Hyperaktivní děti nejsou nevychované, dejte jim šanci. Jak se žije s ADHD?

„Mám 5letého chlapečka s ADHD a autismem, ADHD podědil po tátovi. Je to celkem výhoda, že vidím u dospěláka citlivá místa a na těch pracuji s malým. Jako největší problém vidím impulzivitu a agresi. Ze školky jsme byli "odejiti", nezvládali ho ani s asistentkou pedagoga, je s ním těžká spolupráce - utíkal jim, nerespektoval je. Doma zvládáme relativně dobře, snažím se předcházet záchvatům, ale už jsem se poučila, že nejsem všemocná a záchvaty občas prostě přijdou. Dávám mu rybí tuk forte a hořčík, které ho docela uklidní, v případě krize máme napsané léky od doktora. Tvrdě si trvám na základních pravidlech - žádné bití, ničení věcí, ubližování ostatním, drzé řeči. Za trest odebírám tablet a PC. Snažím se nedávat na zadek, nechci z něj vymlátit agresi agresí.”

Díky přesnější a plošnější diagnostice přibývá dětí s ADHD. Pravděpodobně každý se v životě setká s někým, kdo tímto onemocněním trpí. Ať už to je přímo vaše dítě, partner nebo spolužák či spolužačka vašeho dítěte. Život s dítětem s ADHD může být v určitých případech velmi náročný, ale nezoufejte, naštěstí se s tímto onemocněním dá pracovat a příznaky alespoň zmírnit.

U chlapců se ADHD vyskytuje častěji

Zkratka ADHD je vytvořena z anglického názvu Attention Deficit Hyperactivity Disorder. Jedná se o poruchu pozornosti s hyperaktivitou. Málokdo ví, že existuje také ADD, Attention Deficit Disorder, porucha pozornosti bez hyperaktivity. ADHD se vyskytuje častěji než ADD a ví se o ní více i proto, že je svými příznaky mnohem nápadnější. ADHD trpí 3-7 % populace, přičemž u chlapců se vyskytuje 3x častěji než u dívek. Obecně je u dívek hyperaktivita více v útlumu a převažuje porucha pozornosti, takže je mnohem těžší si u nich všimnout, že něco není v pořádku. Přeci jen neustále pobíhajícího a vykřikujícího kluka si všimnete snáze.

„Mám sedmiletého syna, před dvěma týdny mu bylo zjištěno ADD. Zaráží mě, že mě do pedagogicko-psychologické poradny neposlaly učitelky, ale šla jsem tam kvůli svému podezření, že je něco jinak. Znala jsem do té doby jen ADHD a vzhledem k tomu, že syn hyperaktivní není, tak jsem to moc neřešila. Že existuje i ADD je pro mě novinka.”

Počet dětí s ADHD roste

Dříve byly tyto děti považovány za nevychované, případně méně chytré a tak se k nim také přistupovalo. Dnes je jich zdá se najednou hodně, často okolo sebe slyšíme, že má dítě hyperaktivitu. Je to móda raději dítě označit diagnózou a “mít klid” nebo dětí s tímto problémem opravdu přibývá?

Bohužel je to opravdu tak, že dětí s ADHD přibývá. Vysvětlení je jednoduché, máme přesnější a plošnější diagnostiku, takže ty děti, které dříve byly přehlíženy a v důsledku svých problémů neoprávněně považovány za nevychované, se dnes dostanou do rukou odborníků. Tohoto onemocnění přibývá také z podstaty příčin vzniku. Díky lepší a dostupnější lékařské péči lékaři zachrání i špatně prosperující těhotenství, případně nedonošené děti, což jsou jevy, které mohou stát za vznikem ADHD.

Co stojí za vznikem hyperaktivity?

Jednou z hlavních příčin vzniku ADHD, případně ADD je dědičnost, respektive vrozená odlišnost ve vývoji centrální nervové soustavy. Mezi další příčiny patří komplikace v průběhu těhotenství a porodu, kouření matky v těhotenství, úrazy či infekce během těhotenství, dlouhý, komplikovaný porod, kdy se dítě narodí například přidušené a také třeba nízká porodní hmotnost novorozence. Samozřejmě to neznamená, že každý, předčasně narozený novorozenec s nízkou porodní hmotností, bude mít ADHD, ale ta možnost je v případech vypsaných výše vyšší. ADHD nijak nesouvisí s mírou inteligence, vyskytuje se u dětí a lidí všech pásem inteligence.

