Vojtova metoda: Móda nebo zázrak? Pláč dětí při cvičení rodičům trhá srdce, ale je třeba vytrvat

„Mám nedonošeného syna, Vojtovu metodu mu neurolog doporučil už v porodnici a zrušil nám ji až začal lézt, zhruba v devíti měsících. U nás šlo spíše o prevenci, syn neměl žádnou vážnou diagnózu. Já na ni nedám dopustit, cvičili jsme opravdu poctivě a díky ní je Tomášek tam, kde je."

V dnešní době zná Vojtovu metodu asi každá maminka. Spousta z nich ji také musí doma pravidelně cvičit se svým miminkem. Cvičení vypadá složitě, ale chce to cvik. Většina rodičů ji bere jako trápení dítěte, protože děti při ní hodně křičí a pláčou, ale věřte, že samotné cvičení děti nebolí. Metoda má své opodstatnění a dítěti, které má nějaké problémy, může velmi pomoct.

„My cvičíme touto metodou už třetí měsíc. Malý měl problémy s tím, že dával hlavičku jen k jedné straně a hodně ji zakláněl. Teď už je to o dost lepší. Samozřejmě mi spousta lidí říká, že by se to zřejmě upravilo samo i bez cvičení, ale vím, že by do budoucna mohly být problémy s páteří, držením těla apod. Takže si myslím, že snad není co pokazit. Malému to pomohlo i s celkovým zklidněním, je i více spavý. Měl totiž jako diagnózu i celkový neklid a zvýšenou dráždivost. První dva měsíce opravdu nebyly lehké, řval nám třeba celou procházku. Teď už je většinou pohodové miminko. Někdy je teda o nervy, že celé cvičení provzteká a propláče, ale za chvilku na to zapomene. Tím, jak cvičíme už pár měsíců, tak už to není tak hrozné.”

Vojtovu metodu popsal Prof. Václav Vojta po dlouhodobém a systematickém zkoumání držení těla a pohybů dítěte. Pan Vojta byl uznávaný neurolog a dětský neurolog a působil v České republice a později v Německu. Ze začátku byla tato metoda vytvořena pro děti, ale úspěšně se aplikuje i na dospělé.

Princip Vojtovy metody

Základem této terapie je reflexní lokomoce. To znamená, že fyzioterapeut, později rodič, vyvíjí cílený tlak na určité body na těle a tento podnět vyvolá u miminka, dítěte, ale i dospělého automatickou a nevědomou pohybovou odpověď. Z výchozí polohy na břiše vede komplex reflexního plazení k určitému druhu plazivého pohybu a z výchozí polohy na zádech vede komplex reflexního otáčení přes bok do takzvaného pohybu na všech čtyřech.

Touto reflexní lokomocí dochází ke koordinované rytmické aktivaci kompletního kosterního svalstva a oslovení různých řídících úrovní centrálního nervového systému. Prostřednictvím spoušťových bodů na těle v daném výchozím nastavení lze vyvolat tyto motorické reakce opakovaně a to již u novorozenců. Použitím reflexní lokomoce se u pacienta aktivují nevědomě používané svalové funkce, potřebné pro spontánní pohyby v každodenním životě a pravidelným cvičením se fixují. Zjednodušeně řečeno, pacienti začnou vlivem tohoto cvičení podvědomě zapojovat nepoužívané svaly a postupně si vytvoří nové a správné pohybové vzory. Takže například miminka, která preferují při pasení koníků jednu stranu, začnou zapojovat i svaly na druhé straně a tím dojde ke správnému držení těla.

„Základ je uvědomit si, proč to děláte, čemu to pomůže a jak to funguje. Hodně často se stává, že maminky cvičení podceňují a zacvičí jednou, dvakrát denně, někdy jen párkrát týdně. Opakování cviků je důležité proto, že se tím cvičením stimulují určité svaly a dostávají signál k určitým pohybovým vzorcům. Po cvičení ten pohybový vzorec zůstává zakódovaný v mozku a dítě se potom nějakou dobu snaží pohybovat právě podle toho. V paměti to ale vydrží jen nějakou chvíli a proto se to musí znovu opakovat, takže aby to opravdu mělo smysl, musí se postupovat podle pokynů fyzioterapeuta. Je to asi jako když se učíte do školy text, přečtete větu a pamatujete si ji přesně minutu, po pěti minutách už ne. Čím víc to čtete, tím víc si toho pamatujete a když to čtete měsíc dokola, zapamatujete si to na hodně dlouho. Je to obecný příklad, ale tak nějak to funguje. Jinak moje dcerka má vadu s nožkou, půl roku měla sádru až po prdelku a jen ležela nebo pásla koníky, v sedmi měsících nic jiného nezvládla, protože měla tu sádru. Po třech dnech, co jsme začaly cvičit, se přetočila ze zad na bříško, hned potom začala krásně pivotovat. Takže my jsme viděli hodně rychle výsledky.”

