Znění článku

Je to pár týdnů od prvního testování ústní sprchy EW1511 od značky Panasonic a jsem spokojená. A nejen já - i mé dásně. Voda se díky sprše dostane opravdu všude a udělá tam parádu. Ze začátku jsem sice musela najít grif a zvyknout si, ale povedlo se - s mou malou pusou to byl ze začátku mazec😂Nicméně od doby, co ji používám mi dásně nerudnou a nekrvácí. Dásně mám zdravější, nebolí a už vůbec nejsou citlivé třeba na ledové pití.

Sprcha se dobře drží a je super i v tom, že se dá nastavit úroveň proudu vody. Množství vody v nádobce mi vyhovuje a vystačí mi na celé čištění. Jakou jste zvolili úroveň proudu poznáte dle barevných světýlek (1-5) a jde tak vidět, která úroveň vám nejvíce vyhovuje. 

Jsem za tuto možnost testování ráda, protože jsem mohla vyzkoušet něco jiného, nového, co mi pomůže ke zdravému úsměvu. A to jistě ocení i naši diváci. 😊

První z mých pohádek z cyklu Pohádkování... 🙂 Pohádka k poslechu i na YouTube: https://www.youtube.com/watch?v=qz2Df4sYSfE

Daleko na Severu, v oblasti Severního Pólu, žil, byl malý Eskymák, který se jmenoval Kvido. A ten uměl, tak jako některé děti, pořádně zlobit rodiče. Neposlouchal a neustále se rodičům schovával. Zkrátka s ním šili všichni čerti. To se mu ale jednoho dne stalo osudným. Pojďme si tedy povědět, co se mu vlastně přihodilo.

Kvido si jednoho rána smyslel, že se půjde s tatínkem podívat, jak se chytají ryby. Žadonil po mamince, aby ho pustila.

„ Ale synáčku, na to jsi ještě moc malý. Nemůžeš jít s tatínkem chytat ryby. Ještě by ses někde ztratil. “ vymlouvala mu maminka jeho nápad. Tatínek také nebyl moc nadšený, ale když Kvido jinak nedal, přece jen ho vzal s sebou.

Jakmile dorazili k vodě, kde Eskymáci ryby lovili, začal Kvido objevovat nový svět. Tatínek na něj zpovzdálí volal, ať nechodí nikam daleko, ale Kvido byl Kvido a jeho zvědavost a hlavně neposlušnost mu nedaly, a tak šel dál a dál, až došel na místo, které neznal a cestu zpátky domů si nepamatoval.

„ Maminko! “ volal s pláčem svou maminku. „ Kdybych byl jenom poslouchal tatínka, nemusel jsem se ztratit.“ litoval svého činu.

Holky tady vkládám druhý z 10 příběhů. Jedná se o smyšlený příběh, ale je možné, že někdo tohle opravdu zažil, tak se když tak omlouvám, že vám to třeba tímto připomenu.

Jmenuji se Lucie, je mi 33, mám dceru Eriku, která se narodila jenom díky tomu, co se mi stalo s mým dnes již bývalým partnerem. Rovnou se přiznám, že jsem na muže navždy zanevřela a žiji s ženou. Doufám, že to žádnou z vás nepobouří, ale až uslyšíte, co se mi stalo, tak pochopíte, proč jsem to udělala.

Byla to pro mě první velká láska, která stálo za to, ale taky tak dopadla. Víte jaké to je – jste v pubertě, zalíbí se vám starší muž a vy se můžete zbláznit. No a to byl právě ten problém, který mě navždy změnil život. A teď k tomu co se stalo.

Bylo mi 15 a zamilovala jsem do o 10 let staršího muže, spolupracovníka mého staršího bratra Jirky, se kterým jsem se seznámila na fotbale, který oba s bratrem hráli. Vypadala jsem na 20, takže se se mnou Petr ( otec mé dcery a můj bývalý partner ) bavil na úrovni, jako se sobě rovnou a věkově stejně starou. Pamatuji si ještě jako by to bylo dneska, když mě pozval na večeři a já celá nadšená v 15 přijala. Ostatně to by asi každá z nás byla nadšená, nemám pravdu. Když se to dozvěděl bratr, tak se snažil mi to vymluvit – Lucko, dej si na něho pozor! Já vím, co je to za člověka! – Neuposlechla jsem a na večeři šla. Teď vím, že jsem udělala největší blbost svého života. Ale to je jen zbytečné povídání, pokračuju.  

