Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    pavlapastekova
    28. pro 2018    Čtené 270x

    Pohádkování - Eskymák Kvido a jeho dobrodružství

    První z mých pohádek z cyklu Pohádkování... 🙂 Pohádka k poslechu i na YouTube: https://www.youtube.com/watch?v=qz2Df4sYSfE

    Daleko na Severu, v oblasti Severního Pólu, žil, byl malý Eskymák, který se jmenoval Kvido. A ten uměl, tak jako některé děti, pořádně zlobit rodiče. Neposlouchal a neustále se rodičům schovával. Zkrátka s ním šili všichni čerti. To se mu ale jednoho dne stalo osudným. Pojďme si tedy povědět, co se mu vlastně přihodilo.

    Kvido si jednoho rána smyslel, že se půjde s tatínkem podívat, jak se chytají ryby. Žadonil po mamince, aby ho pustila.

    „ Ale synáčku, na to jsi ještě moc malý. Nemůžeš jít s tatínkem chytat ryby. Ještě by ses někde ztratil. “ vymlouvala mu maminka jeho nápad. Tatínek také nebyl moc nadšený, ale když Kvido jinak nedal, přece jen ho vzal s sebou.

    Jakmile dorazili k vodě, kde Eskymáci ryby lovili, začal Kvido objevovat nový svět. Tatínek na něj zpovzdálí volal, ať nechodí nikam daleko, ale Kvido byl Kvido a jeho zvědavost a hlavně neposlušnost mu nedaly, a tak šel dál a dál, až došel na místo, které neznal a cestu zpátky domů si nepamatoval.

    „ Maminko! “ volal s pláčem svou maminku. „ Kdybych byl jenom poslouchal tatínka, nemusel jsem se ztratit.“ litoval svého činu.

    V tom k němu ale někdo přistoupil. „ Copak tě trápí? “ zeptal se neznámý dětský hlas. Kvido se porozhlédl okolo sebe a spatřil malého ledního medvídka.

    „ Ztratil jsem se a nevím, jak se dostanu domů. Úplně jsem zapomněl cestu.“ Medvídek nevěděl, jak mu má pomoci, ale poté jej napadlo, že by mohl jít pro pomoc ke své mamince, lední medvědici. „ Pojď se mnou! Moje maminka ti třeba pomůže. “ řekl medvídek. Kvido měl sice trochu strach, ale nakonec souhlasil a šel. Cesta jim rychle ubíhala, a tak byli brzy v domečku ledních medvědů.

    „ Maminko! Maminko! “ volal na svou maminku malý medvídek.

    „ Copak trápí moje zlatíčko? “ ptala se máma medvědice.

    „ Mne nic, ale tady můj kamarád Kvido nemůže najít cestu domů. Odběhl od tatínka a ztratil se. Pomůžeme mu najít cestu?“ žadonil medvídek.

    „ Ráda bych ti pomohla Kvido, ale nevím, jak najít cestu do vaší osady. S lidmi se nestýkám.“ řekla smutně a otočila se na svého malého medvídka. Kvidovi vyhrkly slzy z očí a začal litovat toho, co udělal. Najednou si ale medvědice vzpomněla na polární vlky a řekla: „ Možná vím, kdo by ti mohl pomoci. “

    Kvidovi se rozsvítily oči štěstím a poslouchal slova medvědice. „ Polární vlci většinou všechno ví. Jsou to lovci a zdejší krajinu znají moc dobře. Pojď, dovedu tě za nimi a třeba ti pomohou.“ Kvido přikývl a medvědice ho pobídla: „ Pojď, nasedni mi na hřbet. K vlkům je to velký kus cesty a nejspíš by tě brzy bolely nohy. “ Kvido uposlechl, nasedl na její hřbet a vyrazili.

    Zatím co se vezl na medvědím hřbetu a obdivoval kožíšek, z něhož sálo teplo, malý medvídek poskakoval vedle své maminky.

