Dysgrafické děti se často cítí méněcenné a spolužáci se jim posmívají. Co se dá s dysgrafií dělat?

„Poruchy učení mohou dítěti pěkně zavařit, pokud je to nějaká těžší forma, tak je to docela peklo. Samozřejmě se s nimi dá vystudovat i vysoká škola, s intelektem to většinou nemá nic společného. Ale dítě s dys poruchou musí vynaložit velké úsilí, aby se něco naučilo.”

Písmo každého člověka je jedinečné. Někdo píše krasopisně jako paní učitelka v první třídě, zatímco jiný píše tak, že to po něm nikdo nepřečte. Některé děti mají s psaním opravdu problém a není to jen o tom, že píší škaredě, ale jejich psaný projev nese více znaků, které jsou charakteristické pro poruchu psaní, tedy dysgrafii.

Dysgrafie patří mezi specifické poruchy učení stejně tak jako dyslexie (porucha čtení). Jde o dva nejčastější problémy, které se u některých dětí projeví v prvních letech povinné školní docházky. Dítě za tento problém nemůže a nepomůže ho nějak trestat, naopak, je potřeba začít s ním správně pracovat a pomoci mu tuto, pro něj velmi stresovou, situaci lépe překonat.

„Já jsem dyslektik a dysgrafik, manžel je také dyslektik a dysgrafik. Syn to podědil po nás a má také obě tyto poruchy učení. Ale neberu to jako tragédii. Vím, co ty „dys” znamenají, sama jsem si tím prošla, naučila se učit a vystudovala dvě vysoké školy. Takže mu dokážu pomoct s učením od začátku. Po nástupu do školy jsme nechali v pedagogicko psychologické poradně vypracovat individuální vzdělávací plán a vše je celkem v pohodě.”

Poruchy učení se dědí

Tato specifická porucha psaní je z padesáti procent dědičná. Pokud tedy vy, jako rodiče, trpíte nějakou specifickou poruchou učení, je velká pravděpodobnost, že ji bude mít i vaše dítě. Bohužel nevzniká pouze na genetickém základě, ale dítě ji může také získat, pokud mělo komplikovaný průběh porodu nebo měla matka komplikace v těhotenství. Za tímto problémem může vězet také přeučování leváctví nebo zkřížená lateralita.

Dysgrafie bývá způsobena především nedostatky v hrubé a jemné motorice, pohybové koordinaci, prostorové orientaci a zrakové a sluchové paměti. Dysgrafické děti mívají problém s udržením pozornosti a s převodem sluchového nebo zrakového vjemu do grafické podoby. Z tohoto důvodu často naprosto selhávají například u klasických diktátů.

Rodiče se často bojí, že když jejich dítě nepíše hezky, že bude mít dysgrafii. Ale nemusí tomu tak vždy být, jak potvrzuje jedna maminka v diskuzi: „Nejde čistě jenom o úpravu toho písma. Ale i právě o to, jestli dítě vynechává písmena, čárky a háčky. Jestli správně oddělí slova od sebe a nespojuje je dohromady. Když člověk jenom škrábe, tak to dysgrafie hned být nemusí. Proto se to v první třídě až tak poznat nedá, protože děti ještě moc nepíšou delší spojení a věty.”

Jak vypadá písmo dysgrafika?

Dysgrafické děti píší zpravidla s velkou námahou a ve většině případů také velmi pomalu. Některé děti píší naopak velmi rychle, až zbrkle. Samotné písmo je neúhledné, těžce čitelné až nečitelné (v nejtěžších případech není dítě schopné písmena napodobit vůbec). Při psaní drží děti pero křečovitě, příliš tlačí na papír, nejsou schopni dodržet sklon písma, písmo vypadá nejistě. Přetahují nebo naopak nedotahují linky.

Kromě těchto potíží si dítě nepamatuje tvar písmen a zaměňuje tvarově podobná písmena (typický příklad je malé tiskací b a d). Těžko a dlouho se učí dodržovat stejnou výšku písma. Ve většině případů mají špatný úchop psacího náčiní. Všechny tyto těžkosti berou dětem s dysgrafií při psaní spoustu energie a musí se na proces psaní hodně soustředit. Z toho poté plynou gramatické chyby a zbytečně horší známky ve škole.

Jedna maminka se v diskuzi na Modrém koníku podělila o svoji zkušenost s touto poruchou: „Dysgrafik a dyslektik má ve škole úlevu, může psát tiskacím písmem a tolerují se mu jisté nedostatky, text dostává z 90 % tištěný. Jde jen o to, aby se tato porucha odhalila včas. A znám dysgrafika, který měl hezčí písmo než 'zdravé' dítě.”

Jak pracovat s dysgrafickým dítětem

Je důležité, aby bylo včas odhaleno, že dítě trpí dysgrafií. Pokud se vám, jako rodiči, něco nezdá, prodiskutujte situaci s učitelem dítěte a začněte ji případně co nejdříve řešit. Často je to právě učitel, kdo má podezření na dysgrafii, protože už má jisté zkušenosti.

