Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    roseinka
    9. pro 2019    Čtené 1068x

    Můj 2. porod

    Popis mého prvního porodu byl mým prvním příspěvkem na MK a začínal myslím slovy, ať to nečte ten, kdo ještě nerodil. Svůj druhý popis začnu tím, ať to nečte ten, kdo má strach, že druhý porod je horší. 😂

    Píšu to především pro sebe, i k prvnímu článku se občas vracím. Za chyby se předem omlouvám, ťukám to na mobilu. 😁

    Po bolestech při prvním porodu jsem nechtěla nic nechat náhodě, moje tělo si pamatovalo porod i po 4 letech, a tak jsem si koupila knížku Hypnoporod. Je fakt, že s otěhotnětněním jsem se porodu přestala bát a opět jsem se moc těšila (naivka) a vůbec se nebála. Knížka byla super a shodovala se s mým názorem, že příroda přece není deb*l a přirozený porod bez strachu nemůže bolet. No příroda mi za tyto myšlenky pak pěkně nafackovala. 😂 Zároveň jsem stejně jako poprvé měla porodní přání a chtěla porod bez zásahů, chemie atd., prostě přirozený a ne medicínsky vedený porod.

    Kontrakce mi začaly 21.9. kolem jedenácté hodiny, asi po 7-10 min. Byly celkem výrazné, ale čekala jsem asi 3 hod, kdy začaly být cca po 5-7 min. Po dalších dvou hodinách jsme odvolali tchánovce ze závodů, ať přijedou hlídat starší dcerku a vydali jsme se na Příbram. Kvůli rekonstrukci a plné kapacitě jsem tentokrát nechtěla rodit v Hořovicích. Po cestě byly kontrakce fakt silné. Ale jakmile jsme dorazili před dveře, jako když utne a prodloužily se na 10 min. Do toho jsem si uvědomila, že jsem doma zapomněla těhotenskou průkazku. 🙈 A to mě šíleně rozhodilo... Do toho mi starší sestra dala podepsat informovaný souhlas, kde jsem si dopsala větu, že souhlasím v rozsahu svého porodního přání. Sestra mi ho vyrvala z ruky, že to nesmím. Tak jsem ji řekla, že smím, že znám svá práva. Tak mi dala druhý, tam jsem začala škrtat, scénář se opakoval, tak jsem nic nepodepsala. Vyšetřila mě mladá doktorka, která mi sdělila, že jsem zabetonovaná a jedná se pouze o poslíčky a poslala nás domů. To jsem v autě náležitě ořvala. S takovými "poslíčky" jsem totiž už dceru rodila. 🙈 Jak  mám teda poznat, že už rodím? 

    Po příjezdu domů posli/kontrakce tak silné, že jsem měla problém je rozdýchat, ale intervaly nešly pod 10 min. Dali jsme s mužem mezi nima, ač chuť nebyla, vyvolávačku. 😁 Celou noc pak byly po 30 min bez přestávek, takže jsem se parádně vyspala. 😏 Ráno už to byl masakr zas po 10 min, brečela jsem bolestí ve sprše, intervaly se nezkracovaly. V 11 jsem zavelila, že jedeme, že už to nedávám. 

