Asi před měsícem jsme u rybníka u školkového lesa objevili sršní hnízdo v dutině stromu.
Poslední dva roky bydlí sršni hned nad naším domem, návštěvu těchhle hlučných vrtulníčků máme doma skoro každý večer, takže jsme se je naučili obdivovat a nebát se jich. Tak jsme vzrušeně chodili pozorvat, jak se chystají na zimu. Poslední dobou ruch utichl, už jim byla zima a schovávali se.
A teď jsme hnízdo našli zničené. Někdo ho surově zničil větví. Pár sršáňků tam poletovalo a zoufale se snažilo zachránit larvy. Ale byli už zesláblí, otupení chladem a larvy pro ně byly moc těžké. Padali s nimi k zemi a marně se snažili odletět.
Bylo mi z nás lidí opravdu do pláče. Já chápu, že z nich má někdo strach a bojí se hnízda přímo za zády, když rybaří. Nebo že se mu nelíbí představa sršního hnízda jen pár desítek metrů od koupajících se dětí. A i když jsou sršni přísně chránění a zničit jim hnízdo je prostě zlo, tak třeba začátkem září bych to ještě dokázala pochopit: odstěhovali by se, postavili si jiné hnízdo třeba v lese. Ale teď, když už je zima, když už potřebují být zalezlí a odpočívat?
Ach jo. Který jiný tvor ubližuje prostě jen proto, že je větší, silnější a může? ☹