěstí, pocit, že už nikdy nebude nic dobré. Naštěstí ve většině případů poporodní deprese do týdne odezní. 

Toď teorie...

Rozhodla jsem se sepsat článek o mé zkušenosti s poporodní depresí. Hlavně kvůli tomu, že mě velmi pomohlo zjištění, že v tom nejsem sama!!! 

Na miminko jsem se neskutečně těšila. Těhotenství bylo plánované a naprosto ukázkové 🙂 žádné nevolnosti, bolesti či komplikace. O tom, že čekámě holčičku jsme se dozvěděli ve 33tt jinak se ta naše potvůrka stále schovávala 😀 

No a pak to přišlo, praskla voda a jelo se. Porod byl (teda podle mě- super viz. čálen Jak Emmička na svět přišla) a po 3,5 hodinkách a 3 zatlačení vykouklá na svět naše holčička. 

No a já ji dostala na hrudník... koukala jsem na ten pomačkaný, fialový a bračící uzlíček a čekala jsem kdy příjde ta neskutečná láska a štěstí o které jsem slyšela/četla. 

...to je oč tu běží.

Asi jako každá maminka se dřív či později postaví před otázku "Co tak další miminko?" A vůbec nezáleží na tom jestli druhé, třetí nebo páté. 

My máme doma ročního ďábla Emmičku. 

Teď si asi říkáte, že myslet na druhé když máme doma divocha není asi dobrý nápad 😀 ale podle mě každé dítko je náročné jinak.

Emmička je úžasná 🙂 krásně jí, dobře spí jen vymýšlí různé způsoby jak se zabít, přinejlepším zmračit 😀

No a letos v březnu (a na mě nějak moc brzy) jsme oslavili první narozeniny. A stím přišlo i vědomí toho, že jestli chceme mít děti 2 roky od sebe, tak bychom měli začít něco dělat.

Krásný den dámy 🙂

Skoro po měsíci jsem se dokopala napsat článek o mém prvním porodu. 🙂 Nejsem spisovatelka, tak doufám, že to bude dávat smysl 😀

1.3.2016 Jsem šla na předporodní kontrolu ke svému gynekologovi kde mi provedl Hamiltonův hmat (již po druhé, po prvním odešla zátka). Já jsem mu oznámila, že mám pocit občasného úniku plodovky, ale nic strašného. Pro jistotu mě zkontroloval na UZ a zjistil, že tam mám málo plodovky a, že mě pošle do porodonice kde mi vyvolají porod. Tak jsme s manželem nasedli do auta s taškama a jeli do porodnice s doporučením od dr. V této době jsem už měla pravidelné, ale snesitelné bolesti. V porodnici mě sestřičky příjmuly, natočily monitor a přišla doktorka. Ta mě vyšetřila, udělala UZ a Hamiltona (velmi drsným způsobem, zlatý můj dr 😀 ). Na konec se rozhodla, že sice vody mám málo, ale ještě to jde. Poslala mě domů s tím, že se mám v pátek 4.3. hlásit na vyvolání. Že mi píchnou vodu a půjde to samo (jako kdyby mi ji nemohli píchnout ten den). Do zprávy napsala bez bolesti i když jsem ji jasně říkala, že je mám a, že jsou větší než při cestě do nemocnice. No, tak jsme jeli domů 😀 Bolesti byly stále a pokračovali celou středu (2.3.) ve dne v noci.

No a pak v noci na 3.3. se ty bolesti zesílily a zpravidelnily. Nakonec o půlnoci přišla jedna kontrakce, slyšela jsem lupnutí a tekla voda 😀

 Tak jsme vyjeli. Cesta byla strašná ! Museli jsme jet pomalu, protože neuvěřitelně pršelo. Do porodnice jsme přijeli 0:30. Zde mě (hurá jiná dr) vyšetřila a zjistila, že opravdu rodím 😀 sestřičky byly úžasné! Udělaly mi klistýr (u kterého jsem myslela, že vypustím duši 😀 ale opravdu pomohl a porod urychlil). Na porodní sál jsme se dostali kolem 1 hodiny ranní. Tam jsem chvilku "skákala" na balóně a manžel mi masíroval a nahříval kříž. 🙂 Ve 3 hodiny jsem prosila manžela ať zavolá sestřičku, že mám neuvěřitelné nutkání tlačit. Ani nic na bolest jsem nestihla 🙂 Sestřička přišla, vyšetřila a zjistila, že to je na spadnutí. 🙂 Pak mi pomohla a přes hlavičku přetáhla branku (což nebylo zrovna příjemné, ale prý mi tím pomohla od další bolesti). Následně přišla dr. hodily mi nohy nahoru.

Nevím jak to mají ostatní, ale mě vše tak bolelo, že jsem nerozeznala kdy je kontrakce