petul.a
12. bře 2007

Už ne sami

Po dvouleté snaze, po léčbě anovulace, zrovna ve chvíli, kdy už si doktoři brousili nože na moji laparoskopii vejcovodů, jsem objevila dvě nejkrásnější čárky na světě 🙂

Tak je to tady. Z Plaváčka jsem se 19. 5. 2008 v 8.41 hod. vyklubala já, Barunka. Maminku jsem tím moc překvapila, protože ona byla stoprocentně přesvědčená o Jakubovi. Na sále mě prý dokonce chtěla reklamovat. Taky jsem ji za to hned počůrala do bříška. To proto, že mě z něj vytáhli císařským řezem. A to zas bylo proto, že jsem si v bříšku hačala a byla jsem na máminu postavu trošku větší - no posuďte sami: 3740 gramů a 52 centimetrů. Pak jsem tedy během dvou dnů zhubla na 3400 gramů a i když už se mamce dělalo mlíčko, tak já ho chvíli nemohla ochutnat, protože jsem byla trošku líná pořádně otevřít pusu, když mi ho chtěla dát, ale pak mě sestřičky přesvědčily. A měly pravdu, to mlíčko je faaakt moc dobrý. Dva dny po propuštění z porodnice mě viděla moje dětská paní doktorka. Je moc sympatická a sestřička taky, zdají se to být prima ženský. Moc jsem se jim líbila. Zas mě vážili - 3460 gramů. Za dalších 14 dní byla ta hodná paní doktorka u nás doma. Sice jsem se jí zase líbila, ale říkala, že nemám dávat hlavičku pořád na levou stranu, tak mě mamka začala točit na pravý bok. Taky mi našla bouličku na krku. Poslala nás na sono do Motola. Mamka s taťkou a vlastně celá rodina se strašně báli, ale já věděla, že to bude v pohodě. Na tom sonu byli všichni taky moc milí. Když mamka řekla, že jsme v šestinedělí po císaři, vzali nás hned, jak to šlo. Pan doktor byl sympaťák, takovej sporovtní typ, tak jsem ani neprotestovala 😀 No a bylo to O. K., je to jen svalové. Takže jsme jeli do berounské nemocnice na dětskou rehabilitaci. Zas tam byla milá sestřička (mám já to ale kliku) a ukázala nám, jak máme cvičit a jak mě mají naši masírovat. Tak provozujeme doma tělocvik a masáže. Při kontrole v šestinedělí jsem vážila 4280 gramů a měřila 57 centimetrů. Jsem prý tak akorát. A hurá, boulička na krku mizí, takže cvičení nese ovoce. Akorát hlavičku pořád natáčím doleva, tak mě mamka má stále točit napravo a podkládat a paní doktorka si to prý příště zkontroluje. Tak se musím snažit 😉 29. 7. - kontrola u rehabilitační sestry. Dostaly jsme s mamkou pochvalu!!! Svalíky už mám pěkně posílené, hlavičku točím na obě strany. Cvičíme ale dál a příště se se sestřičkou uvidíme 4. 9. 1. 8. - mimořádná kontrola u dětské doktorky. Jinak by si mě paní doktorka pozvala až ve 3 měsících, ale chtěla zkontrolovat to zatrolené otáčení hlavičky. A hurá - pochválila mě!!! Taky mě zvážili, mám 4970 gramů. To se všem moooc líbilo, hlavně taky proto, že jsem stále plně kojené miminko. Paní doktorka pořád opakovala, že jsem jí udělala velikánskou radost. Taky mě ale radši poslala do Prahy na kontrolu toho červeného flíčku na hlavičce. Prý se to jmenuje hemangiom. K téhle paní doktorce máme přijít 25. 8., se zprávou. 8. 8. - jela jsem s mamkou a tetou do Prahy, do Vinohradské nemocnice, na dětskou plastickou chirurgii, aby mi překontrolovali ten hemangiom. Prý je to v pohodě, ničemu to nevadí. Ani se to u takhle malých dětiček neodstraňuje a navíc je šance, že to zmizí. Stejně to budu mít přikryté vlásky, tak co... Máme ale pro jistotu přijet za 4 až 5 měsíců. Jo, a celou cestu i kontrolu jsem úspěšně prospala, tak mi to mamka musela vyprávět. Konečně jsem maminu přesvědčila, aby sem po dlouhé době zas doplnila údaje. Takže tedy: Plně kojena