Večeře proběhla na jedničku a já byla až po uši zamilovaná, Petr se choval kouzelně. Připadala jsem si s ním jako princezna. Celou dobu mi říkal, jak mi to sluší a jak jsem kouzelná s těma modrýma očima a že jsem nejkrásnější ženská, kterou kdy viděl. Já puberťačka jsem mu to samozřejmě žrala jako největší sladkosti, a tak pokračoval. To bylo samé ty jsi krásná atd. Zkrátka říkal to, co by každou z nás potěšilo, a co teprve mladou patnáctku. Ale každý večer nějak končí, tak mě hodil autem domů a říkal, že zavolá a domluvíme se na další schůzce. Snažil se mi dát pusu, ale já ucukla. Nezlobil se na mě a řekl, že mě chápe, ale že to chtěl prostě zkusit. Nezazlívala jsem mu to, vystoupila z auta, usmála se. A víte co on? Bez sebemenší reakce odjel. Kdyby oplatil alespoň úsměv. Nic. Jo, v ten moment jsem byla trochu smutná, ale když jsem si vzpomněla na celý večer, tak jsem mu odpustila a šla s poklidem domů.

Tam na mě čekal Jirka a říkal – Tak co? Zkoušel to na tebe tak jako to zkouší na ostatní holky? – Seřvala jsem ho, že co si to jako vymýšlí, že Petr je slušňák a šla k sobě. Brácha na mě už jen zavolal – Dělej, jak myslíš, ale abys toho pak nelitovala. – a já nasraně práskla dveřmi - Co mi má co bratr kecat do vztahů? - Řekla jsem si pro sebe, vzala jsem pyžamo z postele a šla jsem se osprchovat. Usínalo se mi potom parádně.

Holky, než budete číst, musím vám říct, že se jedná částečně o fikci - některé věci z príběhů jsem zažila sama, ale některé vůbec a jsou smyšlené. 

Ahoj, jmenuji se Markéta, mám tři děti a ráda bych vás seznámila se svým příběhem. Nikdy by mě nenapadlo, že mě něco takového potká, ale osud si nevybírá.

Bylo mi 18, když jsem šla s nejlepší kamarádkou Jitkou do jednoho baru, kde jsme chtěli strávit večer se zábavou. Nenapadlo mě, že bych mohla potkat v tenhle den svého, dnes už bývalého, manžela. Šla jsem takhle k baru, když do mě narazil pohledný černovlasý mladík. Velice se mi omlouval, usmíval se a pomohl mi zvednout věci, které jsem po té srážce upustila. Poděkovala jsem mu a nechala to být. Neříkám, že se mi už v ten okamžik nelíbil, ale nemyslela jsem si, že by z toho mohlo být víc.

Jakmile párty skončila, šly jsme domů. Jitka mi prozradila, že sledovala onoho neznámého celou dobu a že ta naše srážka nebyla náhoda. Řekla mi, že si mě celou dobu prohlížel a šlo vidět víc než dost, že by měl zájem. Ale já jsem tomu nevěřila. Rozloučily jsme se spolu a já šla domů. Při vytahování věcí z mé kabelky mi vypadl lísteček, na kterém bylo telefonní číslo. První jsem se lekla, takže jsem ho skrčila a chtěla vyhodit. U koše mi ale došlo, co mi řekla Jitka a číslo jsem opět odkryla. Přemýšlela jsem, zda by to opravdu mohl být ten onen, ale volat jsem nechtěla. Byla jsem unavená a přišlo mi neslušné volat tak pozdě v noci někomu na mobil, tak jsem počkala na další den.