ADHD a strava

V poslední době se mluví i o vlivu stravy, kdy mají rodiče dětí s ADHD vypozorováno, že se příznaky u jejich dětí zhoršují například po konzumaci čokolády, různých barviv a éček v potravinách. Oficiálně není toto tvrzení potvrzeno. Ale zkuste si někdy přečíst složení (i dětských) potravin, zejména sladkostí, které kupujete. Opravdu na nich někdy najdete větu, že výrobek může u dětí způsobovat hyperaktivitu.

„Mám jedenáctiletou dceru s ADD syndromem. Diagnózu jsem si vydedukovala u dcery sama a s tím jsem šla do pedagogicko-psychologické poradny, kde mi to potvrdili. Dcerka se odlišovala od tabulek už od narození, takže jsem věděla, že to ve škole nebude ideální a přijde mi, že věkem se to nezlepšuje. Dcerka chodila do nultého ročníku, namísto odkladu školní docházky a řekla bych, že jí to moc pomohlo. Náš problém je hlavně v tom, že je celkem inteligentní, látku zvládá, něco vícekrát vysvětlíme a jde to, ale nechce ve škole pracovat. Zasekne se a nepomůže nic.

Učitelky má výborné, jsme v kontaktu, jen nemůžeme najít recept, jak ji namotivovat ke školní práci. K tomu navíc má výkyvy a to takové, že jeden pracuje v hodině velmi špatně, druhý den perfektně a ještě má i výkyvy v jednotlivých předmětech. Jeden den ji baví matika, druhý den zase čeština. Už jsem vyzkoušela snad vše. Různí psychologové i dětský psychiatr jen zkoumají, co jí je, jak si doma žijeme, jak máme velký byt a jak děti spí, ale jak ji zaujmout k učení, či namotivovat nám nikdo pořádně neporadil. Samozřejmě dceři navozuji harmonické prostředí, má pevný řád, chválím ji i za maličkosti. Žádné fyzické tresty nikdy nezažila. Neustále si povídáme, čteme, podnikáme různé společné aktivity. Dcerka má i své domácí povinnosti jako vrstevníci. Já sama chci věřit, že se to bude zlepšovat a že dceru vychovám ve spokojeného človíčka.”

Jak se chová dítě s ADHD

Projevy ADHD můžeme rozdělit na tři hlavní skupiny: nepozornost, impulzivitu a hyperaktivitu. Děti s ADHD nevydrží na místě nebo u dané aktivity (s výjimkou toho, že je něco opravdu velmi zajímá). Pořád těkají, otáčí se, vyrušují, smějí se, jsou hluční, odbíhají od činnosti a tak dále. Jsou impulzivní, jednají nepředvídatelně, často jim “vyletí ruka” a spolužáka bouchnou, v těžších případech mohou být velmi agresivní. Je pro ně těžké dodržovat pravidla, plánovat a motivovat se. Dále mívají problém pochopit správně sociální situace (nechápou slovní hříčky, neumí správně vyčíst výraz a mimiku druhého) a podle toho také jednají. Bývají proto považováni za netaktní, nevychované a neohleduplné.

Z výše uvedeného vyplývá, že mívají problémy se začleněním se do kolektivu, s výukou ve škole, později mohou mít problémy v partnerských vztazích či v práci.

„Mám 12letého syna s ADHD a musím říct, že ve škole to je "bruťárna". Pořád s učitelkami bojuju. Ve 3 letech mu diagnostikovali lehkou mozkovou dysfunkci a postupem času ADHD. Problémy s ním byly od malička a jsou stále, ale má i klidnější období. Bohužel největší problémy jsou ve škole hlavně s učitelkami. Nechtějí se zatěžovat s pochopením poruchy a se snažením se kluka podpořit, vyhovět mu a chovat se k němu slušně. Jednodušší je ho neustále napomínat, dávat mu poznámky, špatné známky, kritizovat ho a občas mám i pocit, že ho provokují. Neustále si mi stěžují, i když mají papíry z pedagogicko-psychologické poradny a má i individuální vzdělávací plán (dále má dysortografii, dysgrafii, slabší dyslexii, snížené sluchové vnímání). Je to velmi unavující neustále to řešit dokola.”