Komu je určena?

Vojtova terapie byla zpočátku vyvinuta pro děti a dospívající s dětskou mozkovou obrnou. Později, dlouhodobým pozorováním reakcí u zdravých dětí, byla rozšířena i na další skupiny pacientů.

Terapii lze podle Vojty provádět u téměř každé pohybové poruchy. Pomáhá pacientům se skoliózou páteře, nedonošeným dětem, kojencům s opožděným motorickým vývojem, u pohybových poruch vzniklých poškozením centrální nervové soustavy (například roztroušená skleróza a cévní mozková příhoda, tzv. mrtvice), při svalových onemocněních, při ortopedickém poškození ramen, horních končetin, kyčlí a dolních končetin, u pacientů, kteří mají problém s dýcháním, polykáním a žvýkáním aj.

„Mám nedonošeného syna, Vojtovu metodu mu neurolog doporučil už v porodnici a zrušil nám ji až začal lézt, zhruba v devíti měsících. U nás šlo spíše o prevenci, syn neměl žádnou vážnou diagnózu. Já na ni nedám dopustit, cvičili jsme opravdu poctivě a díky ní je Tomášek tam, kde je. Tato terapie je dobrá na celou centrální nervovou soustavu a miminko podporuje ve všech směrech. Je to psychicky náročné pro maminku, ale podle mého názoru je obrovským přínosem pro mimčo.”

Kdy se nesmí toto cvičení provádět

Vojtovu terapii neprovádějte při akutních zánětlivých onemocněních, jestliže má dítě horečky, po očkování živými vakcínami (je možné začít cvičit deset dnů po aplikaci), u dospělých pacientek v těhotenství a při některých onemocněních jako jsou například vady srdce. Tyto informace vám podrobně poskytne lékař či fyzioterapeut, který s vaším dítětem terapii provádí.

Cvičení má svá pravidla

Fyzioterapeut vás podrobně informuje a systém a postup cvičení vám ukáže. Za jeho asistence si to vyzkoušíte a poté budete cvičení provádět doma. Na první pohled se může zdát cvičení složité, nebojte se ptát na vše, co vás napadne. Fyzioterapeut je odborník a je tam od toho, aby vám vše vysvětlil, ukázal a naučil vás správný postup.

Cvičení je nutné provádět pravidelně, z počátku až čtyřikrát denně, aby si dítě fixovalo správné pohybové stereotypy. Jedna cvičební jednotka trvá 5-25 minut. Je to náročné, ale pokud má vaše dítě nějaké problémy a bylo mu toto cvičení doporučeno, je to to nejlepší, co pro něj můžete udělat.

„My teda s malým museli cvičit 4x denně a když jsme to nezvládali, tak minimálně třikrát. Bylo nám řečeno, že dvakrát je opravdu málo, ta stimulace tomu dítěti tak dlouho nevydrží a v té prodlevě si zase fixuje tu špatnou polohu. Cvičili jsme od 2 měsíců a v 8 měsících už syn stál, v roce chodil a teď má 13 měsíců a lítá jak šus. Chce to zatnout zuby a přetrpět.”

Móda nebo zázrak?

Mezi maminkami na internetu koluje názor, že je to dnes velká móda. Je pravdou, že toto cvičení musí dnes cvičit spousta miminek. Maminky to často vzdávají, cvičí třeba jen jednou, dvakrát denně. Taky si často myslí, že to jejich dítě nepotřebuje, že opoždění v motorickém vývoji dožene. V mnoha případech by tomu tak skutečně bylo, ale dítě za to může také do budoucna zaplatit jinými problémy. Odborný názor přidala jedna maminka, povoláním fyzioterapeutka se zkušeností s touto terapií, do diskuze na Modrém koníku: „Obecně je lepší cvičit o chvilku déle, než něco zanedbat. Existují i názory, že Vojtova metoda je u lehkých případů zbytečná, že to děti doženou. V podstatě je to pravda, děti to většinou doženou, bohužel ale často dochází k tomu, že ve vývoji něco přeskočí. Často je to zapojení břišního lisu a pak vznikají vadná držení těla, skoliózy apod. Takže já osobně bych radši cvičila poctivě a o chvilku déle.”

Na druhé straně na ni nedá spousta maminek dopustit a považují ji doslova za zázrak. Pravidelným a poctivým cvičením se zdravotní stav jejich dítěte zlepšil.

