Chtěla bych se s vámi podělit o moji zkušenost z porodu koncem pánevním, a hlavně povzbudit ženy, které to potřebují.

Moje miminko bylo dolu hlavou dlouhou dobu, dva měsíce před porodem se otočilo a už to tak zůstalo. Když mi moje gynekoložka řekla, že se mám připravit na císaře, tak jsem probrečela celý večer. Pak jsem se vrhla na cvičení a všechno možné, abych ho otočila. Po 36 týdnu jsem ale pocítila, že to nemá smysl, že se radši začnu psychicky i fyzicky připravovat na jakýkoli porod a zvládnu ho (i kdyby to musel být císař). Samozřejmě, pořád jsem se v duchu modlila za otočení nebo za to, aby můj drobeček nepřekročil odhad porodní váhy.

Registrovaná jsem byla v Podolí a v Rakovníku. Samozřejmě vyhrál Rakovník – chtěla jsem přirozený porod. Podmínka ale byla, že budu v druhé době na zádech a že mi udělají nástřih. Člověk v tomto případě volí „menší zlo“, pokud nemá sebevědomí si říct, že to zvládne i bez toho... nebo doma. Na to jsem se necítila.

I když bylo moje děťátko rozhodnuté, že se narodí „prdelí napřed“ splnilo mi moje druhé přání a na svět se začalo připravovat v noci v 38+5 (nebo tak nějak - podle mého výpočtu i ultrazvuku jsem byla 39+3). Bylo to dva dny po mojí první prohlídce v Rakovníku, kde mi službu konající doktor doporučil císaře, ale chápal i moje rozhodnutí. Odhadovaná váha byla 3050 g.

Večer ve 4 hodiny začaly pomalu stupňující nepravidelné bolesti. Stihla jsem uklidit, nakoupit a připravit všechno potřebné. Pořád jsem si nebyla jistá, jestli je to skutečně tady. Ta pohoda, to nastavení mě fascinuje dodnes 🙂 Příroda!

V noci mě bolesti budily jednou za 20–30 minut. Nad ránem jsem volala dule a domluvily jsme se, že počkám doma dokud nebudou pravidelnější. S manželem jsme si udělali ještě oběd, pouštěli hudbu, rozdýchávali. Byla to taková pohodička. Intervaly nebyly pravidelné, ale tak jednou za 5 pak za 10 minut. Bolesti se však stupňovaly. Čekala nás hodinová cesta do porodnice. Rozhodla jsem se vyrazit, když mě kontrakce nutily se jich aktivně účastnit. Cesta byla fajn, docela legrace. Řídit s hekající ženou bylo pro manžela asi hodně stresující, ale zvládnul to na 1!