Nosní mandle: Má smysl je vašim dětem odstranit?
"Mému synovi zjistili zvětšené mandle zhruba, když mu byly 2-3 roky. Začal v noci chrápat, strašně hlasitě, dýchal pouze ústy, budil se nevyspalý a s kruhy pod očima... Dlouho jsem se rozhodovala, zda mu je opravdu nechat vyndat, stále jsem doufala, že se to zlepší. Ale bylo to stále horší," začíná vyprávění o odstranění nosních mandlí jedna z maminek.

Někdo dědí majetky, někdo nemoci. Občas se to tak nakupí, že máte pocit, že ve vaší rodině platí jen to druhé. Z kýchnutí je rýmička, z rýmičky kašel, z kašle zanícené průdušky. Do toho ten prcek nespí, převaluje se, kňourá, že nemůže dýchat. Chrápe tak, že pokud by to byl manžel, tak ho nevyženete jen na gauč ale až do dílny v garáži. Ale drobečkovi zvlhčujete vzduch, větráte, podkládáte hlavu do vyvýšené polohy a krájíte cibuli k posteli, protože Anička z Modrého koníka psala, že to pomáhá na snadnější dýchání.
Rýmičkové příběhy nejsou ničím výjimečné a není potřeba za tím hledat exotické diagnózy, ale pokud se opakují příliš často a jsou spojeny s jinými příznaky, zvažte návštěvu ORL.
Nosohltanové mandle jsou shluk lymfatické tkáně, který plní významnou imunitní funkci, chrání tělo před bakteriemi a viry. Největší roli hrají do tří let dítěte, pak si tělo vytváří i jiné způsoby obrany.
S nosními mandlemi se narodíme. Rostou přibližně do osmi let dítěte, pak se začnou zmenšovat a v pubertě by měly zcela vymizet.
Jeden z nejčastějších problémů dětského věku
K zvětšení mandlí dochází především během akutní infekce horních cest dýchacích. Imunitní aktivita mandlí stoupá a lymfatická tkáň se zvětšuje. Problém nastává tehdy, když se po přeléčení dítěte nevrátí mandle do původní velikosti. S každou další chorobou horních cest dýchacích se mandle víc a víc zvětšuje.
Jaké jsou první příznaky?
Někdy žádné a na tento problém se přijde náhodným vyšetřením. Pokud už se však objeví, odborníci radí je nepodceňovat. Tuto diagnózu a návštěvu ORL byste měli zvážit, pokud dítě dýchá hlasitě a převážně ústy, chrápe, trápí ho ucpaný nos či časté zadní soplíky a jeho řeč je "huhňavá".
"Mému synovi zjistili zvětšené mandle zhruba, když mu byly 2-3 roky. Začal v noci chrápat, strašně hlasitě, dýchal pouze ústy, budil se nevyspalý a s kruhy pod očima. Bylo mi ho strašně líto. Já bych s ucpaným nosem ani neusnula. Zhoršil se mu sluch, protože mandle tlačila i na Eustachovu trubici, tedy na komunikaci s uchem. V kuse měl rýmu, protože byla mandle ložiskem bacilů. Dlouho jsem se rozhodovala, zda mu je opravdu nechat vyndat, stále jsem doufala, že se to zlepší. Ale bylo to stále horší. Dala jsem mu je odstranit, když mu bylo 5. Byl pod celkovou narkózou, takže nemá žádné trauma. Museli mu odsát i tekutinu ze středního ucha, protože to tam měl zanesené. A od té doby v noci krásně dýchá nosem, občas si zachrápe, ale je to o 95% lepší, než předtím. A ani jednou od té doby nebyl nemocný," popisuje svou zkušenost maminka ve fóru na Modrém koníku.
Únava, skřípání zuby, noční pomočování nebo nechutenství způsobené zatékáním hlenů. To jsou možné důsledky komplikací při zvětšených nosohltanových mandlích. Odborníci varují dokonce před apnoe, což je dočasná zástava dechu.
K dalšímu typu příznaků patří problémy s ušima. Buď jsou to opakované záněty středního ucha či bolesti uší při každé rýmě nebo porucha sluchu.

