Manžel má za sebou týden dovolené a druhý týden před sebou. Pojali jsme to formou výletů a společně tráveného času u rodinného krbu. Po jednom z hromadných nákupů se 4 dětma (jedno jsme si půjčili) mi řekl - už chápu, proč chceš nakupovat sama. Jindy zas běhal kolem ročního, kterej měl zrovna takovou tu super náladu, mezitím další 3 udělaly opičí dráhu po celým baráku a když jsem se s lavorem prádla probojovávalaz jednoho konce baráku na druhej, tak jsem mu řekla, že jsem ráda, že je doma a jsme na všechno 2. Na to mi řekl, že takhle si sice dovolenou nepředstavoval, ale že chápe, že toto je moje "dovolená" každý den a že to rozhodně dovolená není. I takhle muži vyznávají lásku ☺
Naštěstí si na manžela nemůžu stěžovat. On dopřeje osobní čas mně, já jemu. Děti jsme chtěli oba, tak se o ně taky oba staráme. On je rád, když s nima může bejt, nebere je jako povinnost. To samé platí u zvířat, práce na zahradě i o úklidu. Když mu někde něco vadí, tak jde a uklidí to bez 150 připomínek.
Jojo ten muj jel na Lipno bez deti :(, ale moje vima je, ze s nima travi malo casu. Jinak kdyz doma neco udela tak ma pocit, ze udelal 3x vic nez ja a je to prece pojoda, jenom lezim