Jak s dětmi dělat domácí úkoly? Nemějte přehnané nároky, zvolte správný přístup a připravte vhodné prostředí

"Možná mi to tak jen připadá, ale někdy mám pocit, že jsou kolem samé dokonalé děti.  A že vlastně i rodiče často nevědomky (nebo vědomky) děti přetahují. Tak mě napadlo zeptat se vás, jak to vidíte. Zdá se mi, že dnes se dítě musí do dvou let zbavit plín, do třech let krásně mluvit, v první třídě se učí to, co my kdysi ve třetí. A jakmile je jen někde malá odchylka, už se letí do psychopedagogické poradny, k logopedovi, na neurologii atd. Na druhou stranu přibývá depresí u dětí, jsou neurotičtější, víc stresované, agresivnější. A jakoby míň v pohodě. Jak to vidíte vy?"

Také si každý rok na začátku září přísaháte, že budete mnohem vstřícnější, klidnější, a to i přesto, že na vás bude dítě nechápavě koukat, i když jste mu už látku vysvětlovali aspoň třikrát. Že nebudete nadávat, až nedokážete rozluštit jeho písmo, se kterým by měl problém i grafolog. A nakonec to dopadne zase tak, jako vždy. Učit se s dítětem se totiž musíte naučit. Musíte umět řešit problémy, které se při dělání domácích úkolů mohou objevit.  

Domácí úkoly bývají pro děti často spíš za trest a pro rodiče zkouškou nervů. S trochou trpělivosti a změnou přístupu se ovšem dá vyvarovat každodennímu stresu i hádkám. Děti by měly být motivované k tomu, aby se o přípravu do školy aktivně zajímaly, naučily se plánovat a organizovat si svůj čas i práci. Až příliš často slyšíme ze všech stran vyprávění o tom, jak rodiče s dětmi tráví večer co večer dohadováním se nad domácími úkoly.

Kdy je vhodný čas na domácí úkoly?

„Hned po příchodu domů uděláme úkoly - podle toho co mají zadané, maximálně 15 minut (to když mají čtení i psaní, ale většinou mají úkol jen jeden - čtení, nebo psaní, nebo počítání - a to pak zvládáme za 5 - 10 minut), pak asi 5 až 10 minut procvičujeme formou hry angličtinu. Nakonec spolu nachystáme aktovku na příští den, ořezat tužky a pastelky, doplnit nová písmenka do složky apod. Celkově trvá kompletní příprava do školy maximálně půl hodiny.

Někdy (hlavně o víkendech) syn sám přijde s tím, že chce předepsat něco tiskacím písmem a pak to přepisuje psacím, nebo chce napsat nějaké příklady k vypočítání, nebo zkouší slabikovat v pohádkových knížkách, to vydrží tak půl hodinky až hodinku, ale to je jeho vlastní iniciativa a bere to jako zábavu.“

Děti mají rády režim už od věku miminka. Obvykle jsou spokojenější, když jim nic výrazně nenarušuje jejich denní řád. A to samé platí i u školáků.  Měli byste se tedy učit každý den ve stejnou dobu. Ale kdy je to ideální? Hned po příchodu ze školy nebo až si chvíli pohraje a odpočine si? Nebo dokonce až k večeru? To už záleží na vašem dítěti a na tom, co jemu vyhovuje. Zkuste se ho zeptat, kdy by se chtělo učit. Není ale vhodné, abyste s přípravou začali těsně před spaním, kdy už se dítěti pomalu klíží oči a myslí jen na spánek. Při volbě vhodné doby myslete také na svůj program, ať v klidu stihnete to, co máte v plánu. Až se na nějaké době dohodnete, dodržujte jí. Váš školáček si na pravidelný režim zvykne a vy ho nebudete muset každý den přemlouvat a nutit.

A jak je to s režimem o víkendu? Myslete a to, že každý potřebuje mít trochu volna. Přesto byste na přípravu neměli rezignovat. Vyberte čas, kdy se budete učení věnovat a toho se držte. Můžete si z toho udělat nějaký svůj příjemný rituál.

Nelze jen plánovat dobu, kdy se začít učit, ale měli byste mít určenou i dobu, kdy budete končit. V první třídě by úkoly neměly zabrat víc jak půl hodiny denně. K tomu ještě připočítejte čas na pravidelné čtení. A půl hodina je vhodná i u starších dětí, když se zrovna neučí na velký test.

