Mít 3 děti je fajn. Ovšem jen dokud jsou všichni bez zdravotních problémů. Princezna má zánět močových cest a protože tatínek musel být v práci a nebyl po ruce nikdo jiný na hlídání zbytku smečky, tak jsem je měla sebou všechny. V čekárně u paní doktorky začalo peklo, protože při tom ranním fofru, aby jsme mohli co nejdřív vyrazit k doktorce jsem sebou nevzala žádnou zábavu ve formě náročné literatury, aneb - jak dělají zvířátka a co je toto za barvičku. Princezna brečela, že furt chce na záchod a že to bolí. Smíšek vymýšlela, co by vymyslela a když už jí došly nápady, tak si uvědomila, že má hlad a žízeň a mlela to pořád dokola. Stihla si i rozdělat culík, protože ho nechtěla mít nahoru, ale na boku. Prcek začal křičet hlady taky, takže jsem ho tam krmila, u toho chytala smíška, která lezla na židli a zase dolů. (Jen v tu dobu, co jsem krmila). Pak jsem prcka dala do sedačky, abych mohla smíškovi podat kapesník, protože nutně potřebovala smrkat. Mezitím se prcek poblindil a začal brečet, protože ho to studilo. Tak jsem ho vytáhla, že ho převlíknu a přebalím. Smíšek samozřejmě taky potřebovala na přebalovák a vysvětlení, že tenhle je jen pro miminka nehodlala akceptovat, takže začala kňourat. Nakonec ustoupila, když jsem vytáhla z peněženky všechny možný karty, ať si je prohlíží. To jí ale dlouho nebavilo, takže začala hledat princeznu, která už po třetí šla na záchod. Čapla jsem prcka a běžela chytat smíška na chodbu, kde už jsem slyšela, jak princezna zase brečí na záchodě. 

Když už byli všichni 3 relativně v klidu, tak se na mě podívala jedna paní, vedle které spořádaně seděla jedna hočička, cca 10ti letá a řekla: Vy by jste se potřebovala naklonovat, že?