    Po příjezdu monitory stále po 10 min, ale síla fakt masakr. Naštěstí tam byla jiná směna, PA i mudr. mladé a příjemné. Po vyšetření, že jsem prý na 2 prsty a že zůstáváme. Hurááá! 😄 Dostali jsme krásný sál s vanou a porodní stoličkou. Jelikož jsem měla porodní přání, měli jsme s mužem soukromí a PA tam za námi byla krátce 2x. Kontrakce jsem měla už po 5 min, ale takové, že jsem fakt hekala hodně nahlas. Tohle jsem u dcery neměla až takhle šílené, žádná poloha mi nedávala úlevu, ani sprcha. Jen jsem se doslova věšela na chlapa. Pořád se to stupňovalo, že jsem až křičela. Po 3 hodinách jsem se nechala vyšetřit a stále jsem byla jen na 2 prsty. Vůbec jsem to nechápala při takových bolestech, takže jsem se rozbrečela. Až později mi došlo, že když jsem místo prodýchávání křičela (jinak to prostě nešlo), děloha byla stažená malý nesestupoval a já se neotvírala. A nakonec jsem svolila k dirupci. Což jsem si po zkušenosti s dcerou přísahala, kdy dirupce byla jeden z nejhorších zážitků v mém životě, že to už nikdy nedovolím. Člověk míní, život mění... Je to moje takové osobní selhání, ale faktem je, že to opět vše urychlilo. A že jsem si myslela, že horší než s dcerou to být nemůže? Haha. 😅 Bylo cca 14 hod. Co nastoupilo pak nazval můj chlap "vymítání ďábla". 🤣 Musela mě slyšet celá Příbram. Kontrakce šílené a dlouhé. Vzala jsem si nakonec i rajský plyn, který jsem dýchala téměř bez pauz. No... na bolest to vůbec, ale vůbec vliv nemělo, řvala jsem dál, smích nebyl, mimo jsem nebyla, ale alespoň se nějak uvolnila děloha a malý konečně sestoupil. 🙏Samozřejmě jsem tlačila v poloze, co jsem tak nechtěla, ale díky mé hysterii z kontrakcí to jinak ani nešlo. Stejně jako u 1. porodu jely všechny smysly na 200% a já vnímala i to, co si špitala PA a mudr. Např. že kdyby mě nastřihly, už by byl malý venku, "ale pani si to nepřeje a já vidím, že hráz to zvládne". No malý šel ven na více kontrakcí. Zatímco dcera vylítla najednou, syn šel postupně a vždy se čekalo na další kontrakci, takže chuťovka. Ale aspoň mi zas nevrzala pánev. 😂 Nicméně mi za něj netahaly, aby mu pomohly a já si i hlídala, ať mi nesahají na břicho, a tak ve 14:35 náš nádherný syn vykoukl na svět. Okamžitě mi šel nahý na tělo. A tak plakal. Chudáček. Ten můj řev (nebo rajský plyn?) ho asi tam dole dost rozhodil, plakal snad půl hodiny, možná hodinu a ne a ne se uklidnit. Ani prso nechtěl, to dcera se přisála hned. Pupečník mu nechaly dotepat, sama jsem si to zkontrolovala. Zkontrolovaly mě, poranění žádné, a to syn měl 3440 g, což bylo o 550 g víc než měla dcerka, u které jsem měla 2 stehy na pysku. No díky bohu za aniball! 🙏 Po porodu placenty jsme měli pak krásné ničím nerušené 2 hodiny tělo na tělo v soukromí. A já tentokrát psychicky hned v pohodě (u dcery jsem byla rozhozena z té bolesti, takže jsem pak v 6 nedělí měla poporodní blues) a strašně si užívala malého na sobě. 🤗❤

    Oddělení šestinedělí bylo super, protože jsem měla nadstandard. Díky PP a informovanosti jsem byla u všech vyšetření malého. Na pokoji mě nikdo nerušil, spala jsem s malým v posteli, kojila na požádání. Pediatři, gynekoložky, sestry i uklízečky všechny úžasné. Až na 1 sestru, která fakt byla nepříjemná, ale já jí ignorovala. Akorát za zdí probíhala rekonstrukce, takže kladiva a vrtačky. První den jsem to nevnímala, druhý den už masakr. Tak mi dali nadstandard aspoň za půlku jako kompenzaci. 

    Když bych to měla shrnout. Porod dcery byl krátký, až na dirupci zcela přirozený, díky křížovým bolestem velmi bolestivý a tím, že to byl první porod, byl pro mě jedním slovem šokující, srovnávala jsem se s ním minimálně dva roky. Do toho neznalá prvorodička jsem nevěděla s dcerou co a jak. Porod syna byl dost dlouhý (počítám-li kontrakce z předešlého dne), kontrakce, ač nebyly křížové, byly peklo a sáhla jsem si na totální dno, díky dirupci, entonoxu a poloze už nebyl tak přirozený, jak jsem si přála. Ale za to jsem byla hned psychicky v pohodě. Možná i proto, že u druhého porodu jsem odmítla oxytocin na porod placenty. Myslím, že oxytocin na placentu byl u prvního porodu dalším důvodem, proč jsem měla ten blues. Vím, že spoustu žen mělo mnohem horší porody než já, ať už časově nebo zásahy, nepostupujícími porody co vedly buď ke kleštím nebo cs apod., takže si možná spousta z vás řekne, jaké já měla super porody. Víceméně je to tak, byly to z tohoto pohledu krásné, hladké porody. Ale vnímání bolesti, povahu, psychiku máme každá jinou, takže každá svůj porod vnímáme svým způsobem. Pro mě to byla pekla, co nikdy nezapomenu (opět příroda tady na mě asi nefunguje 😁), ale jak říkáme všechny: stálo to za to. ❤

