
Tak kde začít 🙂 Co třeba od začátku ...
To, že čekáme dvojčata jsem se dozvěděla v 8tt kde na mě vykoukly dvě bijící srdíčka. Jednalo se těhotenství gemini bi-bi tedy dvojvaječné těhoteství kde má každý svůj vlastní domeček i placentu. Byl to neuvěřitelný šok a upřímně jsem to nějaký ten týden rozdýchávala 😀
Těhotenství bylo ukázkové a naprosto bezproblémové.
12.2. jsem byla na poslední kontrole u svého doktora kde mi řekl, že jsem volně na prst otevřená, kluci oba hlavičkou dolů a, že mě tedy předá do péče porodnice (to jsem byla 37+1). Objednaná jsem byla na pátek 16.
No jo, ale kluci se rozhodli jinak. Respektivě plod A (Davídek) si 15.2.2018 kolem 3 hodiny ranní prokopl bazén. (to jsem byla 37+4)
Bolesti, ale nikde, tak jsem se rozhodla, že se v klidu vysprchuji a až pak vzburcuji manžela a babičku co nám měla hlídat dcerku. Bolesti se postupně objevily, ale žádné drama. 🙂
Příjezd do porodnice byl cca 3:45 kde nastal klasický kolotč vyšetření, papírování a už zajímavějších bolestí. 😀 Sestřička mě vyšetřila a řekla, že manžela asi ještě pošlou domu, že jsem na 2cm otevřená a může to ještě trvat. Po natočení srdíček, papírování s doktorkou a UZ (při UZ se bazének vypustil asi úplně podle té louže 😀 ). Doktorka mě znovu vyšetřila, tentokrát otevřená na 5cm. Slyším sestřičku jak říká manželovi "Tak vaše paní nějak spěchá už nikam nepojedete a jdeme na box"
To už jsem šla s přestávkama za sestřičkou 😀
Na boxu mě sestrička říkala, že uděláme klistýr a o půl sedmé natočíme další monitor (bylo 5:30). Klistýr jsem už profuněla a na záchodě celkem trpěla. Behěm toho dorazil převlečený manžel. Kanylu mi sestřička musela napíchnout ve stoje, protože jsem byla bolestí doslova paralizována.
Pak to šlo strašně rychle...
Najednou jsem měla neuvěřitelný tlak na spodek. Řekla jsem to sestřičce ta mi pomáhala "vyskočit" na kozu. To už jsem cítila jak tělo samo tlačí a leze ven hlavička. Doktorka přiběhla a Davídek byl vlastně venku 😀 (To bylo 5:59) Najednou tam bylo lidí a všichni pobíhali kolem mě. Dva lékaři, dvě sestry manžel a brečící Davídek 😀 toho mi ukázali a vzali ho na kontrolu kam šel i hrdý tatínek.
Byla to úleva, belsti pryč a já šťastná 🙂
No a pak jsme museli vyhnat toho druhého 😀 doktorka praskla vodu, ale bolesti nikde. Nakonec se dal vykápnout oxitocin a plod B (Matýsek) byl 10min po bráchovi na 3 zatlačení také na světě 🙂 (6:09)
Všichni mě moc chválili a starší lékař mě poplácal po noze a řekl "Byla jste fakt dobrá kočko" 😀
Porod jak byl rychlý, tak byl bolestivý. Šití a zástava krvácení taky žádná slat (ztratila jsem cca 400ml krve). Davídek jak se dral na svět, tak se nestačil udělat nástřch, tak jsem trochu potrhaná, ale nic co se nezahojí 🙂 Hned po porodu jsem po oddělení běhala a nikdo nevěřil, že jsem porodila dvojčata 😀 no jo byla jsem plná adrenalínu, který mě nenechal spát. 😀
Jsem za takový porod strašně vděčná a jak na ten první, tak i na tento budu velice ráda vzpomínat.
Všem bych takový porod přála.


Moc hezký příběh. Doufam, ze i nasi kluci pujdou na svet ukazkove!