Obvykle chodím na výstavy pár dní před jejich skončením, takže moje tipy na ty dobré jsou dost na draka. Tentokrát jsme vyrazili na výstavu, která trvá až do půlky dubna, je určena pro děti a podle fotek vypadala super atraktivně, tak jsem se těšila, že vám konečně dám parádní kulturní tip. Království a kus pohádky k tomu v Galerii České televize.
No... Tak teda ne. Protože takhle, vážení, takhle se to opravdu dělat nemá 😞
Abych byla objektivní. Výstava atraktivní je a moje děti si ji užily. Nadšeně přebíhaly přes náměstíčko mezi peklem, nebem a krejčovskou dílnou, pak to vzaly přes palouček do chaloupky, kde nakoukly do kamen a nakonec se v trůní síni korunovaly nástupcem a nástupkyní starého pana krále.
Interaktivní výstava zrovna moc není, interaktivita zahrnuje skládání obrázků pohádkových postav s náročností asi pro dvouleté dítě (čtyřdílné puzzle s černobílou siluetou na podložce, aby to náhodou nebylo moc těžké), možnost vyfotit se jako andělíček, zahrát si podivuhodnou kompletně automaticky fungující počítačovou hru a umotat z provázků vánočku, ale našich prťatům stačilo tam prostě být.
A teď přijdou ta ALE. Tak zaprvé – nesmí se tam s kočárkem. Ano, na výstavu pro děti se nesmí s kočárkem. Musíte ho nechat zaparkovaný v předsálí, pokud vám v něm spí dítě, tak na ulici před budovou, spící dítě v kočárku nechat nesmíte (co jste to za matku!). Když ho vezmete s sebou, připravte se, že bude vadit, když zapláče. Ještě víc bude vadit, když ho necháte lozit nebo chodit po expozici, protože je tam pár exponátů s nenápadnou ceduličkou Nedotýkat se. Pokud budete lítat za ním, připravte se, že vaše starší děti si té cedulky nevšimnou nebo ji nepřečtou, takže průšvih budete mít taky.
Druhé, na co se připravte, je, že tam nesmíte dát dětem napít, nedejbože nasvačit. A ne, nejsem pitomá nána, co je futrovala uprostřed výstavy, posadila jsem je v předsálí na sedátka hned vedle dveří, kde lidé prochází v zablácených botách a mokrých kabátech. Byli jsme vykázáni (tedy, nejen my, paní dozorkně vynadala všem matkám, které vytáhly vodu nebo jablko) a nic nezmohla ani prosba, že venku prší a fouká silný vítr. Dětem nesmíte dát napít ani v chodbě u záchodů, prostě nikde. A ještě si vyposlechnete cosi o dnešních matkách, které neumí dodržovat pravidla...
Na výstavě se také nesmí lozit, nesmí se tam běhat, nesmí se tam hlasitě smát, nesmí se tam pokřikovat a výrazně vadí i kojení v tmavém koutku kina.
Možná je výstava určena starším dětem, namítnete. Taky ne. Školáci to znuděně prošli během deseti minut, co jsem tak viděla. A příliš je nemotivovala ani soutěžní křížovka, v níž měli odpovědět, jak se jmenuje pán pekel, jak třetí člen boží rodiny vedle Marie a Ježíška, jak vánoční zaplétaná sladkost, odpočítat třetí zastávku na mapce, poznat ve vzorníku látek zlatou nebo poznat obrázek srdíčka.
Odcházela jsem zpocená až na zadku a "prsimvás, pani!", kterými paní dozorkyně zasypávala přítomné rodiče, mě nasíralo celou cestu domů. Udělali si výstavu pro děti, ale lezly jim tam děti, řečeno slovy klasika. Příště zase raději vyrazíme do Národní galerie, tam sice nemají kašírované kulisy, jen exponáty v nevyčíslitelných uměleckých a historických hodnotách, ale s kočárkem se smí do všech objektů a na děti se tam usmívají.