Ze života s mini chlapíkem: Pá bloků od nás nově otevřeli kavárnu s dětským koutkem. Hned jsme to tam zašli okouknout a zjistili jsme, že to nebude tak jednoduchý si sednout a v klidu jíst. Oba dva sedíme těsně u dětskýho plotu oddělující koutek. Máme kafe, ale moc z něj nepijeme, protože jsme oba dva připravení vyskočit, kdyby se náhodou ten velkej desetiletej spratek dotknul mini chlapíka. Je jedno, že spratek vypadá mile, je tam další spratek a ten chce mini chlapíkovo autíčko, dělí se o něj, naše jídlo stydne a mz máme křeče v nohách jak jsme připravení ke skoku a záchraně mini chlapíka. Po hodině to vzdáváme, žaludek jako na vodě a nervy na prasknutí mini chlapík nadšenej z toho jak si pohrál.
Za dva dny mi volá Amík do práce :"Hele byli jsme s mini chlapíkem na jídle. A nejhorší se stalo skutečností." Já :"Nějakej spratek, co?" Amík: "Přesně, děsný to bylo! Normálně si tam mini chlapík hraje a nějakej tříletej spratek je na něj hnusnej bere mu autíčko a odstrkuje ho a nechce si s nim hrát. Jsem nevydržel, šel do koutku a začal si hrát s mini chlapíkem, spratek přilezl a chtěl si hrát s náma. Já mu řikám, že si teď hrajem spolu a on si nechtěl hrát předtim." Já:"Seš dobrej!" Amík: "Jsem se musel držet a radši se kouknout kolem, aby náhodou nějaká máma nebo někdo neviděl, že jsem hnusnej na tříletýho spratka. A v duchu jsem si řikal, jsou mu tři max tři a seš větší a silnější, zadek mu nakopat nemůžeš. Ale řeknu ti to byly nervy jak byl hnusnej na mini chlapíka."