Odstranit nebo neřešit?
Každý rodič chce pro své dítě jen to nejlepší. A proto rozhodnutí pro odstranění není jednoduchou volbou. Rodiče by si však měli uvědomit, jaké jsou možné komplikace, které mohou zvětšené mandle způsobit.
Děti jen stěží dýchají přes nos a v noci je jejich dýchání přerušované, což má za následek snížené okysličování krve a může vést k poškození různých orgánů jako např. mozku, ledvin a dalších. Z dlouhodobého hlediska může mít dítě zpomalený duševní vývoj a snížený intelekt.
Typické je i tzv. vysoké gotické patro. Dítě dýchá ústy, netlačí jazykem na patro a u neléčených pacientů se objevuje i typický výraz obličeje s otevřenými ústy, pokleslými čelistmi a unaveným výrazem (odborně facies adenoidea).
Zvětšené mandle mohou stát dokonce i za plochým hrudníkem nebo křivou páteří. Jde však již o extrémní případy, které jsou velmi ojedinělé, pokud se zvětšené nosohltanové mandle neřešily vůbec.
Další maminka ve fóru radí: "Neváhejte, já vím, že máte strach, i moje dcera má kdejaké problémy. Také jsem váhala, dýchala mi v noci ústy, chrápala, občas přestávala v noci dýchat. No a potom jsme si všimli, že se jí začíná deformovat hrudník. A to je z toho mělkého nočního dýchání. Tak jsme mandle nechali odstranit. Proběhlo to v pohodě. Po uklidňující injekci byla veselá, trošku nám to rozptýlilo napětí, pak operace, já ji proplakala, měla jsem strach. A pak se probrala, byla taková rozbolavělá, dezorientovaná, troška zvracela krev. Ale do takových tří hodin se z toho pomalu probrala a do večera už nevěděla, proč jsme tam byli. Byly jí tři roky a jeden měsíc k tomu. Doktoři mi říkali, že jsem se dobře rozhodla, protože už jí to tlačilo i na ouško a byly by ještě větší komplikace. Dnes je odstranění mandlí zcela běžný zákrok."
Adenotomie - odstranění nosohltanové mandle
Je to operační výkon. Jsou dvě možnosti provedení - ambulantně nebo v narkóze. Ambulantně se dítěti podá tlumící injekce, díky které si nic nepamatuje. Neznamená to, že vůbec nic necítí, ale protože si na operaci ani na bolest nepamatuje, psychické trauma je minimální. Operace je krátká, není nutná hospitalizace a vyhnete se při ní narkóze. Nevýhodou je, že se provádí naslepo. Může se stát, že se neodstraní veškerá tkáň a mandle doroste.
Při operaci pod narkózou se vše kontroluje, takže je jistota stoprocentní úspěšnosti.
Jaké jsou vaše osobní zkušenosti s výběrem nosních mandlí?
Doporučujeme
@pratensis před těsným vyndáním mandle měl náš syn stejné chování, u něj to bylo opravdu za pět dvanáct, už se ani nevešel do tabulky s velikostí mandlí a teď je to už půl roku a je z něj super kluk až na nějaké to zabejčení a vztekání a hlavně mluví, což předtím nic 🙂. v nemocnici při příjmu se doktorka ani nedivila, že nemluví. Ale museli jsme si říci o žádanku na orl sami a pak už to šlo vzhledem k diagnoze rychle.
Začni psát komentář...


Souhlasím s tím, že rozhodování o operativním odstranění mandle není úplně jednoduché. Člověk zvažuje pro a proti, má obavy z komplikací, už jen ze samotné narkózy... Z naší zkušenosti bych ale vřele doporučila neváhat. Nám operace pomohla obrovským způsobem, pořád mi to připadá neskutečné. Náš starší syn měl přesně stejné problémy, o jakých se hovoří v úvodu článku: přerušované sípavé dýchání v noci, výpadky dechu, ráno se probouzel nevyspalý a s kruhy pod očima. K tomu téměř nepřetržitá nemocnost. Nemohli jsme nic podniknout, kamkoli vyjet, aby to neodstonal. A jednalo se i o banální aktivity typu výlet autem do Blatné a krátká procházka v oboře s daňky. Syn byl také pořád unavený a vyčerpaný, bez nálady, stěžoval si na únavu. Uvědomovali jsme si, že něco je špatně, ale dlouho jsme se ani u pediatričky nedobrali toho, co přesně. Chodila jsem k ní se synem opakovaně, pokaždé ho poslechla, řekla, že je poslechově čistý, řešila imunitu... Únava a nenálada jsou takové málo hmatatelné příznaky... Dvakrát jsem si vyprosila rozbor krve, jestli mu třeba nechybí železo nebo něco jiného... nechybělo. Papírově vše v pořádku. Špatné noční dýchání jsem připisovala opakovaným nachlazením a nemocem, tedy prostě rýmě apod. Bylo mi sice divné, že to trvá tak dlouho, ale když ani pediatrička nic neshledala... Až babička, u které byl syn na pár dní, mě podpořila v tom, že jeho noční dýchání není v pořádku. Poté, co jsem u pediatričky zdůraznila ten noční dech, byli jsme odesláni na ORL a konečně se vyjasnilo. Po odstranění nosní mandle je ze syna úplně jiné dítě. Teprve zpětně vidím, co všechno bylo tou jeho únavou a vyčerpáním ovlivněno. Teď má elánu na rozdávání, podstatně větší zájem o dění kolem sebe, mnohem lepší náladu, a tím pádem je s ním i lepší pořízení a domluva. I ze školky mám zpětnou vazbu v tomto smyslu - předtím se často držel stranou, stěžoval si na únavu, teď se ochotně zapojuje a je s ním veselo. Pro mě je to pořád neuvěřitelné. V noci dýchá tak, že kontroluju, jestli vůbec žije. 🙂 A samozřejmě také zřetelněji a čistěji mluví, přestal huhňat. Tento příspěvek píšu hlavně pro maminky, které zažívají něco podobného jako my před operací. Třeba jim to pomůže, aby si lépe uvědomily, co je špatně. Když totiž člověk trvale žije v tom postupně se zhoršujícím stavu dítěte, tak spoustu věcí nevidí a neuvědomí si. Nám pomohla ta babička, která viděla syna po delší době (žije daleko) a otevřela mi oči.