Jsi máma. Jsi silná. Vyber si místo, kde ti tu sílu nevezmou

Bylo deset hodin večer. Začínající bolesti a odteklá plodová voda byly jasným znamením, že se porod blíží. Zavolala jsem nejbližším, že už to začalo, a s manželem jsme vyrazili do porodnice. Přijali mě, ubytovali a udělali potřebná vyšetření. Manžela poslali domů s tím, že dřív než ráno kolem osmé to nebude. Mně řekli, ať si jdu lehnout.

Foto: Dreame

Zdroj fotografií: Pexels.cz

Jenže jak usnout, když víte, co vás čeká? Kolem druhé ráno začaly první silnější a pravidelné bolesti. Ve tři se intenzita ještě zvýšila. Začala jsem sbírat odvahu a šla se nahlásit, že jsem tady a potřebuju, aby mě zkontrolovali. Sestřičky byly milé, potvrdily silné kontrakce. Daly mi kapky na změkčení porodních cest a poslaly mě zpátky. Bylo skoro pět ráno. Pomohla by i horká sprcha, ale neměla jsem sílu ani vstát. Intervaly mezi kontrakcemi se zkracovaly a bolest sílila. Najednou už to nebyly intervaly, ale jedna nekončící, intenzivní vlna.

Ležela jsem ve tmě a snažila se bolest prodýchat. Bylo 5:30, když přišly sestřičky. Nebyla jsem už schopná klidně mluvit. „No pojďte, maminko, podíváme se na vás,“ řekly. Podepřená personálem jsem přešla na porodní sál. „Ale maminko, vždyť je tady už hlavička, rodíme!“

Lékař se objevil bleskově. V nervozitě jsem opakovala, že u toho chtěl být můj muž a že ještě nemůžu rodit. Podali mi telefon a někde mezi bolestmi jsem mu stihla říct, že rodím a že to nestihne. Pak šlo všechno rychle. „Tlačte, tlačte!“ křičel doktor. Netvalo to tak dlouho a malá byla na světě. Ukázali mi ji, pohladila jsem ji, ale hned ji odnesli. Na chodbě už zvonil manžel. Viděl ji zabalenou v peřince a dodnes vzpomíná na její pevný stisk jeho prstu. Už je to 11 let. Krásný příběh, vždyť na jeho konci je zdravé miminko. Nebo… nebyl až tak krásný?

Tichá jizva: Když se vděčnost pere s křivdou

V prvním těhotenství jsem měla jediné přání, aby se mi narodilo zdravé a živé miminko. Splnilo se. A ten úžasný pocit, že jsem to zvládla, že ji konečně držím, se dlouho snažil překrýt něco jiného, tichého, co jsem si nechtěla připustit.

Všechno dopadlo dobře, a tak jsem se přesvědčovala, že nemám právo být smutná. Že jsem jen rozmazlená, že jiné ženy zažily horší věci. Jenže časem se ten pocit začal ozývat víc a víc. Při vzpomínce na porod se mi vybavovalo něco víc než jen bolest – byl to pocit osamělosti, bezmoci a nepochopení.

Roky jsem to nechala být. Až když jsem otěhotněla podruhé, uvědomila jsem si, že tentokrát chci víc. Ne luxus, ne zázraky. Jen respekt, klid a pocit, že tam, kde rodím, mě berou jako ženu, ne jen jako pacientku.

Podruhé jinak 

Začala jsem se ptát. Hledat. Zjišťovat, co vlastně můžu chtít a co si můžu dovolit žádat. Věděla jsem, že dnes už existují porodnice, kde se nerodí „na povel“, ale v tempu ženy. Kde partner může být po tvém boku od začátku až do konce, kde bonding není bonus, ale samozřejmost, a kde s tebou mluví jako s člověkem. A tak jsem narazila na rodinné porodnice AGEL.

Najednou jsem pochopila, že respekt u porodu není výsada, ale něco, co si můžeme přát všechny. A že i mimo ruch velkoměst se dá najít místo, kde se rodí s citem. V Jeseníku, Novém Jičíně, Ostravě-Vítkovicích, Prostějově, Přerově, Šternberku a Valašském Meziříčí. Blízko domova.

Když jsem četla o rodinných porodnicích AGEL, chtělo se mi plakat. Cítila jsem, jak ze mě ten ztuhlý pocit křivdy, který jsem si roky nesla, pomalu opadá. Slova o tom, jak může a má porod vypadat, ve mně vyvolávala pocit, že mi konečně někdo dal za pravdu. Že jsem si já sama dovolila uznat, že ten první porod nebyl takový, jaký mohl být. Cítila jsem radost, že někde pochopili, co žena při porodu potřebuje - klid, bezpečí, respekt a lásku.

Rodinné porodnice AGEL 

Projekt Rodinné porodnice AGEL přináší novou úroveň péče, spojuje rodinnou atmosféru s moderním lékařským zázemím. Porodnice v Jeseníku, Novém Jičíně, Ostravě-Vítkovicích, Prostějově, Přerově, Šternberku a Valašském Meziříčí jsou nové nebo procházejí rekonstrukcí, aby nabídly maximální pohodlí, soukromí a technické vybavení.

Základem je individuální přístup ke každé ženě a jejímu miminku. Odborníci zde podporují přirozený průběh porodu, respektují volbu polohy a nabízejí širokou škálu nefarmakologických metod úlevy od bolesti - masáže, hydroterapii, aromaterapii, bylinné napařování, dechová cvičení či pohybové pomůcky. 

Zaujalo mě i to, že se tu nezaměřují jen na odbornost, ale i na lidskost. Personál prochází pravidelnými školeními komunikačních dovedností, protože vědí, že i pár slov, tón hlasu či dotek mohou změnit zážitek z porodu. Díky tomu se v těchto porodnicích spojuje odbornost, bezpečí a lidskost.

Tvůj porod tě provází dlouho poté, co odejdeš domů. Je ve vzpomínkách, v kojení, ve tvém klidu. Proto se ptej. Zajímej se. Nenechávej to jen na náhodě. Poprvé jsem chtěla jen zdravé dítě. Podruhé jsem chtěla zdravé dítě i zdravou duši. A dnes už vím, že zázrak nového života si zaslouží místo, kde se rodí s láskou, ne se strachem.

Tento článek vyšel s podporou AGEL

Zdroj fotografií: AGEL