Psycholožka: Je těžké přesně říci, odkdy může dítě zůstat samo doma

V každé rodině jednou nastane situace, kdy rodiče musí dítě nechat doma samotné. Tento den D(ůvěry) by měl nastat tehdy, až na to dítě bude připravené. Jak to zjistit? S tím vám pomůže psycholožka Mgr. Juliana Ambrová.

Kdy je vhodný čas nechat dítě doma o samotě? V jakém věku?

Je těžké přesně říci, v kterém věku už může rodič nechat dítě doma samotné, na to neexistuje přesné pravidlo. Obecně se za jakousi hranici pokládá 10. rok života dítěte, ale můžeme to rozšířit na období mezi 9. - 12. rokem. U mladších dětí se předpokládá, že nejsou dostatečné zralé a nemají dostatek zkušeností, aby dokázaly správně vyhodnotit kritickou situaci a podle toho se zachovat. Samozřejmě, existují i výjimky, ale nedá se na to stoprocentně spolehnout. Ten správný věk by ale měli vyhodnotit rodiče, kteří nejlépe znají své dítě a vědí, co dokáže zvládnout a co ne.

Dítě, které necháváte doma samotné, by mělo v první řadě zvládat samoobslužné aktivity jako samostatné jedení nebo návštěva WC. Mělo by už umět telefonovat a znát nazpaměť důležitá telefonní čísla nebo používat některé spotřebiče. Rodiče by měli nechat dítě samotné jen tehdy, když jsou si jisti, že se dokáže na chvíli o sebe postarat. Jinak jejich ratolest vycítí nejistotu a bude se samotě bát.

Pokaždé by však měli být rodiče opatrní a nezapomínat i na zákony. Podle zákona by nemělo doma bez dozoru zůstávat žádné nezletilé dítě - a to ani na hodinku. Při nahlášení na policii nebo sociálce by mohli mít nepříjemnosti.

Zajímavé. To jistě mnoho rodičů nevědělo. Dal by se klasifikovat i čas? Jak dlouho může zůstat dítě doma v tom kterém věku? Např. V 9 letech hodinku, v 10 letech 2 hodiny atd.?

Toto se nedá velmi přesně specifikovat. Batole by doma samo určitě zůstávat nemělo. Dítě v mladším školním věku zvládne hodinku-dvě, to stihnete akorát tak nakoupit. A 12 leté dítě i několik hodin. Určitě by však nemělo dítě zůstat samo doma celý den nebo přes noc.

Záleží také na tom, jestli v domě jsou i další děti, což při nízkém věku dětí může způsobit spíše komplikace. A naopak - starší dítě by vás mělo v případě potřeby zastoupit a být schopno postarat se o mladšího sourozence.

Při delší nepřítomnosti by měl rodič poprosit nějakého dospělého (např. sousedku), aby pro jistotu zkontroloval, zda jsou děti v pořádku a něco nepotřebují. Děti by samozřejmě o této kontrole měly vědět a hlavně by měly být seznámeny s tím, kdo je přijde zkontrolovat. Dodá to jistotu jak dětem, tak i rodičům. Určitě rodič může - nebo by měl - dítě zkontrolovat i telefonicky.

Pokud chceme vyhodnotit situaci, zda je dítě připraveno zůstat doma samotné, jsou na to i nějaké speciální parametry? Např. závisí to i na důvěře rodiče vůči dítěti?

Co se týče dětí, rodič by měl předem zvážit, zda jeho dítě vykazuje známky zodpovědnosti např. při učení, domácích pracích či dodržování pravidel. Je jeho dítě klidné nebo ho lehce rozruší i maličkosti? Ví dítě, na koho se může v případě potřeby obrátit? Jak reaguje v nových situacích? Jak se chová, když je v přítomnosti cizích lidí? Takové věci by si na svých dětech měli rodiče všímat, a podle toho se rozhodnout, zda jejich dítě je připraveno zůstat doma samotné.

