Ze života s mini chlapíkem: Sbohem podpatky, mám vás jich tolik doma ve skříni a ano bohužel vás zřejmě hodně dlouho neuvidím, neb ta cesta do školky každé ráno se definitivně nepodobá krásné procházce po ránu, ale spíše sprintu. Matka sotva dechu popadá tlačíc kočárek s rozvaleným mini chlapíkem se sípavě vedeným monologem o krásách cesty, autobusu, aut, mostu, houpaček, se s láskou rozloučí s dítkem a po dalších pěti minutách běhu se zpocená až na zadku svalí do klimatizovaného metra...sbohem, podpatky měla jsem vás ráda, slibuji, že vás budu oprašovat a po nosit alespoň po bytě.