Ze života s Amíkem: Volal mi Amík, byl vyzvednout mini chlapíka ve školce poprvý a.."Hele tak tam přijdu a oni už spali, nebo skoro spali. Mini chlapík leží na postýlce a já ho teda beru. U dveří mi začne řikat:" No, no no!" Nemá botičky. Najdu botičky, obuju mu je. Vezmu ho do náručí a on zase: "no, no. no! Ďaďa!" Vracím se pro kokouše (rozuměj usínáčka). Zase ho beru do náručí a v tom si vzpomenu, že potřebuje i tu pláštěnku co tam visí. Beru jí a jdem, A on zase: "Da? No, no, no!" a sám se vrací pro baťůžek. Co ti mám řikat, klasický vyzvedávání otcem a to jsem to vážně nedělal naschvál!" Přišla jsem odpoledne domů a v předsíni botičky asi o dvě čísla menší než nosí mini chlapík a hlavně cizího dítěte. S čím šlo to druhý dítě domů to nevim. Je klika, že Amík má mini chlapíka co se o sebe umí postarat.