Dyslexie není jen porucha čtení, komplikuje i učení cizích jazyků. Zato dyslektické děti bývají kreativnější
„Speciální potvrzení pro dyslektiky může dítěti ve škole výrazně pomoct. Není to tak, že by se potom na něm někdo vozil a posmíval, že je dyslektik. Učitelé mu musí poté vystavit individuální plán, dítě dochází do poradny, do dyslektického kroužku, má různé úlevy při diktátech a podobně.”
Přechod z předškolního vzdělávání na základní školu je pro dítě velká změna. Některé děti se s ní poperou bez problémů, ale některé dětí, i když to tak ve školce nevypadalo, začnou mít problémy s učením a škola se tak pro ně stane místo, kam chodí neradi, jsou ve stresu a každé ráno vymýšlí výmluvy, jak do ní nejít.
Co je to dyslexie?
Dyslexie je nejčastější specifická porucha učení. Jde o poruchu ovlivňující čtení a krátkodobou paměť, na těchto základech dále také psaní. Pro děti je to velmi nepříjemné, protože nestačí v těchto činnostech úrovni a tempu svých vrstevníků. Trpí proto pocity méněcennosti a mohou se kvůli tomu stát i terčem šikany (bohužel v některých případech i ze strany učitelů, kteří nerespektují, že dítě potřebuje jiný přístup a tím vlastně jeho problémy ještě zhoršují). Následně se mohou děti se specifickými poruchami učení uzavírat do sebe a tyto pocity a problémy si s sebou mnohdy nesou po celý svůj život.
Mezi další specifické poruchy učení patří dysgrafie (porucha projevující se v oblasti psaní), dysortografie (porucha v oblasti pravopisu) a dyskalkulie (porucha matematických schopností). Mezi méně časté patří dysmúzie (porucha v oblasti hudebních schopností), dyspinxie (projevující se nízkou úrovní kresby) a dyspraxie (ovlivňující špatnou obratnost).
„Syn dostal papír na specifickou poruchu učení a hyperaktivitu. Naše učitelka, která si na něj od začátku zasedla, to 'oslavila' tím, že mu dala dvojku. Takže chudák už tak zklamaný a dotčený, že ho paní učitelka neustále opravuje a děti se mu smějí, že neumí to a ono, teď ještě těžce nese, že dostal jako jeden z mála dvojku. Dohodla jsem okamžité přestoupení do jiné třídy, protože i psycholožka řekla, že syn účelně tuto učitelku bojkotuje a neprojevuje sebemenší snahu, což mu doma problém nedělá, když se s ním učím já nebo manžel.”
Dyslexie se může vyskytovat samostatně, ale i v kombinaci s ostatními specifickými poruchami učení. Nejčastěji se přidružuje dysgrafie a dysortografie. Tato porucha čtení má různé stupně od těch velmi lehkých po velmi těžké případy, kdy dítě nedokáže téměř vůbec číst. Vyskytuje se napříč všemi národnostmi, častěji jí však onemocní chlapci než dívky. Dyslexie nijak nesouvisí s výškou IQ. Naopak se vyskytují i případy, kdy se objeví i u dětí s velmi vysokým IQ.
Proč má dítě dyslexii?
Nejčastější příčinou vzniku dyslexie jsou podle odborníků genetické vlivy, tedy dědičnost, a to až v polovině případů. Mezi další příčiny se řadí komplikace v průběhu těhotenství a komplikovaný průběh porodu, přeučené leváctví, zkřížená lateralita, ale také ji mohou způsobit traumatizující zážitky v raném dětství.
„Můj syn má zkříženou lateralitu a vliv na učení to rozhodně má. Než šel do školy, počítal i s přechodem přes desítku bez použití prstů, znal všechna tiskací písmena. Myslela jsem si, že bude naprosto v pohodě. Problém začal u čtení, vytvořit slabiku byl horor, teď je ve 4. třídě a má problémy s pracovním tempem, hůř se mu vybavují písmena při psaní, často nějaké cvičení ani nedopíše. Jako pedagoga mě to moc mrzí. Pomáhala jsem dětem se specifickými poruchami učení jako dyslektická asistentka, ale od vlastního syna jsem tyto problémy nečekala. Vysvědčení dobré, jen jedna dvojka z češtiny, z matematiky bez problémů. Přesto při čtení obtížnějších slov ještě slabikuje a tempo psaní má nesnesitelně pomalé.”
Jak se dyslexie projevuje
- dyslektické dítě čte velmi pomalu, s obtížemi a velmi rychle se čtením unaví
- dělá mu problém se na čtení soustředit, zapomíná to, co si právě přečetlo
- má problém s vnímáním obsahu textu a nedokáže jej po přečtení reprodukovat
- pletou se mu podobně vypadající písmena jako je b/d, p/b a jiné
- snadno přehlédne písmena ve slovech nebo rovnou celé slovo
- přehazuje písmena ve slově, takže často přečte úplně jiné slovo než je v psaném textu
- při čtení vynechává předložky a jiná krátká slova
- celkově se v textu ztrácí a často hledá, kde má vlastně zrovna číst
- potřebuje číst text vícekrát dokola, aby mu porozumělo, tudíž na přečtení potřebuje mnohem více času než děti, které dyslexii nemají
- dyslexie se může projevovat i ve psaní, kdy dítě vynechává písmena nebo celá slova
- později se objevují problémy i ve výuce cizích jazyků, kdy děti často píší slova foneticky, tedy tak, jak se vyslovují (u jazyků, kde se slova jinak píší a čtou, například angličtina nebo francouzština)
Dyslexie není jen problém se čtením
Dyslexie se projevuje i v dalších oblastech. Děti mají problém s krátkodobou pamětí, rychle ztrácí koncentraci, nejsou schopné se naučit něco “slovo od slova”, jsou neklidné, kvůli frustraci mohou trpět častými změnami nálad, mohou mít mírné problémy s koordinací pohybů a oblékáním a jiné. Dyslexie tedy není jen porucha čtení, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale ovlivňuje i řadu jiných činností a dokáže tak život velmi znepříjemnit.