Důvěra dítěti je jako v jiných případech, tak i zde, velmi důležitá. Dítě vycítí obavy rodiče a může začít o sobě pochybovat. V takovém případě může být čas o samotě pro dítě až traumatizující, v důsledku čeho by mohlo v budoucnu začít úplně odmítat takovou zodpovědnost a tímto se spustí řetězec dalších komplikací - i pro rodiče, i pro dítě samotné.

Je vhodné učit dítě být samo postupně, nebo na to jít šokovou terapií?

Určitě je vhodné na to dítě připravovat postupně. Nemusí jít o přípravu na nějakou konkrétní událost, ale je nutné postupně dítě učit základním bezpečnostním pravidlům, případně učit je, co mají dělat v různých modelových situacích. Jsou však momenty, kdy nemá člověk čas zanalyzovat přípravu svého dítěte. Jak pak řešit situaci, kdy rodič potřebuje rychle odběhnout?

Jak jsem již zmiňovala, je třeba brát ohled na to, co dítě zvládne za nějakou dobu. Určitě je však před odjezdem nezbytné zkontrolovat bezpečnost v domě - například vypnout sporák nebo tekoucí vodu, zavřít okna, balkon nebo dveře do místností, kde by si dítě mohlo ublížit, atd. Je dobré připomenout dětem dohodnutá pravidla a říct jim, jak dlouho budete přibližně z domu pryč a že se k nim určitě vrátíte - což je obzvláště důležité.

Jak reaguje dítě, když je poprvé doma samotné? Sáhne po zakázaném ovoci? Nebo se snaží chovat zodpovědně?

Pokud učí rodiče dítě zodpovědnosti a důvěřují mu, jejich ratolest se bude snažit tuto důvěru nezklamat. Dětem by se měla předem vysvětlit důležitost dodržování stanovených domovních pravidel a také s nimi probrat i jejich důvod. Pokud dítěti něco zakážete jen tak, je přirozené, že ho to bude o to více zajímat a pokusí se to "zakázané ovoce" odtrhnout.

Nikdy ale nelze zapomínat na to, že jde o děti. Jsou hravé a množství neplech nepramení ze zlého úmyslu, ale prostě jen ze zvědavosti či nevědomosti. Pokud i v domě k něčemu dojde, rodiče by si měli nejprve v klidu nechat od dítěte vysvětlit, jak k nehodě došlo a ne je okamžitě zbytečně nebo nepřiměřeně trestat. Dítě by se mohlo cítit ukřivděno, což může narušit jeho vztah k rodiči.

Je dobré nechávat dítě občas samo doma, i když na to není důvod? Učí ho to něčemu?

Není na škodu, aby dítě bylo občas i samo a učilo se tak samostatnosti, samozřejmě s ohledem na věk a schopnosti dítěte, které jsem již zmiňovala. Rodiče by se měli vždy předem ujistit, že dítě nevnímá samotu jako trest nebo opuštění.

Co byste doporučila rodičům, kteří se bojí nechat děti doma samotné, i když na to už mají vhodný věk?

V tomto případě by bylo vhodné se zamyslet nad tím, kdo je skutečně ten, co by takovou situaci nezvládl. Častokrát je problém právě na straně rodičů, kteří jsou vůči dětem až přehnaně protektivní. Je dobré zamyslet se, z čeho pramení jejich obavy - ať ze strachu, že selžou jako rodiče, nebo nemají víru ve schopnosti svých dětí. Jsou situace, kdy ani ten nejlepší rodič dítě není schopen ochránit, ale může ho naučit postarat se o sebe nejlépe, jak se dá.

Mgr. Juliana Ambrová pracuje jako psycholožka na referát poradensko-psychologických služeb, kde se věnuje především individuálnímu a spárovanému poradenství, přípravě párů na náhradní osobní péči. Poradensky pracuje s rodinami v rozvodu, pomáhá řešit výchovné problémy s důrazem na nezletilé děti.