Hned ráno jsem vzala mobil a naťukala číslo. Chvíli jsem se rozmýšlela, zda mám opravdu zavolat nebo ne – přece jen jsem nevěděla jistě kdo to je. Ale nakonec jsem si dodala odvahu a zmáčkla tlačítko VOLAT. Asi pět minut to jen zvonilo a nic, už jsem to chtěla pokládat, když v tom se mi ozval ve sluchátku mužský hlas, velmi podobný tomu z párty. Nemohla jsem ze sebe vydat ani hlásku, ale ani to tak nevadilo, jelikož onen řekl: „ Jsem rád, že jsi to číslo nevyhodila a zavolala. Včera jsem se ani nestihl představit – jmenuju se Filip. “ Byla jsem ráda, že konverzaci začal on, a tak ze mě nervozita opadla a my jsme spolu měli zhruba půl hodinový rozhovor. Domluvili jsme se na schůzce, na kterou jsem se už od domluvení těšila.

Když ale přišel ten den D, znervózněla jsem a nevěděla, zda opravdu mám jít. Mého zvláštního chování si všimla i má starší sestra Monika, jenž právě přijela na návštěvu se svou dvou měsíční dcerkou Verunkou. „ Markét? Jsi v pohodě? “ zeptala se mě, když šla okolo otevřených dveří u mého pokoje. Odvětila jsem jí, že ano, ale jí se pořád něco nezdálo. Když jsem si všimla, že si mě pořád prohlíží, zeptala jsem se, jestli něco potřebuje a ona, že ne a odešla. Pomalu se blížila ona hodina naší schůzky a já si dodávala stále víc a víc odvahy, aby to se mnou neseklo. Domluvili jsme se, že mě vyzvedne autem na rohu naší ulice, tak jsme pomalu vyrazila.

Myslela jsem, že budu ještě chvilku čekat a ono ne, už tam stálo bílé auto a u něj stál vysoký muž. Jasné, že jsem nevěděla 100% zda je to on, ale šla jsem k němu. „ Omlouvám se, že jsem tady s takovým předstihem, ale nemohl jsem se dočkat, až tě opět uvidím. “ řekl a usmál se. Viděla jsem ho zřetelně, jelikož stál zrovna pod světlem. Usmála jsem se tedy taky, a poté jsme vyrazili na večeři.

Muži – pro ženy někdy opravdu neznámá a někdy i důvod jejich trápení a problémů. Po zkušenostech s mým již bývalým manželem jsem se rozhodla pořádat schůzky s ženami, které mají podobné zkušenosti atd. Ještě před tím, než začnu povídat o tom, jak jsem se ke svému nápadu dostala, vám povím, kdo vlastně jsem.

Jmenuji se Hana, je mi 42, jsem 3 roky rozvedená a mám 4 děti – Tomáše, Karolínu, Anetu a Hynka. A nyní k tomu, jak jsem se dostala k nápadu scházet se s ženami s podobnými životními zkouškami.

Seděla jsem si tak v pracovně a ptala se sama sebe „ Proč? Proč zrovna já? Proč zrovna já jsem musela žít s takovým parchantem? “ Chtěla jsem na tyto myšlenky zapomenout a sedla jsem k internetu. Samozřejmě jsem nezapomněla a brouzdala na internetu na stránkách s touhle tematikou. Po chvilce mého internetového brouzdání jsem narazila na stránku, kde jsem sdělila svůj příběh a napsala, že bych ráda pořádala sezení pro ženy, co měly nebo stále mají podobné zkušenosti. Neozval se skoro nikdo, až na dvě ženy, které napsaly, že by se rády sešly. A tak jsme se veřejně domluvily, že se sejdeme v jedné městské kavárně. Domluvily jsme se tři, takže nikdo nečekal, kolik se nás nakonec sejde.

A je tady den, kdy pořádám první sezení. Myslela jsem, že přijde pár žen, možná jen my 3, ale ono ne, sešlo se nás 10. Každá z nás si prošla nějakou zkouškou s partnerem a nyní si je mezi sebou můžeme sdělit bez ostychu a beze strachu. Jsme na tom stejně a každou partner zklamal. Jelikož jsem tohle uspořádala já, bylo mou povinností všechny přivítat. Po přivítání se všemi dámami jsem řekla první z dam, aby začala se svým příběhem.