    No každopádně rodit už nikdy nechci, tohle mi fakt bohatě stačilo. Navíc mám páreček, co jsem si tak přála... ❤ A jestli otěhotním omylem, tak to se mnou šlehne. 🤣

    roseinka
    16. kvě 2016    Čtené 1414x

    Koliky, potravinová intolerance a varování maminkám

    K tomuto článku jsem sedla po včerejší vášnivé debatě v jedné skupince o stravování kojících maminek, kde se objevila certifikovaná (od 2/2016) laktační poradkyně patřící pod jednu nejmenovanou známou slovenskou laktační skupinu a napsala tam maminkám, že neexistují u kojících dětí koliky z potravin, které sní maminka a že neexistují potravinové intolerance a alergie. Že pláč miminek je způsobený např. špatným přisátím a že jakmile se zvýší příjem mateřského mléka, problém je vyřešen. Napsala, že maminky by měly jíst úplně všechno, že vůbec není potřeba se hlídat. A mě děsí představa, že takováto paní tohle řekne důvěřivé mamince, jejíž děťátko zrovna bude mít intoleranci na nějakou potravinu a že kvůli tomu to děťátko bude trpět. Paní asi evidentně doufala, že si udělá reklamu. Navíc tvrdila, že to dělá zadarmo, čemuž se těžko věří, ale budiž… O střevech a zažívání miminek nevěděla zhola nic.


    Pro začátek bych ráda upřesnila:

    • Nemám vůbec nic proti laktačním poradkyním (LP). Osobně mám výbornou zkušenost s LP tady od nás. Je to zdravotní sestra u nedonošených miminek a již 8. rokem pomáhá rozkojit maminky nedonošených miminek. Přínos LP vidím především v tom, že vám zkontrolují správnost přisátí, poradí vám ohledně techniky kojení a co je dobré pro zvýšení tvorby MM atd. a hlavně v psychické podpoře. Tím, že si někdo domů pozve LP, určitě neudělá chybu. Jen ne každá LP je opravdu LP. Certifikát si dnes může udělat s prominutím každý blbec. A to na cokoli ne jen na toto.
    • Píšu svou osobní zkušenost se svým dítětem a to, co vidím kolem sebe u jiných maminek. Uvědomuji si, že každé miminko je jiné. Nejdu sem někomu něco cpát. Jdu varovat maminky, ať si dají pozor na některé rady a nevěří všemu, ať radši sami pátrají a hledají příčiny problému a nevěří slepě každému, kdo má certifikát.

    Moje malá měla od narození koliky, vodovou stolici 10x i víckrát denně, opruzený zadeček, atopický ekzém na tvářích, po čase se přidal hlen ve stolici. Já jedla od porodu vše. Každý říkal, ať se neomezuji, že to není pro MM dobré atd. Čtyři pediatři mi tvrdili, že je to normální. Že to má skoro každé miminko. A že koliky jsou jen 3 měsíční a pak zmizí. No, věřila jsem tomu do těch 3 měsíců a malou pořád chovala, nosila, utěšovala, myla pod tekoucí vodou, kojila a kojila… No po těch 3 měsících mi došla trpělivost a začala jsem pátrat. Až jsem díky MK dopátrala, že existují nějaké potravinové alergie. I v mojí chytré knize o mateřství tam tomu byla věnovaná jedna stránka, ale s informací, že to má asi jen 2% dětí a nebylo to nijak zvlášť rozepsáno (týkalo se to přímo alergií, ne intolerancí). Tady jsem zjistila, že nejčastější potravinová alergie/intolerance je na bílkovinu kravského mléka, na vejce a na lepek. Takže jsem hned vysadila VŠE, kde bylo ve složení napsáno mléko, smetana, syrovátka, podmáslí atd. a vysadila jsem pro jistotu i vejce. Po 14 dnech jsem zkusila sníst vejce. Reakcí byla několika denní kolika, průjem, krev a hlen ve stolici. Za dalších 14 jsem zkusila mléčný výrobek a byla ta samá reakce. Takže jsem půl roku držela fakt přísnou dietu, začala jsem se zajímat o zdravé stravování, o náhrady potravin z kravského mléka, o to jak fungují bakterie ve střevě atd. A problémy díky tomu ustaly. Ne úplně. Malá bohužel byla citlivá i na nadýmavé potraviny jako luštěniny, čerstvé pečivo. Takže jídelníček pro mě byl ze začátku peklo. Ale kdo se zajímá o zdravou výživu ví, že téměř vše se dá nahradit a dokonce ještě zdravějšími a výživnějšími potraviny než jsou ty běžně dostupné v obchodech….