Jaké prostředí zvolit pro výuku?

Na úkoly a učení mají mít děti klid. Vhodné je buď úplné ticho nebo třeba slabě puštěná hudba. Rozhodně ale nedělejte domácí úkoly u televize. Zbytečně by dítě i vás rozptylovala. Školák potřebuje vhodný psací stůl a výškově nastavitelnou židli. Tu snadno přizpůsobíte práci u psacího stolu nebo i u jídelního. To oceníte i vy, až si budete moci v klidu uvařit i večeři, dát si kávu a mezi tím hlídat dítko, zda se věnuje úkolům. S menší přípravou můžete začít už u předškoláků, kteří si mohou každý den ve stejnou dobu třeba kreslit.

Jestliže máte více dětí, je vhodné jim dát každému menší psací stůl (i když budou mít o trochu méně místa na věci) než jeden velký. Tam by nemohly psát úkoly současně. Také je dobré zabezpečit nějak stůl před mladšími sourozenci, aby jim na stole každou chvíli něco nerozházeli nebo nepokreslili. "Dcerka půjde do školy za rok, ale už teď v létě chceme předělat pokojík tak, aby si holky zvykly na nové uspořádání, budoucí školačka na stůl a židli atd. Bude mít stůl se 4 šuplíky, a pak ještě vedle stolu menší jakoby komodu. Přece jen s věkem poroste potřeba místa pro učení, tak abychom za pár let nemuseli nábytek dokupovat. Budeme tedy dělat už studentský pokoj, vejdou se tam v pohodě i s učením na SŠ i VŠ. Radši to uděláme vše najednou, než pak postupně dozařídit."

Dítě by mělo u stolu sedět správně, lokty a kolena mají svírat pravý úhel. Židli vybírejte ergonomicky tvarovanou, ať si vaše dítě neničí záda. Pokoj, ve kterém děti dělají úkoly, má být přiměřeně vytopený a hlavně vyvětraný.

"Ahoj, prosím o zkušenosti s osvětlením dětského psacího stolu. Máme bezdotykovou led lampičku, která se nabíjí a nic nevydrží. Řekla bych, že ani nedělá moc světla. Hledám po internetu nějakou dobrou lampičku, ale nějak nemohu žádnou najít nebo se v tom spíše nevyznám  Tak budu ráda za zkušenosti, co jste svým školáků pořídily." Nemá-li dítě vlastní pokoj a psací stůl, vytvořte mu místo, které ho plnohodnotně nahradí. Je celkem jedno, jestli to bude na kuchyňském stole nebo v obývacím pokoji. Jak již bylo zmíněné výše, má to pro vás i své výhody. Ve své blízkosti musí mít umístěné všechny potřebné pomůcky a kvalitní a dostatečné osvětlení.

Zvolte správný přístup

"Chtěla bych se vás zeptat na názor. Možná mi to tak jen připadá, ale někdy mám pocit, že jsou kolem samé dokonalé děti.  A že vlastně i rodiče často nevědomky (nebo vědomky) děti přetahují. Tak mě napadlo zeptat se vás, jak to vidíte. Zdá se mi, že dnes se dítě musí do dvou let zbavit plín, do třech let krásně mluvit, v první třídě se učí to, co my kdysi ve třetí. A jakmile je jen někde malá odchylka, už se letí do psychopedagogické poradny, k logopedovi, na neurologii atd. Na druhou stranu přibývá depresí u dětí, jsou neurotičtější, víc stresované, agresivnější. A jakoby míň v pohodě. Jak to vidíte vy? Moc děkuju za případné názory."

Ukažte svému dítěti cestu a návod k tomu, jak se učit. Mnoho rodičů často dělá chyby v tom, že se snaží látku do dítěte doslova „vecpat“ po svém a jinou metodou, než jakou používá učitel. Některým učitelům to může vadit a děti se navíc budou cítit zmatené a látka jim bude dělat ještě větší potíže. Raději požádejte sami učitele o to, aby vám látku dodatečně vysvětlil. Vůbec se za to nestyďte. Pokud už máte doma staršího školáka, veďte ho k samostatnosti. Dnes už obvykle není problém, aby učitel poslal podklady e-mailem a mnohé školy mají i materiály na svých stránkách. A internet nabízí nekonečně možností a materiálů, které vám mohou pomoci.

