Ze života s Amíkem: před pár lety uslyšel Amík poprvé tu českou děsně vtipnou veršovačku na středu, ano mluvím o "Středa je ho tam třeba." No bude to už nějakejch 5, 6 let a pořád to ještě nezmáknul na 100 procent, to mu ale vůbec nebrání v tom, se o tenhle vtip pokoušet pořád a pořád dokola. Vždycky, když mám pocit, že s novou variací už nemůže přijít a že už se to konečně naučí tak mě něčím překvapí. Ležim si v posteli a čtu si najednou na mě hupsne Amík a s vilnym várazem ve tváři: " Je čtvrtek." Já: "No, a co??" "Čtvrtek, přeci, chápeš ne?" Já: "Nechápu." "Jako ČTVRTEK," chláme se u toho Amík děsně natěšenej na to jak se mu to povedlo. "Jo, ty myslíš středa, no tak to si musíš ještě tejden počkat." Nebo se ke mě nečekaně přitulí a s vítězným výrazem, teď jsem to fakt zmáknul, "Strejda třeba." "Co?? Jakej strejda?" Co se Amíkovi musí nechat je vytrvalost, nenechá se zmást a furt se snaží, po každym neúspěchu si mumlá pro sebe "středa je třeba, středa ho tam je třeba, středa ho chci, středa sexovat." Takže pěknou středu všem, schválně, jestli si na to Amík dneska vzpomene nebo to zkusí zase v neděli.