    Pro Kvida to byl nový zážitek a než se nadál, byl společně s medvědicí a malým medvídkem u vlčí skrýše. „Copak tady hledáte? “ zeptal se vůdce smečky.

    „ Tady Kvido, náš lidský kamarád, se ztratil a nemůže najít cestu domů. Myslíte, že byste mu mohli pomoci? “ zeptala se. Vůdce smečky se přísně podíval na Kvida a zeptal se: „ A co jsi vyváděl, že ses ztratil? “ Kvido se jej bál, ale když vedle sebe uviděl stát medvědici, dodal si odvahy a spustil: „ Neposlouchal jsem tatínka a běhal jsem tam, kam jsem neměl. A potom jsem se ztratil.“

    „ A ty nevíš, že se mají rodiče poslouchat? “ huboval mu vůdce. Kvido odvětil, že ví a že už si to všechno bude pamatovat a bude poslouchat. Vlk se nad ním tedy slitoval a povolal nejmladšího člena smečky, vlka Šedáka. Šedák přesně věděl, kudy má Kvida vést, protože široko, daleko zde byla pouze jedna jediná lidská osada.

    Kvido se tedy rozloučil s medvědy a poděkoval jim za pomoc. Sedl Šedákovi na hřbet a ten pospíchal k osadě, aby tam byli co nejdříve.

    U osady Kvido sesedl a Šedák mu ještě naposledy připomněl: „ Nezapomeň, co jsi slíbil.“ „ Nezapomenu a děkuju. “ zvolal Kvido a utíkal do osady.

    Tam už to poznával. Věděl, že je doma. Viděl tetičky, strýčky, iglú, ve kterém bydlí, ale hlavně maminku a tatínka, kterým se rozběhl ihned do náruče.

    A co jim slíbil?

    „ Maminko, tatínku, já už budu poslouchat. “

    A tak skončilo Kvidovo dobrodružství. Poznal nejen zvířátka, která neznal, ale také ochotu pomoci druhých a důležitost přátelství.


    Ano, u nás občas hlídá i strejda, a pak to tak dopadá 😀 😀

    pavlapastekova
    23. bře 2015    Čtené 0x

    PŘÍBĚH Č. 2 - MOJE TĚLO JAKO PŘEDMĚT

    Holky tady vkládám druhý z 10 příběhů. Jedná se o smyšlený příběh, ale je možné, že někdo tohle opravdu zažil, tak se když tak omlouvám, že vám to třeba tímto připomenu.

    Jmenuji se Lucie, je mi 33, mám dceru Eriku, která se narodila jenom díky tomu, co se mi stalo s mým dnes již bývalým partnerem. Rovnou se přiznám, že jsem na muže navždy zanevřela a žiji s ženou. Doufám, že to žádnou z vás nepobouří, ale až uslyšíte, co se mi stalo, tak pochopíte, proč jsem to udělala.

    Byla to pro mě první velká láska, která stálo za to, ale taky tak dopadla. Víte jaké to je – jste v pubertě, zalíbí se vám starší muž a vy se můžete zbláznit. No a to byl právě ten problém, který mě navždy změnil život. A teď k tomu co se stalo.

    Bylo mi 15 a zamilovala jsem do o 10 let staršího muže, spolupracovníka mého staršího bratra Jirky, se kterým jsem se seznámila na fotbale, který oba s bratrem hráli. Vypadala jsem na 20, takže se se mnou Petr ( otec mé dcery a můj bývalý partner ) bavil na úrovni, jako se sobě rovnou a věkově stejně starou. Pamatuji si ještě jako by to bylo dneska, když mě pozval na večeři a já celá nadšená v 15 přijala. Ostatně to by asi každá z nás byla nadšená, nemám pravdu. Když se to dozvěděl bratr, tak se snažil mi to vymluvit – Lucko, dej si na něho pozor! Já vím, co je to za člověka! – Neuposlechla jsem a na večeři šla. Teď vím, že jsem udělala největší blbost svého života. Ale to je jen zbytečné povídání, pokračuju.  

