V sobotu jsme s manželem dělali dřevo. On řezal motorovkou klády, já odhazovala nařezaná polena, aby měl prostor. Namáhavá dřina, ale dobrá na přemýšlení. Tak jsem se nějak zamyslela a v jedné chvíli jsem málem strčila prsty pod pilu. Manžel se na mě podíval a jenom zavrtěl hlavou - při řevu pily nemá cenu mluvit. V noci, když je kolem úplňku, manžel mluví ze spaní. Večer se vždycky držíme za ruce, on už spal a slyším skoro plačtivý hlas: prosím tě, nestrkej tam ty ruky! Ono se mu o mě i zdá 😀.