    Intolerance těchto potravin většinou do roka vymizí, u citlivějších dětí do 3 let a pravá alergie trvá pravděpodobně celý život. Moje malá je naštěstí ten případ, kdy se to začalo kolem 8 měsíce lepšit a teď ve 13 měsících nemá na vejce reakci žádnou, dávám jí ho do jídla 1x týdně. A kravskou bílkovinu reakci má jen u některých potravin, podle obsahu té bílkoviny. Jogurt zvládá bez jediné reakce, Sunar co jsem jí dala ochutnat také. Samozřejmě dávám kysané výrobky, ale ty se při intoleranci mohou, bílkovina je tam kvašením štěpená a kysané výrobky jsou střevům prospěšné. Ale např. na klasickou smetanu do vaření reakci má – průjem. A kravské mléko nedávám vůbec.

    Jak někdo může někomu tvrdit (a ještě se prohlašuje za certifikovaného odborníka), že koliky z potraviny neexistují? Sami určitě víte, že jsou potraviny, které vám jako dospělým také dělají problémy. Že vás např. nadýmají. Tak proč u plně kojeného dítěte by to tak být nemohlo? Střevní peristaltika se u miminek vyvíjí delší dobu, tak dá rozum, že ne vše jim dělá dobře. Proto i když se začíná s příkrmy, nenarvete svým dětem hned normální jídla. Naopak pomalu pár dní po sobě dáváte jednu potravinu a když je to bez problému, dáte další. Další příklad u nás. Malá měla koliky po mrkvi, dýni, bramboře a brokolici! Trvalo to asi 3 měsíce než to její střeva začala zvládat. A takových dětí je spousta.

    Samozřejmě jsou děti, které nemají vůbec problémy a maminka může sníst vše. Pak jsou děti, které mají třeba intoleranci jen na jednu potravinu. Dále jsou děti, které se po nějakých potravinách osypou. Jsou děti, které nadýmá pár potravin a jinak vše ostatní je dobré. PROSTĚ KAŽDÉ DÍTĚ JE JINÉ. A podle toho je potřeba se řídit a ne slepě věřit někomu. U citlivých dětí to musíte zkoušet pomalu a s rozumem a podle toho poznáte, jestli je problém nebo ne. A ne, že buď přestanete při kojení jíst vše, nic zkoušet nebudete a za chvíli budete na chlebu. A ne, že budete jíst úplně vše a budete se divit, že vaše miminko stále pláče. Obě varianty jsou extrémy a je třeba najít zlatou střední cestu a používat zdravý rozum.

    Také se zde nabízí otázka, zda je to problém dnešní doby. To se hodně říká. Ze zkušenosti ze svého okolí si myslím, že to tu bylo vždy, možná v menší míře, ale že se to neřešilo. Nebyl internet, pediatři o této problematice informovaní nejsou téměř vůbec (moje zkušenost se čtyřmi). Starší generace braly pláč trošku jinak. Bavila jsem se se dvěma tetami a u obou to bylo podobné. „Mně syn (dcera) pořád plakal až do roka. Ale to víš, my jsme jedli všechno, to se neřešilo tak, jako dnes. Ono se o tom ani nevědělo.“ Atd. A hlavně ono to opravdu většinou do toho roka vymizí. Takže to prostě neřešili, kde je ten problém (neříkám, že všichni, povídám o lidech v mém okolí).