    Večeře proběhla na jedničku a já byla až po uši zamilovaná, Petr se choval kouzelně. Připadala jsem si s ním jako princezna. Celou dobu mi říkal, jak mi to sluší a jak jsem kouzelná s těma modrýma očima a že jsem nejkrásnější ženská, kterou kdy viděl. Já puberťačka jsem mu to samozřejmě žrala jako největší sladkosti, a tak pokračoval. To bylo samé ty jsi krásná atd. Zkrátka říkal to, co by každou z nás potěšilo, a co teprve mladou patnáctku. Ale každý večer nějak končí, tak mě hodil autem domů a říkal, že zavolá a domluvíme se na další schůzce. Snažil se mi dát pusu, ale já ucukla. Nezlobil se na mě a řekl, že mě chápe, ale že to chtěl prostě zkusit. Nezazlívala jsem mu to, vystoupila z auta, usmála se. A víte co on? Bez sebemenší reakce odjel. Kdyby oplatil alespoň úsměv. Nic. Jo, v ten moment jsem byla trochu smutná, ale když jsem si vzpomněla na celý večer, tak jsem mu odpustila a šla s poklidem domů.

    Tam na mě čekal Jirka a říkal – Tak co? Zkoušel to na tebe tak jako to zkouší na ostatní holky? – Seřvala jsem ho, že co si to jako vymýšlí, že Petr je slušňák a šla k sobě. Brácha na mě už jen zavolal – Dělej, jak myslíš, ale abys toho pak nelitovala. – a já nasraně práskla dveřmi - Co mi má co bratr kecat do vztahů? - Řekla jsem si pro sebe, vzala jsem pyžamo z postele a šla jsem se osprchovat. Usínalo se mi potom parádně.

    Další den jsem ve škole vykládala kamarádce Báře o svém zážitku, když se mě ptala jak jsem se měla o víkendu. Jenom nedůvěřivě zírala a říkala to samé jako bratr – Dávej si pozor! Na něho obzvlášť. Já jsem supěla co proti němu má a osočila ji, že mi závidí a žárlí. Ona ale, že ne, jen že to se mnou myslí dobře. Já si ale pořád hrála na uraženou, a tak mi řekla – Víš co, já se fakt nechci hádat. Neřešme to. – Jenže já to nemohla neřešit. Milovala jsem ho. Pořád jsem ho řešila, ale Bára se o něm odmítala bavit. – Víš co, když mě nemáš ráda a závidíš mi, tak se nemusíme vůbec bavit. Nejsi kamarádka. – vmetla jsem jí do tváře a přesedla si ze společné lavice do úplně prázdné v zadní části třídy. Tam jsem tak seděla celý týden a těšila se na další rande s Petrem.  

    Rande přišlo, vše bylo zase super. Petr mě vyvezl na kopec za městem, ze kterého se krásně dal pozorovat západ slunce. Vylezli jsme tedy z auta, Petr roztáhl deku, na kterou jsme si oba sedli. Vše bylo parádní. No ale už jen chvilku. Jakmile slunce začalo zapadat, tak se mě snažil políbit podruhé. Opět jsem ucukla, ale on už na mě, že jestli jsem normální, že pořád cukám a že nemám být srab. Tak jsem se zastyděla a začala se s ním líbat. I když jsem ze začátku nechtěla, pak se mi to zalíbilo. Vůbec by mě nenapadlo, jak to bude pokračovat.

    Představte si, že mi z ničeho nic sjel rukou na prsa a pevně mi je držel. Chtěla jsem mu říct, co blbne, ale on mě držel druhou vší silou, jen abych nemohla ucuknout. Nakonec se mi to ale přeci jen povedlo a prosila ho, ať mě odveze domů. A on, že proč, že ještě není konec tomu, co on začal. Byl vzteklý, ale nakonec mým prosbám vyhověl a domů mě odvezl.

