Naše Štěpánka

Tak trochu menší překvapení. Jsem opět těhotná. Jméne jsme si už vybrali pro holčičku Štěpánku a pro kluka Filípka. Manžel by chtěl sice Honzíka, ale v naší rodině by to už byl Honza 7. Což už je moc. Uvidíme, jak dopadne kontrola u paní doktorky, asi taky bude v šoku 🙂

Tak celé těhu naprosto v pořádku. Pokud se nám narodí chlapeček, tak to bude Honzík, manžel si to tam dopsal sám 🙂 Termín máme 2.2.2010.

Tak se pořád nic neděje, termín za námi. Pokud se do pátku nerozrodíme, pomůžou nám opět vyvoláním. Na to se vůbec netěším. Takže v úterý už jsem měla takového tucha, že asi pojedeme. V sedm odpoledne mě začalo po 10 min bolet břicho, ale nebylo to nic silného. Trvalo to do půlnoci, šla jsem ještě umýt podlahu a umýt nádobí, aby bylo doma ještě čisto, než se vrátím. Ve dvě ráno jsme volali tchýni naprosti, aby si šla lehnout za starší dcerkou a už sme frčeli, v autě už byly stahy po 8 min ale taky nic slavného. V půl třetí nás pan dr. vyšetřil. strašně to bolelo, ale byla jsem otevřená na 2 cm. Takže manžu poslali dom, v půl sedmé se dal klystýr. V půl osmé došla dr. která píchla vodu a už to jelo po 5 min, ale bolesti jsem procházela, takže mě nic nebolelo. ve 11:45 mi napíchli infuzi s oxytocinem na urychlení a za dvě minuty se stahy rozletěly až ke 180, což bylo strašné. celá jsem se bolestí třepala. Po deseti stazích jsem zařvala a všici vletěli na box, co se děje. To jsem se otevřela na 8 cm. Ve 12:15 jsme začali tlačit, a ve 12:38 byla štěpánka na světě. Byla fialová a nebrečela. A já jsem podle dr. vypustila bazén. Pak mi vytáhly placentu a zašily, měla jsem jen 4 stehy. Štěpánka byla v prodnici moc hodná spala po 4 hodinách přesně.