Takovéto hodnocení naší práce vždy potěší:
Moje Česko je v Olivova dětská léčebna.

Dnešní příspěvek je tak trochu “o ničem” a zároveň tak moc o všem.

Odpoledne jsem jela do Olivova dětská léčebna darovat odřezky korku, které vznikají při výrobě map, aby si s nimi děti mohly tvořit. Uvítala mě neskutečně laskavá a příjemná paní vychovatelka. Byla jsem v klasicky uspěchaném režimu a navíc s pocitem, že paní zdržuju od práce, jsem tak nějak automaticky předpokládala, že vyložím pytle a zase jedu. Vlastně jsem ani nevypínala motor.

Paní vychovatelka mě ale ze spěchacího transu vytrhla: mile oznámila, že samozřejmě počítá, že mě provede po areálu a ukáže mi, jaké prostory v léčebně mají.
Nahlédla jsem do hravé klubovny, reprezentativní recepce, působivé společenské místnosti v kapli a starožitné tělocvičny. Paní vychovatelka se celou dobu usmívala jako sluníčko, zajímala se o mé podnikání a zároveň pyšně prezentovala, co všechno v Olivovně pro zlepšení pobytu malých pacientů dělají. Představovala mě svým kolegům jako sponzorku a průběžně mi vyjadřovala vděk, až jsem si připadala zahanbeně, že jsem nedovezla něco cennějšího nebo prostě lepšího, co by si tak uctivé zacházení více zasloužilo.

Bylo to tak krásné zastavení v průběhu jinak rutinního pondělí a zároveňtak radostný pocit vidět, že se tu s takovou láskou a péčí o nemocné děti starají, že někdo takhle rád dělá svou práci... a vůbec setkání s takovýmhle vřelým přístupem k cizímu návštěvníkovi, když měla jistě paní spoustu důležitějších povinností, left me speechless, jak říkáme u nás (😉).

No a abych se samým zjihnutím snad už i rozbrečela, dostala jsem jako poděkování od dětí ještě tenhle nádherný obraz.

Připíjím na laskavost a dobré duše, které jen tak, na chvilku a nečekaně přijdou do života (cross our path!), vykouzlí nám úsměv na tváři i na srdci a zase odejdou. Nechť jsou jako olympijský oheň, který nezhasíná a šíří se dál a dál ❤️