Potřebuju nějake terapeutické okénko.
Jak se vyrovnat se SMRTÍ a alespoň částečně se na ní připravit? Momentálně řešíme úmrtí v rodině (přítelův strýc) a tak nás to přivedlo do situace, kdy si říkáme, že je na jednu stranu hrozný štěstí, že naše děti mají všechny babičky, dědečky a i prababičku, se kterýma mají naprosto úžasný vztah a trávíme všichni dohromady hodně času. Ne druhou stranu si budou muset (a my samozřejmě taky) projít tím koncem se všema. Oba si teď procházíme nějakým uvědoměním, jak strašně těžký bolestný to bude. Máte nějaké berličky, které vám pomáhají tohle téma zpracovat? Nějak se té smrti ve společnosti myslím vyhýbáme a pak nás to všechny zasáhne těžce nepřipravené. Co mám děti, tak to na mě samozřejmě působí ještě mnohem víc. Občas si představuju, jaká ta situace bude, až nastane. Říkám si, jestli je to nějaký způsob obrany, jak se na to vlastně nějak připravit🤷‍♀️Jediné co mi občas pomáhá ulevit tomu strachu je, když si říkám, že už třeba mohl nastat ten den, kdy to pro někoho z nás zkončí, ale to že jsme tu je vlastně takový dar navíc a že si každého takového dne musíme hrozně vážit.
Jak to máte vy, kdo jste si už takovými bolestnými obdobími prošli a podařilo se vám vystavět si nějakou obranu?