    Jakmile u našeho zastavil, řekla jsem mu jen Ahoj a rychle vyletěla z auta. Letěla jsem hned domů, abych od něj byla co nejdál. Říkala jsem si, co je to za hajzla, ale po chvíli jsem ho omlouvala tím, že je to prostě chlap. Já blbá a hlavně naivní slepice. Doufala jsem, že se na mě nebude zlobit a napíše, že se chce sejít znova. Napsal. Asi za 4 dny.  A to víte, zase jsem mu naletěla na špek a na rande s ním šla. Ale tam se stalo něco, co mi ukázalo, že není v pořádku.

    Pozval mě do kina, takže šlo zase o úplně jiné rande. Vyzvedl mě doma a choval se tak nějak odtažitě. Měla jsem strach se zeptat, co se stalo, a tak jsem jen mlčela a mlčela. Celkově to bylo divné rande. Skoro jsme spolu nemluvili. Možná to bylo dobře, protože když jsem zjistila, kam mě vlastně vzal, myslela jsem, že mě trefí šlak. Žádné kino, žádný film. Vzal mě normálně do hotelu, kde se stalo něco, co se stát prostě nemělo.

    Vzal mě do pokoje, kde to vypadalo, jako kdyby tam byla anglická královna. Všude nádherně čisté věci, až jsem s údivem jen stála. Čekala jsem, že pustí film tam. A ono taky jo, pustil, ale radši bych to neviděla. Bylo mi 15 a on pustí erotický film, který mě spíš pohoršoval, jak těšil. Ale přece jen jsem ho nějak s ním shlédla. Myslela jsem si, že to bylo to nejhorší co mě ten večer čekalo, ale OMYL. OMYL JAK VRATA. Jakmile skončil film, začal mě líbat na krku. To jsem nijak neřešila, protože to bylo podobné tomu, co se stalo na předchozí schůzce. Řešit jsem začala až to, jak mi bez svolení sjel rukou do kalhot a řekl, že jestli jenom pípnu, zmlátí mě tak, že mě ani vlastní matka nepozná. Měla jsem takový strach, a tak jsem začala ječet. To jsem radši dělat neměla. V momentě mě chytil za vlasy a takovou mi ubalil. – Já jsem ti to říkal ty děvko – na mě spustil a já s brekem chtěla utéct. No nemohla jsem, pokud jsem nechtěla být skalpovaná. Bylo mi strašně a když jsem prosila, ať mě pustí a nechá řekl jen – No počkej kočičko, to není všechno!

    V tom jsem poznala, že je sakra zle, ale nemohla jsem udělat nic. Ten hajzl ze mě strhl všechno oblečení, co jsem měla a chladnokrevně mě znásilnil. Brečela jsem jak želva, ale bylo mi to prd platné. Celou dobu jsem si vyčítala, že jsem neposlechla bráchu a Báru. Já pitomá husa.

    Jenom co bylo po všem, tak jsem se oblekla. Krve ze mě bylo jak z vola, ale pánovi to bylo jedno. Hlavně, že si užil a už mu bylo jedno, co chci. Najednou jsme mohli jet domů, aniž bychom uklidili tu spoušť. Nač by se pán namáhal. Ovšem mi to nedalo a tak jsem všechno chtěla vzít sebou. Začal na mě řvát, jestli jsem normální a ať to nechám kde to je, že to není moje věc to brát. Připadala jsem si strašně. Nejen, že jsem tak bez úcty přišla o panenství, ale můj první sex stál za pěknej pendrek. Vůbec jsem to tak nechtěla. Ale moje chyba. A ono to pak ještě pokračovalo.

    Jak mě zavezl domů, hned jsem utekla, abych ho už nemusela vidět. Ale jak to u mě bylo normální, doma jsem ho zase omlouvala a vlastně mu i odpustila. Ještě párkrát jsme se sešli, ale pokaždé udělal to samé. Jednou mě zmlátil až tak, že jsem nemohla pomalu ani vstát, do toho mě znásilnil. Připadlaa jsem si jako kurva největšího formátu.

