Můj druhý porod za odměnu

První porod se moc nezdařil a celkově na něj "nerada" vzpomínám. Byl dlouhý, nepříjemný a ve výsledku jsem byla hodně potrhaná. Proto jsem se druhého porodu docela bála a chtěla, moc jsem chtěla, aby byl lepší. Měla jsem tři taková přání, která jsem "posílala do vesmíru": přála jsem si porodit do dvou až tří hodin po příjezdu do nemocnice, přála jsem si rodit v noci, aby to dcera celé prospala a ráno už u ní manžel zase byl a přála jsem si, aby mi plodová voda praskla přirozeně.

Na porod jsem se nsažila připravit. Poctivě jsem pila maliník, jedla lněné semínko, ke konci jsem přidala pupalkový olej a bylinné napářky (ty doporučuju všem všema deseti, protože i kdyby to bylo jen placebo, bylo to moooc příjemné). Taky jsem cvičila s aniballem. S tím jsem se snažila cvičit už před prvním porodem, ale vycházela jsem jen z té klasické pozice pololehu a vůbec mi to nešlo. Teď jsem zjistila, že nejlepší je to ve stoje. Necvičila jsem teda úplně poctivě a dostala jsem se jen na 26 cm, dál už mi to nebylo příjemné, ale i tak si myslím, že to hodně pomohlo (syn měl obvod hlavičky 36 cm a já měla dva vnější a jeden vnitřní steh).

Termín porodu jsem měla jen jeden a to 20.10. Asi tak týden před mě začínaly trápit poslíčci a občas docela intenzivní, že jsem si kolikrát říkala, že snad už. Ale nic. Na poslední návštěvě u doktorky jsem byla zavřená, porodní cesty nenachystané. 

22.10. jsem byla v porodnici na monitorech. Tam už se objevovaly kontrakce a dokonce po 3 minutách, jen jsem ale slezla z lůžka, tak zmizely.  V noci už mě budily po 10 minutách, ale ráno jako když utne. Ticho po pěšině. Celý den se tak střídavě objevily a pak zase zmizely. Večer kolem 8 jsem si začla auvědomovat, že jsou nějak pravidelnější. Po 15 minutách, po 10 minutách....Ale v pohodě jsem dokázala fungovat, uspala jsem dceru a šla si dát vanu. Muž začal být nervózní, ale já jsem mu opakovala, že to určitě nic, že to zase přejde, ať si jde lehnout. Nešel a pořád mě kontroloval. Začal plašit, že zavolá mojí mamce na hlídání, kdyby něco. Já jsem byla proti, dělalo mi dobře být v tichu sama...chodila jsem po chodbě, prodýchávala, u každé kontrakce jsem se trošku zavlnila a bylo mi fajn. No v půl 12 jsem svolila ať teda mamku zavolá. Přijela ve 45 a já měla v tu dobu kontrakce už po 3 minutách. Ve 12 jsme vyrazili.

Do porodnice jsme dojeli asi ve čtvrt na 1, provedli příjem, klasika. Na monitoru kontrakce, ovšem otevřená jen na 2 cm. V tu chvíli se mi strachem úplně roztřásly kolena a chtělo se mi brečet. S dcerou jsem taky přijela jen na 2 cm a v porodnici byla dalších skoro 8 hodin. To nedám, brečela jsem tam manželovi....

No nakonec jsme se "ubytovali" na předporodním pokoji a já šla rovnou do sprchy, tam mi bylo dobře.  Asi kolem 1 přišla PA a zkontrolovala ozvy miminka. To jsem byla docela v šoku, že mě oproti minule nikdo nenutil na monitor, ale měli takovej přenosnej přístoj (asi doppler?). V půl 2 proběhla další kontrola: "Jé vy jste už na 5 cm. To je rychlost."

To jsem měla radost. Zase jsem si zalezla do sprchy a každou kontrakci se snažila co nejvíc uvolnit, nesvírat se. Představovala jsem si, že se spodek rozevírá jako velká květina a miminko postupuje dolů. Pořád jsem synovi opakovala, že to spolu zvládnem a brzy budeme spolu.

Pak na mě přišla strašná únava, kontrakce se zesílili, že jsem začala i trošku křičet. Volala jsem, že to nedám, že dalších x hodin prostě nedám a chci epidurál. Ale měla jsem smůlu, anesteziolog byl na sále. Tak jsem zase zalezla do sprchy a v půl 3 přišla PA opět zkontrolovat ozvy. To jsem jí říkala, že je to divný, ale cítím tlak. Tak prej: "To není možný, ale jestli chcete, tak vás vyšetřím."  Lehla jsem si, PA šáhla dovnitř a ejhle, úplně otevřená a van blan zašel, hlavička sestoupila. Rychle na sál. Došla jsem tam na dvě kontrakce, přičemž u té druhé mi praskla voda. PA akorát volala netlačte, netlačte a rychle si oblékala mundůr. Já si lehla na lůžku a už jsem volala, že cítím hlavičku. Na tři malé zatlačení byl syn venku. Ve 2:53, takže asi dvě a třičtvrtě hodiny od příjezdu do porodnice. 

Syna jsem dostala hned na břicho. Úplně automaticky nechali dotepat pupečník a pak akorát syna zvážili a zabalili. U mě bylo na řadě šití. Měla jsem jen dva vnější a jeden vnitřní steh, což oproti prvnímu porodu bylo uplný labůžo. Druhej den jsem byla schopná sedět v tureckým sedu.

Manžel se kolem 5 vrátil k dceři a já jsem hned dostala syna na pokoj. Od té doby jsme stále spolu a šťastní!