jsem byla do 6 měsíců, což mamině udělalo velikánskou radost, ani to nečekala. Do té doby jsem přibírala za měsíc tak 350 gramů. To bylo taky proto, že jsem se v noci nebudila na jídlo a spinkala až do rána. Po dovršení 6. měsíce nastaly dvě změny - začala jsem se v noci budit a taky jsem ochutnala něco jiného než mámino mlíčko. První přišla na řadu mrkvička, potom zkombinovaná s bramborem a postupně pak další zelenina. Chutná mi to moc. Prý je to i zdravé, tak to teda budu jíst. Koncem 6. měsíce mi naši dali večer kašičku. To je taky výborná věc. Chutná mi moc, nejradši mám krupicovou Bio Natur, druhá nejoblíbenější je rýžová banánová Sunarka. Táta říká, že bagruju teda solidně. No po kom to asi mám, když on si běžně dává 15 knedlíků... A mamina taky baští víc než solidně. Oba jsou ale štíhlí, tak si myslím, že taky budu moct sníst na co přijdu a nebudu tlusťoch. Jo, a mimochodem, od té doby, co se budím v noci na baštu, přibírám kolem kila za měsíc. A taky musím napsat, že už mi jednou bylo moooc špatně. Mamka s taťkou se o mě hrozně báli, jeden den jsem měla teplotu po odečtení 38,7, celou noc jsem skoro vůbec nespala a když už jsem usnula, těžce jsem dýchala a ze spánku vzdychala. Máma říkala, že to bylo hrozné. Druhý den (byla to sobota) si naši mysleli, že mě bolí ouško, protože jsem si na něj nechtěla nechat sáhnout. Tak táta zazvonil u své známé, která je doktorkou ORL, a ta byla tak moc hodná, že s námi jela k sobě do ordinace a koukla se na mě. Ouška to naštěstí nebyly, prý to nejspíš bylo k zubům. A tak mi naši stále dokola vykapávali a odsávali nosík, což je mezi námi dost vopruz. Ale prý to pomáhá, tak to přetrpím. Později se mi ještě přidal trošku kašel, tak se mnou mamka zašla k dětské doktorce, která mi napsala takový prima sladký sirup a do nosíku antibiotické kapičky. A řekla, že to je opravdu k zubům. Prý budu malý upírek, vypadá to totiž, že mi jako první rostou dvojky nahoře. No jo, zase mám něco speciálního. Jinak dál cvičím. Sice už je mi 7 měsíců, ale hlavičku udržím jen chvíli, otáčím se na bok, ale na bříško skoro vůbec, z bříška na záda mi to zatím nejde, o lezení nemůže být ani řeč. Takže bojujeme, ale my zvítězíme!!! No co, jsem hypotonik. Možná, že budu chodit až třeba v 16 měsících, ale kdo to pozná, až mi bude 20... Naposledy mě vážili, jak jsme byli u paní doktorky s tím kašlíkem. To mi bylo necelých 7 měsíců. Váha ukázala 7,10 kg, z čehož měla radost nejen máma, ale i sestřička a paní doktorka. No, a už jsem poznala, co to jsou ty Vánoce. Jako je to faaakt hustýýý!!! Táta mě přinesl do obýváku, tam stála máma s kamerou a v rohu něco, co vypadalo jako to, co vídám venku, akorát tohle svítilo a něco na tom prskalo. Prý je to vánoční stromek. Ten se mi faaakt líbí!!! Mamka s taťkou oba brečeli, to teda jako nechápu proč. Pak tam pod ten stromek nanesli nějaké balíčky, no nejvíc jich bylo prý pro mě. Nejlepší byla ta veliká bedna, protože se v ní skrývalo tolik hraček, že mám na dlouho o zábavu postaráno. Určitě to dá práci, všechny je pořádně prozkoumat. A z toho krásného oblečení, co jsem dostala, mě nejvíc zajímaly cedulky. No přece vím, že oblečky nejsou na hraní, ale na parádu, tak si je nebudu ničit, ne? Těch zážitků pro mě bylo tolik, že jsem byla večer pekelně unavená. A jako vždycky, když toužím po odpočinku, jsem se na rodiče krásně usmála, když mě položili do postýlky a dali mi dobrou noc. Už se moc těším na další Vánoce, tyhle svátky se mi asi budou líbit.