    Když se o to snažil naposled, našel nás bratr. Ani nevíte, jak jsem byla šťastná. Hned ho zpacifikoval, zavolal policajty a mě uklidňoval a říkal – Co jsem ti říkal? Nemohla jsem mu vůbec odpovědět, jen jsem tiše plakala na jeho rameni. Hajzla si nakonec odvezli policajti a já se časem dozvěděla, že jsem nebyla první, komu to udělal, ale asi desátá. No, šel sedět no. Za znásilnění a i jedno ublížení na zdraví. Dobře mu tak. Nechtěla jsem na něho už vůbec myslet. Ale musela.

    Asi měsíc na to jsem totiž nedostala menstruaci a došlo mi to – jsem těhotná. Udělala jsem si test a ono fakt – dvě čárky. Byla jsem bezradná. Bylo mi 15, ale toho malého prcka jsem se nedokázala vzdát. Největší oporou mi teď byl brácha a rodiče. Brácha jim vše pověděl a oni mě drželi nad vodou, co jen to šlo. Jen díky nim jsem porodila zdravou holčičku, které jsem dala jméno Erika. Sice nikdy nepozná tátu, ale já jsem ráda. Možná mi bude jednou vyčítat, že jsem si potom našla raději partnerku, ale časem, až jí povím, jak to bylo, to třeba pochopí. Sice nevzešla z pravé lásky, ale láskou pro mě ONA zůstane navždy, přece jen je to moje dcera.  

    pavlapastekova
    19. únor 2015    Čtené 0x

    PŘÍBĚH Č.1 - MUŽ S VÍCE ŽENAMI

    Holky, než budete číst, musím vám říct, že se jedná částečně o fikci - některé věci z príběhů jsem zažila sama, ale některé vůbec a jsou smyšlené. 

    Ahoj, jmenuji se Markéta, mám tři děti a ráda bych vás seznámila se svým příběhem. Nikdy by mě nenapadlo, že mě něco takového potká, ale osud si nevybírá.

    Bylo mi 18, když jsem šla s nejlepší kamarádkou Jitkou do jednoho baru, kde jsme chtěli strávit večer se zábavou. Nenapadlo mě, že bych mohla potkat v tenhle den svého, dnes už bývalého, manžela. Šla jsem takhle k baru, když do mě narazil pohledný černovlasý mladík. Velice se mi omlouval, usmíval se a pomohl mi zvednout věci, které jsem po té srážce upustila. Poděkovala jsem mu a nechala to být. Neříkám, že se mi už v ten okamžik nelíbil, ale nemyslela jsem si, že by z toho mohlo být víc.

    Jakmile párty skončila, šly jsme domů. Jitka mi prozradila, že sledovala onoho neznámého celou dobu a že ta naše srážka nebyla náhoda. Řekla mi, že si mě celou dobu prohlížel a šlo vidět víc než dost, že by měl zájem. Ale já jsem tomu nevěřila. Rozloučily jsme se spolu a já šla domů. Při vytahování věcí z mé kabelky mi vypadl lísteček, na kterém bylo telefonní číslo. První jsem se lekla, takže jsem ho skrčila a chtěla vyhodit. U koše mi ale došlo, co mi řekla Jitka a číslo jsem opět odkryla. Přemýšlela jsem, zda by to opravdu mohl být ten onen, ale volat jsem nechtěla. Byla jsem unavená a přišlo mi neslušné volat tak pozdě v noci někomu na mobil, tak jsem počkala na další den.

    Hned ráno jsem vzala mobil a naťukala číslo. Chvíli jsem se rozmýšlela, zda mám opravdu zavolat nebo ne – přece jen jsem nevěděla jistě kdo to je. Ale nakonec jsem si dodala odvahu a zmáčkla tlačítko VOLAT. Asi pět minut to jen zvonilo a nic, už jsem to chtěla pokládat, když v tom se mi ozval ve sluchátku mužský hlas, velmi podobný tomu z párty. Nemohla jsem ze sebe vydat ani hlásku, ale ani to tak nevadilo, jelikož onen řekl: „ Jsem rád, že jsi to číslo nevyhodila a zavolala. Včera jsem se ani nestihl představit – jmenuju se Filip. “ Byla jsem ráda, že konverzaci začal on, a tak ze mě nervozita opadla a my jsme spolu měli zhruba půl hodinový rozhovor. Domluvili jsme se na schůzce, na kterou jsem se už od domluvení těšila.

