Sebevědomí. Co to je a jak si ho zvýšit.

Čím dál častěji se u svých klietů i maminek zde setkávám s tím, že si nevěří, a proto jsem se rozhodla sepsat tento článek. I kdyby měl pomoc jen jedinému člověku, stojí to za to

🙂

Naše sebevědomí, čili vědomí sama sebe, to jak si sám sebe výžíme, se vyvíjí od dětství. Když jsme malí, nedokážeme o sobě v tomto směru moc uvažovat, nedokážeme sami sobě zvednout sebevědomí. To dělají rodiče (prarodiče, autority ve škole) a my se k nim zoufale upínáme. Chceme být pochváleni, protože nám to dělá dobře a když jsme chváleni, vytváříme si jakýsi základ našeho sebevědomí do budoucna.

Bohužel většina dětí chválena není a z těchto dětí pak vyrůstají dospělí, kteří se nelíbí sami sobě, nemají se rádi, tvrdí, že v tomhle nemohou uspět, že nic neumí. Jejich sebevědomí je prostě na bodě mrazu.

Jak jste na tom vy? Milujete se? Vážíte si sami sebe? Jste na sebe hrdí? Já ano...Občas se mám tak ráda, že bych si dala pusu. A vy si jí koneckonců dejte taky. Teď hned! 🙂

Ale je pravda, že tomu nebylo vždycky tak. I přesto, že mamka se snažila mě chválit, táta to nedělal nikdy a právě od něj mi to strašně scházelo a vyčítala jsem mu to. Moje první láska mi taky nepřidala...Chlapec mě psychicky omezoval, schazoval, zakazoval mi nosit sukně a trička s výstřihem...Když tento vztah skončil měla sem sebevědomí na nule. Ale rozhodla jsem se s tím něco udělat a změnit to🙂

Co je sebevědomí

Představte si vaše sebevědomí jako takovou nádobu, která je do určité části naplněná tím, co dobrého si o sobě myslíte (40%, 50%...) Čím víc je tato nádoba prázdnější, tím větší je tam prostor pro názory jiných. Když nám někdo jiný řekne cokoliv, negativního, ale i pozitivního o nás, prostě se to šupne do té nádoby(protože se to tam vejde a kam jinam bysme to měli dát). Vzhledem k tomu, že to ale není naše, tak to dlouho v té nádobě nezůstane a časem to odejde. Často se např. stává, že nás chválí partner a tím naplňuje naši nádobu...pak ale na pár dní odjede a ta nádoba se pomalu vyprazdňuje a my se cítíme čím dál méněceněji. když jí začneme naplňovat sami, sebevědomí poroste a bude tu čím dál menší prosto, aby nám tam kdokoliv cokoliv vložil.

Jak to udělat? 

1) Představte si, že se sami se sebou chodíte. Sedněte si a sepiště si seznam toho, proč byste v tomto vztahu měli zůstat (negativa nás vůůbec nezajímají, ty nechejte stranou). Čeho si na sobě vážíte? Co máte jen vy a žádný jiný? V čem jste unikátní? Proč byste se měli mít rádi? Jaké vlastnosti jsou na vác krásné? 

Možná, že vám to ze začátku nepůjde snadno, ale to nevadí...nechte seznam rozpracovaný a kdykoliv vás něco napadne, připiště to. Může to trvat, den, týden, dva týdny, ale ve výsledku byste měli mít min. A4 poznámek. Tento seznam si pak každý den pročitejte a poděkujte vždy za to, jací jste. 

2) Chvalte se, chvalte se, chvalte se! Základní chybou, kterou lidi dělají je, že čekají až je někdo ocení. Můžou se přetrhnout, aby je konečně někdo pochválil...ale on je nikdo nechválí. Musí se začít chválit sami.

Teď si možná řeknete: "Za co bych se chválil/a, vždyť za celý den neudělám nic výjimečného." Chvalte se za cokoliv. Za to, že ráno vstanete z postele, i když se vám strašně nechce(ano jsou i tací lidé, kteří nevstanou, takže jste výjimeční), že si uděláte dobrou snídani, že uklidíte byt, že jste bezpečně dojeli autem/autobusem, kam jste potřebovali a nikomu neublížili, že jste si přečetli knížku (to znamená, že jste natolik šikovní, že umíte číst), že jste byli na procházce a ušli 2km, že jste.... doplňte si cokoliv je libo.

Já osobně to dělám tak, že večer, když si lehnu, tak si přemýtám celý den a uvědomuju si, co všechno jsem dokázala (i když to jsou maličkosti). Vždycky se najde min. 5 věcí, za které jsem na sebe hrdá a s tímto pocitem usínám.

Zkuste to taky. Je to práce, ale stojí za to! 🙂