    Stejně tak mám známou, která ve 2 měsících prohlásila, že malá jí pláče, protože má takovou povahu, je prostě nevrlá. Malá jí pláče i teď v 6 měsících, má koliky. Na mou radu ať vysadí vše mléčné mi pak řekla, že vysadila mléko a nepomohlo to (jedla ale ostatní mléčné výrobky), že malá je prostě nevrlá, že to třeba ani bříškem nebude. Ani to být bříškem nemusí, co já vím. Ale za pokus to stojí pokud to může miminku pomoct, ne? On je spíš problém dnešní doby, že některé maminky se snaží dítě od sebe oddělit už jako malinké. Chtějí, aby spaly v postýlce ve vedlejším pokoji, chtějí, aby se v noci nebudily, chtějí, aby neplakaly… Ale to už je trošku o něčem jiném. Řekla bych, že to je o kontaktním rodičovství, o vnímání svého dítěte a uspokojování jeho potřeb, neignorování pláče a potřeby být u maminky… Protože jsou i děti, u kterých si maminky myslí, že mají koliky, ale přitom to může být jen pláč kvůli chybějícímu kontaktu….

    Jinak kde já si sháním informace? Není to tak, že si přečtu nějaký článek a slepě tomu věřím. O daném tématu si jich přečtu klidně dvacet, třicet. Ale koukám, kdo ho psal, jaký web ho zveřejňuje, jaké jsou odkazy, jací odborní se k tomu vyjadřují atd. Čtu diskuze, čtu zkušenosti jiných maminek, ptám se kamarádek a známých v mém okolí, jak to mají se svými dětmi oni.  Pročítám knihy.

    Takže hledejte, hledejte a hledejte informace. Nespokojte se s tím, že vám doktor nebo LP nebo kdokoli další něco řekne a vy tomu věříte i přesto, že problém trvá. Dnes je tolik možností, tak proč je nevyužít. Pátrejte. Vašemu dítěti to může pomoct. Jako to pomohlo nám.  

    Já osobně jsem vděčná za Modrého koníka, protože díky němu vím informace, které spousta lidí v mém okolí vůbec neví, protože na internetu čas netráví, knihy nečtou a řídí se radami svých rodičů, prarodičů. Díky MK vím o potravinových alergiích, o tom, jak se má dítě správně motoricky vyvíjet (např. posazování dětí, když nesedí, chodítka, boty, vodění za ručičky…) a tak bych mohla pokračovat ještě dlouho. Samozřejmě nevím všechno, nepamatuji si všechno, ale zajímám se o to, hledám a zjišťuji. 

    Nemusíte se mnou souhlasit. Chápu. Píšu svůj názor, své zkušenosti. A budu ráda, když napíšete ty své. Nechci vyvolat vášnivou a zlou debatu. Chci tímto trochu pomoct a varovat maminky ať nenaletí kdekomu. Chci jim jen říct, ať se řídí vlastním miminkem a nenechají ho plakat ať už je důvod jakýkoli. Ať hledají příčinu. Chci to říct vám.

    Děkuji, pokud jste to dočetly až sem. A za případné chyby se moc omlouvám. 
    🙂

    EDIT: Ještě bych chtěla dodat, že ona LP se ještě přímo v diskuzi rozhořčovala nad tím, že adminka skupiny má seznam nevhodných potravin při kojení, který mimochodem je i v chytrých knihách o mateřství, stejně tak v brožurák o kojení, které jsem dostala v porodnici. Myslela si, že ten seznam znamená, že maminka nebude jíst nevhodné potraviny po celou dobu kojení. Přičemž ale je vždy uvedeno - není vhodný při kojení, protože MŮŽE způsobovat alergickou reakci atd. MŮŽE, ale NEMUSÍ. A zase zde přichází zdravý rozum. Mám-li chuť třeba na papriku, tak jí prostě ochutnám, třeba dva dny počkám a pokud dobré, tak jí zařadím do jídelníčku a ne že ji nebudu jíst celé tři roky. Já osobně si myslím, že takový seznam není vůbec na škodu. Kor když musí maminka začít s eliminační dietou, aby zjistila, kde je problém... Opět. Člověk se musí u takového seznamu řídit svým dítětem, jeho věkem, snášenlivostí... svým rozumem. Toť už snad vše. 🙂