    Když ale přišel ten den D, znervózněla jsem a nevěděla, zda opravdu mám jít. Mého zvláštního chování si všimla i má starší sestra Monika, jenž právě přijela na návštěvu se svou dvou měsíční dcerkou Verunkou. „ Markét? Jsi v pohodě? “ zeptala se mě, když šla okolo otevřených dveří u mého pokoje. Odvětila jsem jí, že ano, ale jí se pořád něco nezdálo. Když jsem si všimla, že si mě pořád prohlíží, zeptala jsem se, jestli něco potřebuje a ona, že ne a odešla. Pomalu se blížila ona hodina naší schůzky a já si dodávala stále víc a víc odvahy, aby to se mnou neseklo. Domluvili jsme se, že mě vyzvedne autem na rohu naší ulice, tak jsme pomalu vyrazila.

    Myslela jsem, že budu ještě chvilku čekat a ono ne, už tam stálo bílé auto a u něj stál vysoký muž. Jasné, že jsem nevěděla 100% zda je to on, ale šla jsem k němu. „ Omlouvám se, že jsem tady s takovým předstihem, ale nemohl jsem se dočkat, až tě opět uvidím. “ řekl a usmál se. Viděla jsem ho zřetelně, jelikož stál zrovna pod světlem. Usmála jsem se tedy taky, a poté jsme vyrazili na večeři.

    Večeře byla parádní, bavili jsme se, smáli se a šlo poznat, že nejsme ani jeden chladným a že se vlastně jeden druhému velmi zamlouváme. Po večeři jsme ještě šli na krátkou procházku, kde se to vše „ rozjelo “ . 

    Šli jsme spolu k blízkému rybníku, kde je odjakživa velmi romantické prostředí. Tak jako každá jiná ženská jsem byla drobátko nervózní, a myslím, že to na mě šlo poznat. Ale to odbočuji. Stále jsme šli, když se najednou Filip zastavil. „ Co se stalo? “ zeptala jsem se, jelikož jsem měla strach, že jsem něco vyvedla. „ Nic se nestalo, jenom pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem poznal tak báječnou ženskou jako jsi ty. “ řekl mi a poté přišel blíže ke mně. Věděla jsem, respektive cítila, co se stane, ale měla jsem strach, takže jsem řekla jen, že musím už domů, aby se rodiče nebáli. Filip nebyl dvakrát nadšený, ale bral mé rozhodnutí sportovně, a tak jsme šli k autu, aby mě odvezl domů. Vypadalo to, že je všemu konec. Ale ono ne.

    Když jsme dorazili k autu, chytil mě za ruku a přitáhl k sobě. „ Nemůžu to nechat jen tak být! “ řekl rozhodně a políbil mě. „ Je to ten pravý ! “ pomyslela jsem si v tom okamžiku. To jsem ale nevěděla, že se šeredně mílím. Ale k tomu se dostanu až později. Po našem prvním polibku ze mě nervozita úplně opadla a pokračovalo to dál a dál – od dalších polibků až po vášnivé „ líbání “. Připadala jsem si jako princezna v pohádce. Od toho dne vše vycházelo podle mých představ – Filip byl báječný přítel, kamarád, věděla jsem, že se mu můžu se vším svěřit a jelikož mi mnohokrát naznačoval něco o svatbě, čekala jsem, že přijde brzy i otázka „ Markéto, vezmeš si mě? “ Ona ta otázka opravdu přišla, ale to byla cesta do úplného pekla plného lží.