U dysgrafických dětí je důležité zlepšovat a trénovat jemnou a hrubou motoriku a provádět uvolňovací cviky. Při psaní mají často křečovité držení celého těla, je proto důležité dbát na správný sed a uvolnění kloubů ruky, zejména ramenního pletence.

S dětmi provádíme uvolňovací cviky a trénujeme psací pohyby nejprve na svislé podložce (například na tabuli), poté na šikmé a až později na vodorovné (na papíře na stole). Stejně tak postupujeme od velkých ploch směrem k malým (začínáme s velkou tabulí a postupně trénujeme na menších plochách, až se dostaneme k velikosti papíru sešitu A5). Pro děti je tento postup nejlepší a nejméně je stresuje.

Vždy je nutné respektovat tempo dítěte ať je jakékoliv. I sebemenší nátlak dítě stresuje a situaci jen zhorší. Pro rodiče, učitele, ale i dítě je to náročné, ale je důležité tyto postupy dodržovat. Jen tak je možné situaci dítěte pozitivně ovlivnit. Bohužel tato porucha zůstává až do dospělosti, ale v raném věku je s ní možné nejlépe pracovat. Později to vždy půjde hůře.

„Já jsem doučovala holčičku s dysgrafií a bylo to o tom procvičování. Nic se nepsalo hned do sešitu, dělali jsme hodně cvičení na uvolňování ruky a další. Psala sice příšerně, v té době s kaňkami a prodřeným papírem, ale psala.”

Správný úchop psacích potřeb

Většina dětí s dysgrafií drží špatně psací potřeby, jejich úchop je křečovitý. Toto je nutné napravit a co nejdříve naučit dítě, aby drželo tužku správně. Při psaní by se ruka měla zlehka dotýkat malíčkem papíru a tužka se drží třemi prsty. Ukazováček vede pohyb dolů, prostředníček pohyb nahoru a palec ovlivňuje psaní dopředu. K nácviku správného úchopu dochází již v předškolním věku, aby si děti tento úchop nefixovaly špatně.

Správný sed při psaní

Uvolněné psaní vychází ze správného sedu, kdy se mohou optimálně zapojovat svaly ruky a pohyb je plynulý. Kolena mají být mírně od sebe a stehna s chodidly v jedné ose. Chodidla se celou plochou dotýkají podlahy. Záda jsou rovná a trup mírně předkloněný dopředu. Hlava je v přiměřené vzdálenosti od papíru. Pokud se to dítěti nedaří a má hlavu moc blízko, aby lépe vidělo, je na místě navštívit očního lékaře, zda dítě nepotřebuje brýle.

„Poruchy učení mohou dítěti pěkně zavařit, pokud je to nějaká těžší forma, tak je to docela peklo. Samozřejmě se s nimi dá vystudovat i vysoká škola, s intelektem to většinou nemá nic společného. Ale dítě s dys poruchou musí vynaložit velké úsilí, aby se něco naučilo. Ta dysgrafie asi zas až tak strašná není. V dnešní době počítačů je snadné ji kompenzovat. Dyslexie je mnohem horší. Když se dítě nedokáže v podstatě nic naučit ze čteného projevu, všechno si to musí nahrát nebo mu to někdo musí číst. Bohužel se často právě tyto dvě poruchy objevují dohromady a život tak dítěti mohou opravdu ztížit.”

Možnosti, jak kompenzovat psaný projev

Pokud je psaní psacím písmem pro dítě složité a vyčerpávající, je možné přistoupit ke kompenzačním technikám. Mezi ně patří psaní tiskacím písmem, psaní na počítači nebo kopírování zápisků. Každá z nich má jistá omezení, například při psaní na počítači musí dítě dobře zvládnout psaní na klávesnici, aby bylo schopné zapisovat si plynule zápisky. Pokud si dítě nechává kopírovat zápisky, je nutné, aby byl čas v hodinách, kdy si samo nepíše, využit aktivně, zejména k procvičování psaní a provádění uvolňovacích cviků.

„Během školní docházky jsem se cítil prostě blbě, měl jsem pocit, že mě trestají za něco, za co nemůžu. Často se také tyto poruchy zaměňují s inteligencí, ale spolu to vůbec nesouvisí. I když se mi spolužáci nesmáli přímo, tak jsem to z nich cítil. Měl jsem štěstí, že jsem byl dobrý v tělocviku a fotbale, tak se mi nikdo nesmál a respektovali mě. Ale i tak to byl nepříjemný pocit, ve škole jsem si připadal pomalý, více času na diktát byl pro mě spíš stres, musel jsem si jít vždy sednout do první lavice, všichni na mě koukali. Věřím a doufám, že dnes už je přístup k dětem s těmito problémy jiný.”

Dysgrafie ovlivňuje i další stránky osobnosti dítěte

Dysgrafie není jen porucha psaní, svými důsledky zasahuje celou osobnost dítěte. Děti se často cítí méněcenní, pomalí, je jim jasné, že nestíhají a nejsou v psaní tak dobří jako jejich spolužáci. Ostatní se jim mohou posmívat a bohužel ani v dnešní době není přístup některých učitelů k dětem s dysgrafií takový, jaký by měl být.

Zdroj:

http://www.pedagoginkluze.cz/12-dysgrafie

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dysgrafie