Udělejte si analýzu vztahu aneb mám s ním zůstat, i když ho nemiluju?

Už jste se někdy zamyslela nad tím, jak poznáte, že právě s NÍM chcete mít děti? Ne ve smyslu tikotu biologických hodin, ale podle hlasu svého vnitřního já? Milujete ho nebo s ním jste jenom ze zvyku a protože se to vaše okolí tak nějak očekává? Jedna z našich koníkovek popsala, jak takovou situaci řešila ona.

Nedokážu to

Podobnou situaci jsem řešila i já. Jsem s Petrem pět let a okolí začíná mít narážky. „Tak co, kdy do toho vlítnete?“ nebo „Tak Klára je v tom, teď jsi na řadě ty.“ Jak jako na řadě? To je nějaká soutěž nebo aritmetická posloupnost? Ne, že bych se na dítě necítila, ale nejsem si jistá, že zrovna Petr je ten pravý. Rozumějte: jsem s ním ráda, je milý, nosí mi květiny a udělá pro mě první poslední. Jenže, není to trochu málo? Nikoli z pohledu hmotného zabezpečení. Naopak: několikrát do roka jezdíme na dovolenou, prodloužené víkendy a každý týden na večeři do lepší restaurace. O tom se mnohým může jenom zdát. Jenže co když chci něco víc. Něco tak prostého jako cítit motýlky v břiše a vidět ho v mých očích jako otce našich dětí. Ale to prostě nedokážu.

Mám problém

Asi poprvé jsem to začala tušit, když mi po třech letech našeho vztahu naznačil, že by si mě chtěl vzít. Vyděšeně jsem se na něho podívala a se smíchem odvětila, že jsem ještě mladá. Tenkrát to ještě přešel mávnutí ruky, ale já věděla, že příště už to tak snadné nebude. Asi si říkáte, že jsem pěkně nevděčná. Finančně jsme za vodou, máme sice byt s hypotékou, ale kdo dneska ne? Pak ty dovolené, večeře, hezké oblečení. Petra si neskutečně vážím a plně respektuji. Všechno tohle od nikoho nedostal, všechno si musel vybudovat sám, od základu. Zná cenu peněz a také si jich umí vážit. Přesto druhé rád obdarovává a dělá jim radost drobnými dárky. Všichni ho mají rádi a ve společnosti je velice oblíbený. Jenom já s ním mám problém.

Jak z toho ven

Cítila jsem se nesvá.  Pokaždé, když mi přinesl další kytici růží nebo mě pozval na večeři, se mi stáhl žaludek. A ty báječné těstoviny s chřestem za to nemohly.  Byl to pocit viny a hanby. Každé další setkání s přáteli a další otázky týkající se dětí, svatby a plánů na budoucnost mě bodaly do srdce hlouběji a svíravěji.  „Kdybyste tak věděli,“ říkala jsem si. Petr by byl výborný táta ve všech ohledech. Děti ho mají rády a on je. Jenom já mám pocit, že my dva (respektive tři) bychom jako rodina zkrátka nefungovali. Jak z toho ven? Je mi třicet, měla bych se rozhodnout co nejdříve. Opustit vztah, který je založený spíš na kamarádství a přátelství a vrhnout se do neznáma? Co když skončím sama, v prázdném bytě? Bez muže, dětí, rodiny a přátel?

Vystoupení z konformní zóny

Tohle jsem ani žádné kamarádce říct nemohla. Styděla bych se. Takže jsem si jednoho dne sedla k papíru a sepsala všechna pro a proti. Výsledek? 25:10 pro opuštění Petra. Panebože, takhle sepsané to je přece jasné jako facka. Odejdi z toho včas! Nejhorší to bude vyslovit to nahlas. Petrovi do očí. Kdy je ta vhodná chvíle? Až se vrátí po celém dni z práce? Unavený a vyčerpaný, kdy tohle bude to poslední, co bude chtít slyšet? Namísto „Vítej, doma, lásko.“  Na večeři nebo večírku u přátel? Musí to být co nejdříve nebo se z toho všeho zblázním. A tak jednoho večera, po jeho příchodu domů, kdy ke mně přistoupí zezadu a dá mi pusu na krk se otočím a řeknu to: „Už s tebou nemůžu být.“

Poznáváte se? Možná i vy řešíte podobnou situaci. Ať už se rozhodujete ukončit vztah po dvou, pěti nebo deseti letech, nemělo by se jednat o impulsivní rozhodnutí typu: „zase nechal nádobí ve dřezu“. Velice brzy byste toho mohla litovat.

Odborníci doporučují sestavit si takzvanou SWOT analýzu. Není nic jiného, než obyčejná tabulka rozdělená na čtyři části. Každý chlívek se řídí tím, co ho ovlivňuje.