    Bylo jarní dopoledne a já jsem se probouzela po noci se svým vyvoleným, když v tom jsem si na stole všimla velké kytice růží, na které bylo napsáno – Pro mou nejmilovanější. Udělalo mi to takovou radost, že jsem radostí vyskočila z postele. Jakmile jsem vyskočila, Filip přišel do ložnice a pravil: „Sledovat tě je jako sledovat nejdražší šperk na světě. Moc tě miluji. A tak se tě tedy ptám – Vezmeš si mě? “ V ten moment mi vyhrkly slzy do očí a odpověděla jsem spokojeně ANO. Vše bylo i po svatbě naprosto perfektní. Tedy jen do mého těhotenství.

    Snažila jsem se před ním těhotenství co nejdéle tajit, což se nakonec ukázalo jako velká chyba. Měnily se mi nálady jako na běžícím páse a můj manžel z toho začínal být nepřátelský a jeho chování se taky změnilo. Najednou začal trávit v práci víc času než obvykle, často si volal s kolegy z práce. Vůbec by mě nenapadlo, že by se mohlo dít něco horšího. Vše mi došlo až v ten den, kdy jsem mu chtěla své těhotenství oznámit.

    Přišla jsem domů z návštěvy kamarádky o něco dřív a celá natěšená jsem mu to běžela říct. Jenomže ouha – z ložnice jsem slyšela ženské vzdychání a k tomu i mého manžela. Bylo mi strašně, ale šla jsem ještě blíž, pootevřela dveře a viděla to, co jsem vidět neměla. Můj manžel tam byl se dvěma ženami a očividně si to s nimi tělo na tělo užíval. Hned jak jsem to uviděla, spustila jsem v takový pláč, že mě možná i slyšel. Nebyla jsem schopná ani jednoho slova, a tak jsem rychle utekla. Brečela jsem, byla jsem nešťastná, ale pořád jsem ho omlouvala, že musí být pod vlivem narkotik nebo alkoholu. Raději jsem to neřešila a šla se projít. Když jsem se vrátila, manžel už seděl v obýváku a předstíral, že na mě čeká.

    Jakmile jsem vešla do dveří, šel ke mně a objal mě. Nemohla jsem se na něj ani podívat, čehož si všiml a tak se zeptal co se děje. „ Co se děje? Ty si tady užíváš s cizími děvkami a vůbec tě nezajímá, že budeš táta? “ vmetla jsem mu do obličeje surově, aby si uvědomil, co se stalo a jak se vůbec zachoval. Zůstal stát s otevřenou pusou a nevěřícně na mě koukal. „ Cože? Já že budu táta? “ ptal se s neuvěřením. Vypadalo to, že byl rád. A on také byl, ale jen do doby, než se mi ve 22 letech narodila dcera Vanda. Po porodu jsem se musela věnovat jen jí a manžela trochu zanedbávala. Omlouvala jsem se mu, že to jinak nejde a že ať vydrží, že se naučím vše nějak skloubit. A on tedy, že ano, že to vydrží a bude mi pomáhat. No, já naivka jsem mu to věřila a všude ho vychvalovala jak je ochotný a vytrvalý. To už si ale moje okolí začalo všímat jeho divného chování. Jenomže mě jejich rady nezajímaly – jednou to byl otec mé dcery, tak to haslo. Ano, byla jsem potom velmi zklamaná tím, když jsem zjistila, že mě už delší dobu podvádí se svou mladší kolegyní. Byla jsem úplně nešťastná, sbalila jsem kufry a odešla i s malou ke svým rodičům.

