Jak se to dělá???? Jak být doma x let a nezbláznit se? Jak přeprat mateřskou demenci a nebát se jít mezi lidi a mluvit s nima? A ještě se přitom cejtit dobře? O čem se vlastně lidi ne na mateřský baví? Mám za sebou 3 roky a další rok a půl před sebou a dochází mi, že jsem totálně zakrněla..
já byla doma 7 let...asi jsem si zvykla 😀 ne, tak já chodila hodně ven s kamarádkama, sice mají také děti ale dokážeme se bavit o všem možném ne jen o plenách 🙂 hlídání u mě není problém takže večer jsem občas vyšla mezi lidi, na skleničku, začala jsem si pak doma cvičit a šít, musela jsem si najít nějakou činnost jen pro sebe protože jsem občas měla krize...ted poslední rok na mateřské jsem ještě využila k dodělání autoškoly a já teda k tomu měla ještě dva uklidy, jakoby briádu, tak jsem opravdu doma nebyla pořád v kuse..ale zase jsem měla občas pocit že si toho nakládám až moc takže si asi člověk nevybere 😀
já jsem doma dva a čtvrt roku, pracuju z domu už asi rok a půl, takže zaměstnávám i mozek,našla jsem si nový koníček a i tak si přijdu zakrnělá, nenaplněná, ...mám hlídání, manžel se stará, jsem hodně mezi lidma, s kamarádkama...ale i tak se vlastně vše točí jen kolem malýho...ten denodenní stereotyp mi začíná lízt slušně na mozek a obdivuju a zároveň absolutně nechápu každou, která doma vydrží dýl jak tři roky 😀 ...a není to o tom, že mě to nebaví s malým...miluju ho a je to s ním od narození fakt dovolená, no stres, pohoda, jazz 😀 ,ale k životu potřebuju "víc" než jen být matkou na plný úvazek..potřebuju se realizovat, růst, plnit si sovje cíle, sny a přání....takže se už těším do práce, fakt, že jo 🙂
Mne nepřijdou zakrněly ani holky, co jsou doma 12 let.... Reagujou normálně, mluvi o spoustě zajímavých věcech.... Když mas kónicky,zájmy,čteš, nevidím problem.
Lidibna mateřsky se baví o politice, náboženství, pravni problematice,psychologii,daních, o lidech, o stavebních věcech,bydleni, nábytku,textilu, naradi, zemdelstvi, zahradniceni, školách a výukových netodach, fyzioterapii, medicine, tanci, divadle, cviceni, filmech, hudbě, výtvarným umeni, literatuře, proste co chceš. Jen i Ty musíš mit nějaké téma, které Te baví,zajímá. Ja si třeba o nanotechnologiích moc nepokecám.
@rya jj dokážu se bavit o vše, čtu zprávy, zajímám se odění v světě a mozek stále funguje jak má,ale ten vnitřní pocit, o tom to je...a nejsem ani žádná karieristka,....těžko s to popisuje tak, aby si někdo nemyslel, že si nevážím toho co mám, zdravý a šikovný, hodný dítě,..atd......ale to jedno dopoledne, kdy chodí do školky a já mám 4 hodiny pro sebe bych nevyměnila za nic... a spokojený jsme maximálně oba 🙂 a nejsme v tom samy....mám hodně kamarádek, které jsou na tom uplně stejně 🙂 ufff. 🙂
@kajjina Jo, tak přesně takhle nějak se cejtím, mluvíte mi z duše. Takový ten vnitřní pocit, že něco tomu životu chybí, že by člověk chtěl víc, než jen skákat kolem dětí. I když jsou to zlatíčka, tak jsme taky jen lidi, co potřebujou vypnout. Ale ono to ani dost dobře nejde. Když je člověk s nima, těší se, že aspoň an půl hoďky vypadne na procházku se psem. A když je venku, tak se v hlavě honěj myšlenky, co ty raubíři doma vyváděj a jestli nenajdu tatínka svázanýho v kozelci a děti na lustru. 🙂
řekla bych že od začátku chodit prostě co nejvíce mezi lidi, setkávát se s lidmi co nejsou na mateřské, stavit se občas do práce, pokud je práce co to umožnuje tak občas udělat něco z domu.. já chodím hodně někam s kolegyněmi třeba, občas když malá spí rodiče pohlídají a jdu s mužem ven, za kamarády, stavuju se do práce, teď se chystám sama rozjet něco pracovního.. jsem doma chvíli, ale zatím mi to nepříjde. Snad to tak půjde dál.. raději se i setkávám s maminkama co to mají podobně... co se s nimi můžu bavit o práci, lidech atd.. ne jen plenky, přikrmy atd...