Jednoduchá SWOT analýza ve formě tabulky

Silné stránky – jdou z nás, z našeho vědomí a s jejich pomocí můžeme dosáhnout lepších výsledků. V našem případě to může být: umím sama zorganizovat narozeninovou oslavu, zajistit servis auta, vyměnit žárovku

Slabé stránky – jak už asi tušíte, jsou ty povahové rysy našeho chování, které nám spíše škodí. V našem případě: nejsem schopná se ani objednat na technickou kontrolu, vyměnit olej v autě, vyjít s penězi.

Dobrou zprávou je, že na těchto vnitřních pohnutkách lze zapracovat slabé stránky otočit v ty dobré. Kdo říká, že nezvládnete opravit kapající kohoutek? 

A pak tu máme vnější pohnuty, které jen tak snadno neovlivníme:

Příležitosti – to, co nám přináší okolí ke zlepšení situace. Pro nás např. nabídka povýšení, kurzu Exelu nebo přípravy sushi. To všechno jsou podněty z okolí, jež nám pomohou se posunout. Je jenom na nás, zda chytíme příležitost za pačesy.

Hrozby – všichni se jich bojíme a ne vždy se dají předvídat a odvrátit. Pokud jsme schopni si je definovat, můžeme jejich následky minimálně zmírnit: až budu sama, nezvládnu zaplatit všechny poplatky, nenajdu nového přítele…

Naše maminky by jednoduše řekly: napiš si na papír plusy a minusy. Ano, i to je zjednodušená forma SWOT analýzy. Důležité je, aby jste měla pádné argumenty proč (ne) odejít od současného partnera.

Zásadní jsou tyto otázky:

Sedíte si?

Vztah by měl fungovat na principu „akce a reakce“ nebo jako souhra a doplnění toho druhého. V praxi to znamená to, že když výjimečně přijdete pozdě večer unavená z práce, váš partner by rozhodně neměl vyžadovat teplou večeři a vyžehlení koše prádla.

Pokud mu na vás opravdu záleží, umí vycítit, že toho máte plné kecky a nechat vás odpočinout si, nabídnout pomoc s dětmi a hlad zkrotit krajícem chleba se šunkou. Protože přesně tohle jsou ty drobné nuance a situace, které dokazují, že jste pár. Dvě osoby na sebe vzájemně napojené, nevystupujete jako jedinec každý sám za sebe, ale jako jedno tělo a jedna duše.

Jste odlišní?

Máte ráda běh, váš partner podporuje běžce za míčem před televizní obrazovkou. Chodíte ráda do divadla, on spíše s kamarády do místního restauračního zařízení. Na dovolené chcete vidět všechny místní památky, vaše druhá polovička by volno nejraději strávila na dece pod rozpáleným sluncem. Pro někoho drobné detaily, které se dají přejít. Z dlouhodobějšího hlediska problém a možná i důvod z rozchodu. Sice se říká, že protiklady se přitahují, ale na jak dlouho? Mnohé spolu drží právě společné koníčky a zájmy. V momentě, kdy zájem toho druhého o danou aktivitu opadne, ztratí ten druhý „parťáka“ nikoli „partnera“. Cítíte ten rozdíl?

Očekává se to?

Znáte ty páry, které spolu chodí už od základní školy? Když jim to vydrží i přes střední a vysokou školu, okolí pak od nich jaksi očekává, že se vezmou a budou vychovávat děti. Vlastně se nemusí znát už od puberty. Doba, kdy se to začne automaticky předpokládat, že dva spolu založí rodinu, je od dvou let po seznámení. Jakmile tuto rovnici správně nedoplní, rodina a přátelé začnou mít „vtipné“ narážky. Zejména od maminek to není zrovna příjemné. O to víc se následně „šprajcnete“ a začne ve vás hlodat ona myšlenka: Proč já s ním vlastně jsem?

Chemie vyprchala?

Nakonec (ovšem ne jako poslední) může za odcizení a rozchodem být sexuální život. Nepředstavujete si hned pod tím vyžadování zvrhlých sexuálních praktik. Jistě: pouta, saténové šátky a polohy vyžadující více či méně ohebné klouby jsou příjemným zpestřením milování, ale i to se časem okouká. Řešením je zkoušet stále něco nového, ale když ani celá Kámasútra nepomůže, něco je špatně. Nuda, stereotyp a vyprchání „chemie“ pak udělají ze sexu spíše nutné zlo než milé potěšení. A odtud už je velmi blízko k tomu, aby to ten druhý našel někde jinde…

Autorka: evapple

Zdroj informací:

http://www.skola-pro-zeny.cz/rozchod-5-momentu-kdy-je-lepsi-ze-vztahu-odejit/