Dyslexie může mít pro dítě i určité výhody
Obecně je na dyslexii nahlíženo negativně a je brána za problém. Odborníci se dohadují o tom, jestli s sebou nese pro dítě i nějaká pozitiva. Dyslektické děti podle nich bývají kreativnější, volí častěji inovativní přístupy, mají lepší schopnost řešit komplexní úkoly a mají vizuální cit. To, že dítě trpí dyslexií a ve škole se mu kvůli tomu nedaří, není předpokladem pro to, že tomu tak bude i v životě. Naopak, i z dyslektiků se stávají, právě díky uvedeným výhodám, úspěšní podnikatelé nebo vynálezci. I přes tento hendikep mohou dyslektické děti vystudovat vysokou školu a najít si práci svých snů.
Dyslexie a výuka cizího jazyka
Kromě problémů se čtením se tato porucha významně projevuje při výuce cizích jazyků. Pokud je čtení v češtině pro dítě problematické, tak v cizím jazyce je to ještě horší. Nabalují se další problémy a to v psané podobě, kdy dítě není schopné napsat slovo tak, jak se píše, pokud se zároveň jinak vyslovuje. Pro většinu dyslektických dětí je výuka cizích jazyků ohromná zátěž a velký stres. Kvůli tomu si k nim tvoří negativní vztah.
Kdy a jak se dyslexie diagnostikuje
Dyslexie se bezpečně pozná až po nástupu na základní školu, kdy se postupně během první, druhé, případně třetí třídy začnou projevovat výše uvedené problémy v oblasti čtení a psaní. Jisté náznaky se objevují již v předškolním věku (například horší obratnost a krátkodobá paměť), ale v tomto období se nedá dyslexie stoprocentně určit, takže k diagnostice v tomto věku nedochází.
„U nás tedy do poradny prvňáčky po půl roce posíláme velmi výjimečně a většinou jde o děti se sníženým intelektem, kde to je od počátku jasné. To, že dítěti určí v pololetí první třídy poradna diagnózu na specifickou poruchu učení je přinejmenším zvláštní. Problémy se záměnou písmen, slabikováním aj. se mohou vyskytnout i u dětí, které žádný problém nemají, je ještě velmi brzy, pro děti je vše nové. I testovací metody jsou určené starším dětem než prvňáčkům v pololetí.”
Při podezření, že má vaše dítě dyslexii, je nutné absolvovat komplexní diagnostiku u poradenského psychologa v pedagogicko psychologické poradně. Ten vám také podá odborné informace, případně doporučí další postup. Odborníci zde mají pro diagnostiku specifických poruch učení řadu specializovaných testů a rozhodně není nutné se jich bát. Naopak, pokud vaše dítě trpí dyslexií, je důležité, aby byla včas odhalena. Dítě pak může dostat speciální dyslektické potvrzení, které mu umožní individuální přístup učitelů při výuce i zkoušení. Tím se zaručí, že bude dítě skutečně hodnoceno podle svých reálných schopností, protože jinak dyslexie úroveň a schopnosti dítěte negativně zkresluje a dítě pak nosí domů neprávem horší známky.
„Speciální potvrzení pro dyslektiky může dítěti ve škole výrazně pomoct. Není to tak, že by se potom na něm někdo vozil a posmíval, že je dyslektik. Učitelé mu musí poté vystavit individuální plán, dítě dochází do poradny, do dyslektického kroužku, má různé úlevy při diktátech a podobně. Učitel nesmí používat červenou barvu při opravování chyb (červená barva je agresivní a dítě stresuje), při čtení se používají pomůcky (čtecí okénka apod.). Za tyto poruchy nikdo nemůže, je to prostě vývojová porucha. Pokud jsou v první, druhé třídě problémy, tak vyšetření určitě doporučuji, protože i když se nic nezjistí, tak aspoň víte, že jste jako rodič nic nepodcenila.”
Správný přístup nejen rodiče k dítěti s dyslexií
- dyslektické děti jsou kvůli svým problémům demotivovaní a proto je nutné je vhodně motivovat a chválit za sebemenší úspěch
- k dosažení co nejlepších výsledků je nutná spolupráce s odborníky a učiteli
- období školní docházky není snadné ani pro dítě ani pro jeho rodiče, snažte se být trpěliví a klidní
- netlačte na dítě, dopřejte mu dostatek času pracovat v jím zvoleném tempu
- neobviňujte dítě a nevysmívejte se mu, za tyto problémy nemůže a posměchem byste vše jen zhoršili
„Pro dyslektické děti jsou i speciální kurzy. My se chystáme na grafomotorický, fonematický kurz a kurz prevence dyslektických poruch. S dyslektickým dítětem se musí hodně pracovat doma a zároveň musí spolupracovat i učitelka a pedagogicko psychologická poradna.”
Dyslexie bohužel s ukončením vzdělávání nezmizí. Člověk se s ní potýká celý život. Později už není tolik markantní jako během náročného období vzdělávání, ale zůstávají problémy se čtením, případně další, výše uvedené přidružené problémy. Tato porucha je velmi nepříjemná, ale nezbývá nic jiného, než se s ní naučit žít.
Zdroj:
Doporučujeme
Začni psát komentář...