„Souhlasím, že se dnes Vojtova metoda předepisuje jako Celaskon. Ale většinou je předepisována dětem, které to opravdu potřebují. Pokud miminko preferuje jen jednu stranu, tak je prostě něco špatně a je potřeba cvičit a to nemluvím o mnohem horších diagnózách. Cvičení se vydržet dá, i když je to náročné, ale kdo chce svému děťátku pomoci, tak to udělá. Máme v příbuzenstvu maminu s klukem, dneska desetiletým, preferoval jako mimčo jednu stranu. Jeho maminka ho tolik milovala, že ho nemohla u cvičení poslouchat jak pláče. Tak s cvičením přestala. A dneska? Kluk je celý nakřivo, dívá se šikmo, děti se mu smějí, má bolesti zad a čeká ho několik operací. Stačilo pár měsíců snažení.”

Pláč miminek při cvičení rodiče ničí

Miminka často při cvičení křičí, pláčou, někdy se dostávají až do afektu. Není to však proto, že by je cvičení bolelo. Vojtova terapie nebolí. Pláčou proto, že se jim nelíbí, že jsou nahaté, někdo na ně sahá a drží je. Je nutné, aby si toto rodiče uvědomili. Tímto cvičením svým dětem neubližují, i když to tak může vypadat. Je nutné k němu přistupovat pozitivně, protože děti z rodičů cítí jejich pocity, strach, nejistotu, bezmoc, vztek… A vše se potom odráží v jejich pocitech a chování.

„Za nás určitě cvičit. Matýskův pláč mi trhá srdce a děsně mě štve, že musíme cvičit, ale syn preferoval pravou stranu a kvůli tomu nemohl pást koníky. Už po týdnu cvičení byl vidět rozdíl. Po třech měsících máme doma šťastného kluka, který usíná s hlavou nalevo a z koníků ho přetáčím pomalu násilím. Cvičíme dál a já věřím, že se problémů brzy zbavíme. S tím pláčem je to taky už lepší, spíš se u toho rozčiluje .”

„Také jsme s dcerou cvičily. Preferovala jednu stranu a nechtěla se otáčet. Začínaly jsme s cvičením v jejích 14 dnech a končily cca v 5 měsících. Pokrok byl znát už za 14 dní. V necelých 2 měsících už začínala pást koníky. Srdce mi její pláč fakt netrhal, protože když jsem viděla, jak se jí hlavička vždy stočí k jedné straně a ne a ne ji udržet na straně druhé, bylo to hrozné! To mi bylo teprve do pláče. Takže jsme cvičily pravidelně s řevem a brekem, ale těšily mě pokroky. Malá se vybrečela a byl klid. Vím, že jí to bylo nepříjemné, ale taky vím, že to mělo smysl.”

Tipy od maminek z Modrého Koníka pro snazší a příjemnější cvičení

• nikdy necvičit na přebalovacím místě ("Já neměla přebalovák, ale kuchyňský stůl s podložkou, musela jsem proto cvičit v obýváku na konferenčním stolku. I takto malé dítě si pamatuje, kde s ním cvičíte, a pak pláče i když ho chcete pouze přebalit, protože si myslí, že se bude zase cvičit.")
• při cvičení nemluvit, neplakat, nevzdychat, raději mlčet. Je dobré ale během něj děťátko chválit, říkat, že je skvělé a jak mu to hezky jde.
• cvičení zakončit vámi domluveným heslem. "Já vždycky řekla 'pašák, hotovo' - miminko ví, že je konec cvičení."
• nakonec se s miminkem pomazlete, oblékněte ho a nakrmte. Je dobré si z cvičení udělat takový malý rituál a vždy postupovat stejně

Účinky Vojtovy metody

Cvičení s touto metodou má spoustu prokazatelných pozitivních účinků. Ty se liší dle výchozích možností pacienta, druhu jeho onemocnění a omezení z něj vyplývajících. Cvičení pozitivně ovlivňuje:

• usnadňuje sání, polykání a žvýkání
• eliminuje vadné držení kyčlí a ramen
• rozšiřuje hrudní koš, prohlubuje a ustaluje dýchání
• kůže je lépe prokrvená
• zřetelnější vnímání vlastního těla
• větší spokojenost a vyrovnanost
• trvalé zlepšení držení těla, pohybu a vnímání a mnohé jiné

„My taky docházíme na Vojtovu terapii. Malý měl velké komplikace po porodu. Doma cvičíme tak 3x denně, někdy i 4x, podle toho, jakou má malý zrovna náladu. Ze začátku mi připadalo, že mě to bolí víc než jeho. Ale díky poctivému cvičení vše rychle dohnal a je na vývojové úrovni stejně starých miminek. Dokonce se mu tím cvičením posílilo břišní svalstvo a ztratila se mu tříselná kýla, o které nám tvrdili, že se musí operovat. Takže, pokud máte doporučenou Vojtovku, určitě cvičte, protože to je takové to pomyslné nutné zlo, ale je to opravdu účinná metoda.”

Zdroj:

https://www.vojta.com/cs/vojtuv-princip/vojtova-terapie/zakladni-informace

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vojtova_metoda