Mám ráda své děti, ale potřebuju se odreagovat. Mentálně strádám a zaostávám, nic nestíhám! Kde čerpat energii?

"Asi to znáte všechny, ale já už jsem po 14 měsících mateřské a věčného stereotypu úplně vysátá. Jasně, že děláme spoustu věcí, každý den máme nějaký program, ale je to všechno tak nějak pořád stejné. Poslední dobou se každé ráno budím úplně bez energie. Představím si, že zase budu celý den s Miriam, ty nekonečný hodiny, co mě s ní čekají."

Být doma, starat se o děti a nechodit nějaký čas do práce je pro mnohé cílem i snem zároveň. Scénář pak v reálu často spadá do kategorie sci-fi nebo drama, o pohádku se nejedná.

Také jste si představovala, jak vás děti citově obohatí, dají vám často zmiňovaný smysl života, zaplní nějaký chybějící dílek v puzzle rodiny a život s nimi bude po všech stránkách lepší? Ano je většinou jasná odpověď.  Jsou i ženy, které děti mají a nijak si je nepřály nebo převzaly péči o děti ze strany partnera. Ať vlastní vysněné děti nebo přítomné z jiných důvodů – jedno mají společné. Přijde chvíle, kdy bychom od nich chtěly mít klid a toužíme po úniku.

Jak je možné, že mě přítomnost dětí nebaví?

Možné a normální je to z mnoha důvodů. Chybí nám svoboda, ty chvíle, kdy jsme si mohly dělat a organizovat, co nás napadlo. Chvíle bezstarostnosti, čas na sebe i partnera, na své koníčky a přátele.

Nejčastější zdroje ztráty energie

- únava

- strach o své blízké

- méně podnětů pro rozhovory s dospělými

- menší finanční zdroj s tím související závislost na partnerovi či rodičích

 - špatný pocit, úzkost až frustrace, že:

„Mentálně strádám a zaostávám, nic nestíhám, na všechno jsem sama, že mi něco (zejména v oblasti profese) uniká, že jsem si to vše představovala jinak, že už nikdy nic nebude tak, jako dřív, že se mé tělo změnilo po porodu a kojení, že jsem nemožná, oteklá a věčně podrážená mamina, že to odnášejí děti, které za to nemohou, a tedy, že jsem špatná máma a nezvládám to (tak dobře jako ostatní)…“

Pocity nedostatečnosti

Věřte, že některé z výše uvedených pocitů, někdy i všechny najednou, proběhly hlavou každé ženě. Určitě se najde i spousta takových, které jsou v pohodě, většinou se jedná o ženy, které mají po ruce babičky, na částečný úvazek se realizují v práci a o dítě se jim někdo stará, mají partnery, kteří jim pomáhají a dokážou si prosadit čas na sebe vlastní relaxaci.

Ty z vás, které to takto pohodové nemají, můžeme potěšit tím, že v tom nejste samy a že se to jednou změní. Nezbývá než být vynalézavá v tom smyslu - co mohu podniknout a zorganizovat, abych byla spokojená.

Kde a jak čerpat energii

- ideálně 2x týdně si dopřát relaxaci, spánek či sport (jen pro sebe!)

- být aktivní v možnostech hlídání dětí (příbuzní, kamarádky, hlídačky)

- být často v kontaktu s lidmi, kteří vás povzbudí a rozesmějí  

- najít si zdroje radosti a obohacení sebe sama (četba, filmy, kreativní činnosti, které vás baví)

- výlety do přírody, do baby-friendly hotelů a penzionů

- dopřát si něco, co vás potěší (koupit si maličkost, zajít si do kavárny a jen tak sedět a pozorovat svět)

- zapátrat po možnostech vzdělávání (např. v Mateřských centrech)

- pracovat na částečný úvazek

- pokud to jde, zorganizovat společný čas s partnerem bez dětí

Co dělají a říkají maminky, které jsou diskutují ve fóru? 

"Věřím, že kdybych byla jen a pouze doma s dětmi, zaručeně bych se nudila, přece jen to pro mě v jistém smyslu nejsou rovnocenní partneři. Těžko s nimi rozeberu dojmy z nějaké knihy nebo filmu, proberu problémy nebo jen tak podrbu při skleničce.
Já na MD pracuju a dostudovávám, takže mám možností, jak se odreagovat dost. Koníčky mám takové individuální, lidi k nim moc nepotřebuju, sociální kontakty si udržuju častými návštěvami a výlety."

Rada závěrem

Holky, ženy, maminky, nikdo není povinen zajistit vám vše, co byste si přála. Pokud někoho takového kolem sebe máte, važte si toho. My ostatní, které nemáme ideální podmínky, se ale můžeme pokusit o změnu. Vždy existují možnosti, chce to jen nebát se, odhodlat se a nevzdávat se.

Znáte citát od Henryho Forda?: „Ať už si myslíte, že něco dokážete, nebo si myslíte, že to nedokážete, v obou případech máte pravdu.“

Autor: Mgr. Charlotte Benátská