Ne všechny děti, co mají ADHD, mají stejné projevy. Záleží na tom, v jaké míře je u nich ADHD vyvinuto. Dobrá zpráva je, že se většina příznaků v průběhu puberty zmírní a v dospělosti už nejsou lidé tolik hyperaktivní a impulzivní, ale mají pouze pocit neustálého vnitřního napětí a neklidu. Každopádně ADHD  jako takové nelze vyléčit a určité obtíže si s sebou člověk ponese celý život.

V případě ADD jde o stejný druh poruchy, ale bez hyperaktivity. Přetrvávají problémy s udržením pozornosti, děti vypadají zasněně, nereagují, když na ně mluvíte. Nedokáží se soustředit a snadno je něco vyruší.

Jak se ADHD pozná

Diagnostika ADHD je komplexní a podílí se na ní více odborníků. Rozpoznat se dá nejdříve mezi 3.-4. rokem dítěte, přičemž projevy musí trvat déle než půl roku a musí se objevit dříve, než bude mít dítě sedm let. Dítě vám vyšetří v pedagogicko-psychologické poradně pomocí standardizovaných testů, které sledují a srovnávají přesně daná kritéria.

„Syn má k ADHD ještě další poruchy učení. V přípravce před první třídou ho učitelka nezvládala, doporučila mu praktickou školu a nevím co dalšího. Přešel do přípravky několik kilometrů daleko, kam ho denně vozím a pracují tam s dětmi s poruchami učení, ADHD atd. První týden byl velmi náročný, ale zvládli to. Tento rok byl bez léků. Nástupem do 1. třídy katastrofa, syn byl neustále rozjetý, mimo, cokoliv ho vyvedlo z míry a bavil a rušil celou třídu, vykřikoval, vydával pazvuky, povídal si pro sebe. I přes individuální vzdělávací plán, integraci (9 žáků ve třídě) a asistentku pedagoga se nebyl schopen naučit doslova za první dva měsíce ani písmeno, o družině nemluvě.

Přišlo pak doporučení ze speciálně pedagogického centra i od třídní učitelky, že by bylo nasazení medikace opravdu vhodné. Takže jsme začali chodit ještě na pedopsychiatrii, kde mu byla nasazena léčba. Po úpravě léků musím říct chvála bohu za ně. Ty výsledky a vše jsou úplně na jiné úrovni a vidím to i sama doma ten rozdíl, když děláme úkoly až pozdě večer bez medikace, nebo když ještě s ní odpoledne, když jsme doma trošku dřív. Jen tak bych medikaci nedávala, ale když je to nutné a pomůže, jsem pro.”

Jak pracovat s dítětem, které má diagnostikované ADHD

Projevy ADHD se dají do určité míry zmírnit výchovou, úpravou pracovního prostředí, návyků a používáním vhodných pomůcek. V těžších případech pomůže i správný výběr léků na tlumení příznaků, v určitých případech je užívání léků přímo nezbytné.

Velmi přínosné je zavést systém odměn a trestů. Nemluvíme teď o tom, že máte dávat dítěti sladkosti, když se mu něco povede nebo ho v opačném případě naopak trestat. Už vůbec nejsou vhodné fyzické tresty, protože stejně nebudou mít žádný efekt a pokud chcete po dítěti, aby nebylo agresivní a ostatní nebouchalo, musíte mu jít příkladem. U menších dětí funguje jako odměna například sbírání razítek nebo smajlíků, když se po určenou dobu dovedou soustředit a podobně. Volte dosažitelné cíle, pokud budete chtít, aby se vám dítě soustředilo moc dlouho, akorát ho tím demotivujete.

Najděte to, v čem je dítě dobré a na tom stavějte, zvýšíte tím jeho sebevědomí, chuť k práci a bude motivované. Vytvořte jasná a srozumitelná pravidla a pomocí systému odměn trvejte na jejich dodržování. Velmi se osvědčuje důsledná výchova s rituály, dítě se potom během dne lépe orientuje a necítí se ztracené.