    Jenomže pár dní na to se objevil Filip u dveří našich a prosil o odpuštění, že to přehnal. Dala jsem mu já blbá poslední – třetí šanci. Ale to bylo to nejhorší. Jednoho dne – zrovna jsem s Vandou přijela za ním neohlášeně do práce v době, kdy měl končit a co nevidím – Rozdává si to tam se dvěma kolegyněmi a očividně se mu to líbí. Byla jsem ochotná mu tolik odpouštět, ale tady pohár přetekl i u mě. Jakmile jsem to viděla, vzala jsem dceru do náruče, nazvala ho haj… a rychle jsem utekla pryč. Měla jsem toho dost. Žiji s chlapem nebo s  parchantem? Kdo ví, kolikrát mě vlastně podvedl. Radši to ani nechci vědět. Den na to měl na stole rozvodové papíry a surově jsem na něho apelovala, aby je podepsal. Ani mu nějak nevadilo, že dcera bude plně v mé péči. Nakonec mi řekl jen jedno – „ Když ty jsi byla nesnesitelné a potěšení jsem s tebou neměl, hledal jsem ho jinde. Ano, mám rád mnohoženství a rád to táhnu s více ženami naráz. Podváděl jsem tě od naší svatby – i na svatbě jsem ti zahnul – se servírkou. “ A to pro mě byla poslední kapka. Napřáhla jsem ruku a se slovy „ Ty haj… ! “ jsem mu lištila .To bylo „ naposled „ co jsem ho viděla. U rozvodu jsem se na něj ani nepodívala a byla jsem strašně ráda, když bylo po všem. Z mé největší lásky té doby se stala ta největší katastrofa.

    Dlouho jsem na muže zanevřela, ale nakonec se i na mě usmálo štěstí a později jsem potkala báječného muže, se kterým mám dnes pětiletá dvojčata.

    Svého bývalého manžela jsem nedávno viděla a musím vám povědět, že vypadá strašně. Jeho slastné chvilky s ženami mu byli sice potěšením, ale po tom, co se vzdal své dcery a rozvedl se se mnou, se už nikdy neoženil a zůstal sám. A já mu přeji, aby sám zůstal už do konce života! 

    pavlapastekova
    18. únor 2015    Čtené 0x

    OSUDOVÉ ZKOUŠKY - ÚVOD - PŘEDMLUVA

    Muži – pro ženy někdy opravdu neznámá a někdy i důvod jejich trápení a problémů. Po zkušenostech s mým již bývalým manželem jsem se rozhodla pořádat schůzky s ženami, které mají podobné zkušenosti atd. Ještě před tím, než začnu povídat o tom, jak jsem se ke svému nápadu dostala, vám povím, kdo vlastně jsem.

    Jmenuji se Hana, je mi 42, jsem 3 roky rozvedená a mám 4 děti – Tomáše, Karolínu, Anetu a Hynka. A nyní k tomu, jak jsem se dostala k nápadu scházet se s ženami s podobnými životními zkouškami.

    Seděla jsem si tak v pracovně a ptala se sama sebe „ Proč? Proč zrovna já? Proč zrovna já jsem musela žít s takovým parchantem? “ Chtěla jsem na tyto myšlenky zapomenout a sedla jsem k internetu. Samozřejmě jsem nezapomněla a brouzdala na internetu na stránkách s touhle tematikou. Po chvilce mého internetového brouzdání jsem narazila na stránku, kde jsem sdělila svůj příběh a napsala, že bych ráda pořádala sezení pro ženy, co měly nebo stále mají podobné zkušenosti. Neozval se skoro nikdo, až na dvě ženy, které napsaly, že by se rády sešly. A tak jsme se veřejně domluvily, že se sejdeme v jedné městské kavárně. Domluvily jsme se tři, takže nikdo nečekal, kolik se nás nakonec sejde.

    A je tady den, kdy pořádám první sezení. Myslela jsem, že přijde pár žen, možná jen my 3, ale ono ne, sešlo se nás 10. Každá z nás si prošla nějakou zkouškou s partnerem a nyní si je mezi sebou můžeme sdělit bez ostychu a beze strachu. Jsme na tom stejně a každou partner zklamal. Jelikož jsem tohle uspořádala já, bylo mou povinností všechny přivítat. Po přivítání se všemi dámami jsem řekla první z dam, aby začala se svým příběhem.

    pavlapastekova