Za své dítě toho dělejte co nejméně. Hned od začátku ho veďte samostatnosti. Dítě by si mělo připravit samo učení, penál i aktovku na nadcházející den. Vy to jen zkontrolujte. To platí i o psaní domácích úkolů. Čím je dítě starší, tím více by mělo dbát na domácí přípravu samo. Když dítě budete zkoušet na nějaký test, nechtějte po něm, aby vám odříkalo celý text, ověřte jeho znalost několika otázkami, podle kterých poznáte, zda se učilo a rozumí látce.

Buďte aktivní

Komunikace s pedagogy je velmi důležitá. Nevynechávejte třídní schůzky či konzultace. Snažte se být s učitelem v kontaktu, řešte s ním i možné potíže a nechte si vysvětlit vše, čemu nebudete rozumět.

Vytvořte si plán

Dobrý plán je základ všeho. Proto si práci vždy dobře rozvrhněte a pomozte s tím i svým dětem. Obtížnější úkoly udělejte hned na začátku, abyste je měli hned za sebou a dříve, než bude dítě unavené. Na konec pak nechte jednodušší věci. Dobrým plánem se děti naučí, jak je důležité si práci dobře organizovat a vyhnout se zbytečným zmatkům. A jistě to ocení i v dospělosti.

Nedělejte za své dítě úkoly

Úkoly jsou dítěte a ne vaše, proto do nich nezasahujte víc, než je nutné. Vy můžete maximálně vysvětlit nejasnosti, ale ne vypočítat příklady z matematiky místo něj. Také mu úkoly neopravujte. Samozřejmě je zkontrolujte, ale případné chyby by měl umět najít sám a také přijít na správné řešení. Jestliže se vám bude zdát, že dítko úkol příliš naškrábalo a vy byste si představovali nějakou upravenější verzi, rozhodně ho už nenuťte k tomu, aby to opravoval. Po druhé to lepší nebude, navíc už bude unavené a přestane ho to bavit.

Chvalte, chvalte a chvalte

Jaký máte pocit, když vás někdo pochválí? A jak myslíte, že se bude cítit vaše dítě, když ho pochválíte? Proto s chválou rozhodně nešetřete. Když dostane dobrou známku z diktátu nebo přinese hezký výkres, vystavte ho třeba na ledničku a radujte se spolu s ním. Naopak, když se mu něco nepovede a přinese špatnou známku, nehubujte ho. Raději pátrejte po důvodu a pomozte svému dítěti připravit se na opravu.

Učení nemá být mučení

"Syn dostal počítač k osmým narozkám (teď je mu 10). Tráví na něm tak 45 minut denně (místo televize či psp), sám si hledá věci do školy (referáty, úkoly...), pouští si hudbu, filmy, hraje hry, učí se psát na klávesnici, sám si spravuje antivir, ale hlavně si čte zajímavosti - je hodně zvídavý. Nepoužívá FB, e-mailem píše pouze s kamarády ze třídy, nepoužívá chat a tomu podobné. Má zablokované stránky pro dospělé (to spíš, kdyby se tam dostal omylem - určitě by to nevyhledával). Syn si přál PC od malička, ale třebas dceru (5 let) to vůbec nezajímá. Nejsem pro drahé hračky, ale počítač se dá sehnat i levně a je to spíše vzdělávací pomůcka nežli hračka, jelikož s manželem potřebujeme oba PC k práci, tak má doma každý svůj."

Udělejte dítěti z učení radost a zábavu. Vynechte ze svého slovníku hesla typu „teď se musíme učit“ nebo „okamžitě si přestaň hrát a jdi dělat úkoly,“ apod. Rozhodně byste nikdy neměli posílat k učebnicím za trest. Snažte se, aby ho škola, pokud možno, bavila. Zkusit můžete i různé zábavné kvízy, obrázky apod. Na internetu je ohromné množství inspirace. Stejně tak se nemusíte úplně bránit nějakým aplikacím na počítač nebo tablet. V rozumné míře pomáhají a neškodí.

Je důležitá domácí příprava na školu?

Odpověď zní jednoznačně ANO. Proto by ostatní členové rodiny měli význam domácí přípravy na školu respektovat. Když se dítě učí a píše si úkoly, nemělo by se po něm chtít nic dalšího a vytrhovat ho od učení kvůli tomu, že má vynést odpadkový koš, jít svačit nebo vyprávět o tom, co se ten den dělo ve škole.