Nechte si poradit od odborníků, případně rodin, které mají s touto diagnózou zkušenost. Postup terapie se liší podle závažnosti onemocnění a s jejich pomocí a radami určitě naleznete vhodný postup pro vás a vaše dítě.

„Syn má za měsíc 8 let. A teď jsem si konečně prosadila návštěvu pedagogicko-psychologické poradny a diagnóza zní ADHD. Byl to docela boj, manžel mě vůbec nepodporoval, třídní učitelka mě taky zrazovala, ale já už nedávala ty věčné záznamy v žákovské knížce - dávej pozor, soustřeď se, pracuj rychleji. Chodí na malotřídku, takže hned na 1.stupni mají 4 učitelky a každá má jiný přístup. Je jich ve třídě 17, ale moc se jim nic individuálně řešit nechce. V poradně doporučili ještě návštěvu dětského psychologa a případně i neurologie. A pokud ve škole nebudou chtít spolupracovat, tak také změnu školy.”

Děti s ADHD mohou na doporučení využívat služeb asistenta pedagoga, což je člověk, který s nimi tráví den ve škole a pomáhá jim zvládat vyučování. Pracuje s dítětem individuálně, motivuje ho, kontroluje jeho práci a volí takové způsoby práce, aby co nejvíce vyhovovaly potřebám a tempu dítěte, ale aby byly také zároveň naplněny výchovné a vzdělávací cíle.

Lidé v okolí chování dítěte často nechápou a odsuzují

Dříve bylo obtížnější dostat se k relevantním informacím a rodiče dětí s touto poruchou to měli náročnější než dnes, což potvrzuje i jedna maminka v diskuzi na Modrém Koníkovi: „Mám nejstaršího syna s ADHD, před cca 17 lety jsem tento problém studovala pouze v knihách a těch ještě bylo málo (internet ještě nebyl). Nejhorší období pro mě bylo na ZŠ, lítala jsem tam kvůli každé učitelce, všichni ho měli za rozmazleného fracka. Tenkrát jsem z toho byla na prášky i já, neboť jsem to brala jako své selhání, že ho nedokážu nějak srovnat. Zkoušela jsem to po dobrém i po zlém, bohužel byl i hodně bit. Potom jsem pochopila, že to k ničemu nevede. On o tom za 5 minut nevěděl a já z toho byla vyřízená ještě druhý den. Hodně mi v tomto pomohla psychiatrička, ke které jsme chodili.”

Lidé v okolí dítěte, a především rodina, často těžko tuto situaci chápou a rodičům dítěte s ADHD to svými názory ztěžují. Toto potvrzuje další maminka z Modrého Koníka: „Mně to tvrdila celá rodina, moc se o něho staráš, moc se mu věnuješ, jsi na něj moc hodná, kluk je rozmazlený, já bych mu ten zadek zmalovala, dej mu ledovou sprchu a spoustu podobných mouder. Moudra sice nepřestanou, ale člověk si na to zvykne. Myslím, že dělám to nejlepší, co můžu a doufám, že až dospěje, tak se mi to vrátí pocitem, že je z něj dospělý, samostatný člověk a že i když to tak nevypadalo, tak jsem ho vychovala dobře.”

Obecně nepotřebují děti s ADHD žádné úlevy, pouze jiný způsob práce, vhodnou motivaci, posilování sebevědomí a hlavně trpělivost. Situace, ve které se dítě nachází, je pro něj velmi náročná, protože bývá vyloučeno z kolektivu a těžko se mu hledají kamarádi. Proto je důležité mu to více neztěžovat, ale naopak se ho snažit podpořit. Je vhodné využít služeb asistenta pedagoga, pokud je to možné. Dítě s ADHD ve třídě může být pro ostatní i obohacující, děti alespoň uvidí, že nejsme všichni stejní a že někdo potřebuje více pomoct.

Zdroj:

http://www.hyperka.eu/adhd

http://www.nepozornidospeli.cz/index.php/2013-11-13-18-17-04/co-je-adhd-add